GLOSA MARKA KERLESE | Nejprve se do hal přestěhoval hokej a bruslení, nyní to zřejmě čeká lyžování. Dokonce i rakouský lyžařský svaz totiž zveřejnil plán na výstavbu lyžařské haly ve Vídni. Je lyžování pod střechou zrůdností, nebo nutností?
Právě o tom se dnes diskutuje v Rakousku. To, že lyžařské haly stojí jako příklad „rozmařilosti” v bohatých pouštích zemích jako Dubaj či Kuvajt či v Evropě v rovinatých státech jako Litva a Nizozemí, už dnes už nikoho nepřekvapuje. Ale v Rakousku?
Alpská země, která je světovou jedničkou v lyžařském sportu, si dlouho odmítala připustit, že by měla i ona degradovat lyžování na halový sport. Dovede si někdo představit, že by takový Hermann Maier, rakouská lyžařská legenda, trénoval místo na alpských svazích v Kitzbühlu v nějaké hale na vídeňském předměstí?
Ale ano. Už je to údajně představitelné. A lví měrou k tomu přispěla nejen pokračující klimatická změna, ale především posun ve veřejném mínění. Zatímco ještě nedávno naprostá většina Rakušanů lyžařskou halu odmítala jako „energeticky náročnou zrůdnost” a příklad lidské rozmařilosti vůči přírodě, dnes už údajně lyžařský svaz má ke svému plánu na výstavbu lyžařské haly většinou pozitivní ohlasy.
„Krytá lyžařská zařízení jsou budoucností,” prohlásila prezidentka Rakouského lyžařského svazu (ÖSV) Roswitha Stadloberová. Plánovanou lyžařskou halu, která by měla v budoucnu vyrůst na předměstí Vídně, vnímá nejen jako další tréninkovou příležitost pro elitní sportovce, ale také způsob, jak dětem z měst usnadnit přístup k lyžování.
Podle Stadloberové tráví mladí rakouští sportovci z elitních sportovních škol v létě až 30 dní v krytých lyžařských centrech v Litvě, Německu nebo Nizozemsku, takhle by mohli využít domácí halu.
Podstatné ale především zůstává, že kvůli stále nalehavějšímu nedostatku přírodního sněhu a úbytku alpských ledovců se lyžařská sezóna zkracuje. „Krytá sjezdovka by znamenala převratný prvek, protože umožní lyžování po celý rok,” řekl sportovní ředitel Rakouské lyžařské federace (ÖSV) Mario Stecher.
A nápad se líbí i výrobcům lyží. „Chceme zajistit, aby lyžování v přírodě pro nás zůstalo co nejdéle. Součástí našeho podnikání je ale i přivádět k lyžování mladé lidi. První kontakt se sněhem je stále obtížnější,“ uvedl ředitel firmy Atomic Christian Höflehner.
Co na to ekologie?
Dalo se přitom čekat, že stejně jako u každého podobného nápadu tohoto druhu začnou jeho zastánci argumentovat tím, že když se sečtou všechna pro a proti, nakonec ani energeticky nesmírně náročná lyžařská hala nemusí být takovým prohřeškem vůči klimatu, jakým se může zdát.
„Dokážu si představit, že existují věci, které jsou z ekologického hlediska zavrženíhodnější než krytá sjezdovka – pokud se teda postaví chytře,“ připustil Höflehner. Někteří zastánci sjezdovky argumentují tím, že dnes řada rakouských závodníků létá za sněhem až třeba do Jižní Ameriky nebo na Aljašku, což může vytvářet více emisí než lyžování v domácí hale.
Jenže, jak zase upozorňují kritici, otázkou zůstává, nakolik by byla nová hala, plánovaná ve Vídni, využitelná třeba na trénink na závody světového poháru. Rozměry současných hal tohoto druhu jsou totiž s přírodními sjezdovými areály nesrovnatelné.
Například krytá lyžařská hala v Litvě nabízí lyžování na dvou sjezdovkách, z nichž ta hlavní, určená i pro závodníky, je dlouhá 460 a široká 50 metrů. Začátečníci pak mohou lyžovat na sjezdovce s mírnějším sklonem a délkou 640 metrů. Pro srovnání: nejdelší (Jezerní) sjezdovka ve Skiareálu Lipno v jižních Čechách měří 1 400 metrů, v Alpách jsou některé sjezdovky dlouhé i přes 10 kilometrů.
Postupné oteplování a úbytek sněhu však skutečně dělají z lyžařských hal vítaný prostředek k celoročnímu tréninku lyžařů, zájem o ně je obrovský. „Pokud vím, i naše děti a dorostenci právě trénují v hale v Litvě,” řekl INFO.CZ předseda Asociace lanové dopravy ČR Jakub Juračka. Osobně je ale přesvědčen o tom, že i přes současné sucho a nedostatek srážek bude nakonec zima taková, že umožní lyžování i v Česku.
Kolik stojí lyžování v hale?
Každopádně zajímavé může být pro lyžaře srovnání cen. Pokud bychom porovnali s cenami v hale menší lyžařský areál typu Lipna, pak u české vodní nádrží by měla letos cena jednodenního skipasu vyjít na 690 korun.
V kryté lyžařské hale v Litvě stojí nejdražší celodenní skipas 32 eur (780 korun). Tato hala ale patří k těm levnějším. Například v v krytém středisku zimních sportů německém městě Bottrop v Porůří vyje celodenní pobyt na 74 eur (1800 korun).
Vedle lyžování ale cena zahrnuje i půjčení vybavení a občerstvení formou bufetu. O nevídaném rozmachu krytých lyžařských hal v Evropě svědčí fakt, že dnes jich na evropském kontinentu funguje kolem 40 a další se staví. Jen v Nizozemí se lyžuje v sedmi takových halách, v Německu v šesti.
Evropa byla dlouho v počtu lyžařských hal světovým lídrem, v posledních letech ji ale překonala Čína. Rozmach takzvaného krytého lyžování je každopádně dalším důkazem, že se jako lidé odmítáme kvůli změně klimatu vzdát jakékoliv z kratochvílí spojených s mnohem chladnějším podnebím. Snažíme se je bez ohledu na energetickou náročnost udržet doslova za každou cenu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
