Deficity, deficity a znovu deficity. Tak vypadají od roku 2020 české veřejné finance a jak nedávno naznačilo ministerstvo financí ve svém střednědobém výhledu budoucích rozpočtů, stamiliardové schodky budou běžnou realitou první poloviny této dekády. To je problém. „Aktuálně totiž státní příjmy, tedy to, co stát vybere na daních, z více než 90 procent pokrývá povinné výdaje státu. Jinými slovy, dostáváme se na samotnou hranu toho, kdy stát není schopen ze svých příjmů zabezpečit svůj elementární chod,“ říká v novém dílu pořadu Sůl nad zlato hlavní ekonom investiční skupiny DRFG Martin Slaný. Vyřeší vysoké deficity inflace? V čem se liší rozpočet státu od rodinného rozpočtu? A co se stane, až narazíme do dluhové brzdy?
Co v pořadu také zaznělo?
- „V současné situaci nefunguje nic jiného než tupé, plošné škrty. Každou rozpočtovou kapitolu je třeba osekat o určitý počet procent a nechat na správci dané kapitoly, aby rozhodl, která konkrétní položka to bude.“
- „Proč jsme v situaci stamilionových rozpočtových deficitů? Jednak proto, že tu během doby covidu nastal určitý mentální zlom, kdy jsme si řekli, že to vlastně jde, že státní rozpočet má dostatek zdrojů a tak stát nejrůznějšími dotacemi a subvencemi odtrhl ekonomiku od reálného vývoje. Druhá část odpovědi souvisí s vývojem v posledních deseti letech, kdy ve společnosti výrazně vzrostl implicitní pocit nárokovosti na to či ono – že stát se prostě postará.“
- „Země, které mají vysoké zadlužení, dosahují nižšího ekonomického růstu. Jinými slovy, ve společnosti, v níž je vysoký dluh, roste blahobyt pomaleji.“
