Trumpova cla jako facka Asii: Kdo padl na kolena, kdo se brání a jak pomohla Čína?

Málokterá diplomatická obchodní schůzka v posledních letech budila tolik zájmu, očekávání a vzrušení jako ta poslední čínsko-americká. Mezinárodní obchod je v globalizovaném světě bezpochyby věcí nejvyšší důležitosti, a to přesto, že řada z nás ho tak stále není schopná vnímat. Tedy minimálně do doby, dokud nedojde k nějaké mimořádné situaci a proudění kyslíku v žilách světového blahobytu se nezastaví. 

A přesně takováto situace hrozila nastat poté, co americký prezident Trump vyhlásil svůj „Liberation Day“ a postupně zavedl tvrdá celní opatření na prakticky všechny země světa – v čele s Čínou. 

Ta stále do značné míry platí za „dílnu světa“, na jejíž výrobních kapacitách je Amerika, ale i většina Západu, bytostně závislá. Nepřekvapí proto, že výsledek víkendové schůzky ve Švýcarsku mezi delegacemi Washingtonu a Pekingu přinesl mnohým výraznou – i když stále dočasnou – úlevu.

Jenže Asie, ekonomický motor této planety, zdaleka není jenom Čína. Trumpova opatření zasáhla řadu dalších zemí, včetně dlouholetých amerických spojenců i stěžejních nových partnerů v čele s Japonskem, Jižní Koreou, Vietnamem či kolosem jménem Indie. 

Jak tyto stále významnější hospodářské pilíře reagují na iniciativy Bílého domu? Jaká další jednání nás čekají a kam do budoucna zaměřit pozornost?

Když „věštec z Omahy“ a šéf společnosti Berkshire Hathaway Warren Buffett v nedávném rozhovoru prohlásil, že „cla jsou aktem války“, mnozí považovali jeho komentář na adresu Trumpovy administrativy za hyperbolu stárnoucího, v ekonomických výkazech věčně zabraného muže, který snad až příliš prožívá ekonomické otázky na úkor „skutečného světa“.

Nejúspěšnější investor současnosti byl následně osočován z přílišného fandění Číně na úkor „týmu Amerika“, což je kritika, které on i jeho nedávno zesnulý spolupracovník Charlie Munger čelí již léta. 

Minimálně od doby, kdy začali veřejně hovořit o síle čínské hospodářské transformace a velebit největší tamní automobilku BYD, jednu z jejich nových investic, a naopak zpochybňovat inovativnost Tesly a genialitu jejího vedení v čele s Muskem.

Ať už si však o této dvojici myslíte cokoli, slova Warrena Buffetta do značné míry vyjadřovala realitu. Trumpova snaha o změnu pravidel a toku mezinárodního obchodu, pomocí až absurdně vysokých a často velmi „humpolácky“ aplikovaných celních opatření, vyvolala mezi mocnými tohoto světa zděšení.

Jeho rozsah i hloubka dalece předčily i obavy z probíhajícího napětí mezi Indií a Pákistánem (přestože jaderná eskalace má potenciál zhatit desítky až stovky milionů lidských životů), nemluvě o konfliktech na Ukrajině, v Palestině či Myanmaru.

To pak platilo dvojnásob pro vlády a byznysové kruhy v Asii. Ta sice již pomalu přebírá historickou štafetu hospodářského a civilizačního jádra světa, její rozvoj a blahobyt je však bytostně závislý na obchodním transferu a výměně technologií se Západem v čele s Amerikou.

Trumpovy kroky tak byly v lepším případě vnímány jako torpédo do trupu světlých zítřků těchto entit, v horším jako akt otevřeného nepřátelství. Tomu rovněž odpovídaly i jednotlivé reakce.

Zřejmě největší šok vyvolaly Trumpovy kroky v Japonsku. Tokio totiž platí za nejbližšího spojence Washingtonu v Indopacifiku s historicky výrazně nadstandardními vztahy v oblasti politiky, bezpečnosti, ale i byznysu.

Ne snad, že by vzájemná obchodní jednání vždy byla pouze růžová, různé spory mezi oběma vůdčími ekonomikami známe už z období studené války. Ještě v 80. letech panovala v USA stejně velká obava z hospodářské nadvlády Japonska, jako je tomu dnes v případě Číny. 

I tak však současná vláda liberálně-demokratického premiéra Išiby Šigeru zřejmě očekávala, že bude Trumpem z opatření vyjmuta, popřípadě, že tato opatření budou zanedbatelného charakteru. A to i přesto, že Spojené státy v roce 2024 zaznamenaly s Japonskem rekordní obchodní deficit ve výši 68,5 miliard dolarů.

Výsledné zavedení 24% plošných cel a separátní sazby na automobilový průmysl, který je pro zemi klíčový, způsobilo paniku. Sám premiér otevřeně hovořil o tom, že daná opatření jsou „extrémně politováníhodná“ a jdou „proti přání“ jeho lidu. Na standardy japonské politiky poměrně ostrá slova.

Politické i byznysové špičky proto začaly okamžitě požadovat změnu situace, přičemž hlasitě upozorňovaly, že kroky jsou v rozporu s dosavadními obchodními dohodami i pravidly Světové obchodní organizace. Protekcionismus a unilaterální kroky přitom podle nich hrozí podemlít multilaterální systém světového obchodu, na němž je současná globalizace postavena.