KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Česko dusí kašel. Nejen ten „černý“. Hospody, veřejná doprava, obchody nebo sportovní stadiony jsou plné lidí, kteří si mohou „vykašlat plíce“. I když zdravotníci jednoznačně doporučují, aby lidé s příznaky nemoci omezili pohyb na veřejnosti, ani někteří politici toto pravidlo paradoxně nedodržují. Vzhledem k současnému šíření infekcí je možná načase, abychom svůj neohleduplný postoj k hrozbě nákazy ostatních přehodnotili.
Poslanecká sněmovna včera na mimořádné schůzi projednávala otázku bezpečnostních hrozeb, i to, zda je bezpečnostní hrozbou lídr opozice Andrej Babiš. I když se z pochopitelných důvodů šéf hnutí ANO a jeho spolustraníci takovému výkladu bránili, o jedné hrozbě, týkající se Andreje Babiše, nebylo při jeho projevu pochyb. Babiš ho totiž přerušoval projevy poměrně silného, dusivého kašle.
A to paradoxně i těsně předtím, když kritizoval vládu, že se zabývá nepodstatnými věcmi, a přitom neřeší podstatné věci, jako jsou „léky a černý kašel“.
Babišovi v tomhle případě není vhodné nasazovat „psí hlavu“. Podobně totiž kašlou, prskají a smrkají na veřejnosti, včetně televizních vystoupení, i mnozí jiní politici. Není divu. Jak jsme psali v nedávném rozhovoru s plicní lékařkou Gabrielou Krákorovou, s kašlem, někdy velmi dlouhým, se dnes v Česku roztrhl pytel.
Otázkou ale zůstává, zda by právě politici neměli jít příkladem a pokud mají nějaké projevy infekčního onemocnění, ať už jakékoliv, na veřejnosti nevystupovat – a nebo aspoň s rouškou. I to i kdyby ta rouška měla mít jen symbolický význam.
Chrchlající a smrkající politik bez roušky v televizi podle mého soukromého názoru výrazně posiluje sebevědomí evidentně početné skupiny obyvatel Česka, která přistupuje k projevům infekce jako k důkazu své vlastní odolnosti.
Je jich dnes všude plno. V hospodě, ve vlaku, na sportovním stadionu. Teče jim z nosu a očí, dusí se kašlem, přičemž případné obavy ostatních vysvětlují tím, že se „jedná jen o běžnou rýmičku nebo kašlíky“, kterých se prostě nemohou zbavit. A měli by tedy být považováni vlastně za hrdiny, protože kvůli nějaké rýmičce či kašlíku nezůstávají zbaběle v posteli.
Tahle v Česku velmi oblíbená prezentace své vlastní odolnosti je vzhledem k současnému rozšiřování černého kašle (ale nejen jeho) velmi nebezpečná. A hlavně bezohledná.
„Pokud dnes někdo z objektivních a důležitých důvodů nemůže zůstat s projevy kašle doma, měl by se maximálně vyhýbat styku s jinými lidmi a případně se chránit rouškou,“ řekla INFO.CZ vedoucí Národní referenční laboratoře pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění Radomíra Limberková.
Podobná doporučení obecného charakteru si každý může najít i na stránkách Státního zdravotního ústavu. Jako pěst na oko v tomto směru působí obhajoba pražského primátora (a lékaře) Bohuslava Svobody, který čelí obvinění, že se zúčastnil několika veřejných akcí v době, kdy ještě neměl doléčený černý kašel.
Svoboda se kromě tvrzení o své údajné bezinfekčnosti hájí tím, že rouška (pokud si jí vzal) stejně funguje především jako ochrana člověka, který ji má obličeji. Jeho okolí údajně chrání „velmi málo“, což, jak říká, musí jako lékař a učitel na lékařské fakultě vědět.
Primátor a lékař Svoboda si zjevně neuvědomuje, že i když se podle něj možná ochranná funkce roušek přeceňuje, i to „málo“ má velký symbolický význam. Ukazuje na to, že když už člověk s určitými projevy infekční nemoci opravdu nemůže zůstat doma (což je u politiků spekulativní), vyvíjí alespoň maximální možnou snahu, aby ochránil před možnou nákazou své okolí.
Pokud to neudělá nebo možnost nákazy zlehčuje, vlévá tím krev do žil právě té dnešní početné armádě prskajících a kašlajících jedinců, schopných poplivat hleny autobus plný lidí nebo poprskat celou hospodu. Je to přece jen rýmička. A rouška? K čemu? Podívejte se na politiky a slovutné lékaře. Taky na to „kašlou“.
Rozšíření černého kašle v Česku někteří politici svádějí na ukrajinské a jiné uprchlíky, přitom jim ale paradoxně vůbec nevadí, že se kašlem (byť nemusí být „černý“) dusí přímo řečník ve Sněmovně nebo v zastupitelstvu. A může tak rozšiřovat infekční onemocnění mnohem rychleji a účinněji než nějaký cizinec, který právě překročil hranice.
Tahle „kultura neohleduplnosti“, spojená s tím, že většinu problémů svádíme na ostatní, a nikoliv na sebe, je v Česku, zdá se, hluboce zakořeněná. Filozof Daniel Novotný, který často jezdí do Thajska a zajímá se o zdejší zdravotnický systém a protiepidemiologická opatření, tvrdí, že nejen v Thajsku, ale obecně v Asii by něco podobného nebylo možné.
„Tam by byl politik, který kašle a prská při vystoupení na veřejnosti, aniž by se třeba chránil rouškou, naprosto znemožněn. Bylo by to považováno za vrchol arogance a pohrdání lidmi,“ řekl Novotný INFO.CZ.
I když je asijská kultura mnohdy v rozporu s evropskými představami o ideální společnosti, zrovna v tomhle případě bychom se mohli v Asii lecčemu přiučit.
