Soudci si v Liborovi Vávrovi zvolili silného prezidenta. Justiční politika pro něj není sprosté slovo

 FOTO: Michal TUREK / MAFRA / Profimedia

Jan Januš

04. 11. 2020 • 13:58
KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Soudcovskou unii povede příští tři roky emeritní předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra. Do funkce se fakticky vrací po 18 letech, na přelomu tisíciletí už dvě volební období v čele unie strávil. Stavovskou organizaci, v níž se tradičně angažuje asi třetina soudců, tehdy díky svému umění mluvit srozumitelně, bez vytáček a také s lehkým vtipem u veřejnosti výrazně zviditelnil a polidštil ji. Na svém stylu nic nezměnil ani v posledních letech a jako předseda největšího soudu v České republice nabral další zkušenosti a ještě výrazněji se zapojil do nejvyšší justiční politiky. Z toho všeho teď mohou soudci těžit.

Kancelář Soudcovské unie ČR oznámila jméno nástupce dosavadní prezidentky Daniely Zemanové včera večer, a to zcela lapidárně. „Korespondenční formou proběhly letošní volby v profesní organizaci soudců ČR. 127 volitelů z celé republiky rozhodlo, že prezidentem se na další tři roky stal Libor Vávra s 66 obdrženými hlasy. Zvoleno bylo i 28 členů republikové rady a tříčlenná kontrolní komise. Proti výsledkům lze vznést námitky do středy 4. 11. 2020 do 18.00 hod.“

Vávrův výsledek je přesvědčivý, měl totiž dva protikandidáty - soudkyni Krajského soudu v Praze Šárku Hájkovou a místopředsedu Městského soudu v Praze Tomáše Novosada. Mimochodem, i když oba v minulosti působili jako viceprezidenti Soudcovské unie, Vávrův návrat je zcela unikátní. Svým způsobem ale kopíruje poslední volební sněm České advokátní komory, v jejímž čele nyní stojí Vladimír Jirousek, který se do funkce předsedy rovněž po několika letech vrátil.

Žádný z prezidentů Soudcovské unie se dosud o funkci po pauze znovu neucházel a je otázkou, zda by se k tomu Libor Vávra odhodlal, kdyby v souvislosti s odchodem z čela Městského soudu v Praze na začátku října dostal možnost pokračovat v jiné výrazné justiční funkci. V minulosti se o něm spekulovalo jako o možném novém ústavním soudci, nejvyšším státním zástupci či místopředsedovi Nejvyššího soudu. Vávra ale nyní justiční funkci nezastává, je jedním ze soudců Městského soudu v Praze.

„Soudcovské unii jsem mnohé dlužen, díky ní jsem poznal stovky skvělých kolegů po celé republice, vzácné osobnosti v zahraničí, uvědomil jsem si, že soudce by neměl nikdy uvažovat lokálně, v rámci svého senátu, soudu či soudního kraje, ale výlučně o justici jako celku, protože její celková pověst a kvalita zase definuje jeho postavení ve společnosti. Díky Unii se více než čtvrtstoletí pohybuji v mediálním a politickém prostoru kolem soudní moci. Takže jsem se hodně naučil a chci své schopnosti zase nabídnout Unii zpět,“ uvedl v nedávném rozhovoru o svých motivacích pro INFO.CZ Libor Vávra.

Vávra tímto krokem přepsal dosavadní zvyky a v justičních kuloárech zaznívala otázka, zda to nebude soudcům vadit. Evidentně nevadí a je to dobře. Do zářijového čísla Magazínu I jsem napsal, že reprezentantem soudcovského stavu nyní musí být silný a obratný hráč, diplomat a zároveň rváč, svým způsobem i justiční politik a že jako takovýto se dosud nejvíce projevoval právě Libor Vávra. Postupem času to myslím platí stále více.

„S politiky jednám od poloviny 90. let a troufám si tvrdit, že jsem ostudu nikdy neudělal. Dvě desetiletí jsem navíc stál v čele Obvodního soudu pro Prahu 1 a pak Městského soudu v Praze, kde na obou pracovištích se s politikou spjaté kauzy řeší více než kdekoli jinde. A doufám, že kolegové potvrdí, že já jsem k soudcům nikdy žádné tlaky nepropustil, že jsem se vždy snažil zajistit klid pro práci příslušného senátu. Třeba i tak, že jsem s účastníky, mimo jiné i s politiky, na jejich žádost jednal a jasně jsem vždy zdůraznil, že je vyloučené, aby se oni, ale i já či kdokoli jiný konkrétního soudce byť jen zeptali, ‚jak to vidí‘,“ uvedl Vávra pro INFO.CZ na otázku, jak je připraven na jednání s politiky, které může být pro soudce „na hraně“.

Justici totiž čekají nelehké časy. Znovu se budou řešit soudcovské platy, bude se prát špinavé právo a tím pádem si znovu vyzkoušíme i jakou máme v soudnictví důvěru. Vávra tak má před sebou podobné úkoly, jaké řešil už během svých prvních prezidentských období, což je ovšem trochu škoda. Nebude mu zbývat čas na celospolečensky ještě závažnější témata, i když si je jich jistě vědom, jak naznačil i v odpovědi ve zmíněném rozhovoru pro INFO.CZ a z níž můžeme vyčíst další, alespoň ideologické, směřování Soudcovské unie v příštích třech letech:

„Především musíme pokračovat v práci na všech programových bodech, kterým se Unie léta kontinuálně věnuje. K tomu aktuálně přibude buď implementace novely zákona o soudech a soudcích, nebo, pokud ji parlament nepřijme, prakticky obratem musíme začít vyjednávat o nové verzi. Vyspělý svět je v krizi ekonomické, zdravotní, politické. Měli bychom tuto dobu využít k lepšímu informování o chodu výkonu spravedlnosti, o práci odborného aparátu a soudců. Nečekat na dotazy novinářů, ale aktivně přicházet s tématy z oblasti soudnictví. Myslím, že je na to paradoxně velmi vhodná doba. Nemine nás debata o možných změnách v ‚justiční mapě‘, projekt na řadu let diskusí, který já vnímám nikoli jako primitivní cestu k rušení soudních pracovišť, ale hledání optimálního rozložení sil na daném území. Protože gigantické schodky státního rozpočtu dříve či později povedou k tlaku na naše příjmy, nebo, a to myslím bude ještě pravděpodobnější, na citelné snížení počtu soudců. Takový krok by některé malé soudy bez reformy vůbec nemusely přežít.“

SDÍLET