Odchod od uhlí se komplikuje: Polsko chce jádro a natahuje ruku k Bruselu

Polsko stále neposlalo do Bruselu Národní energetický a klimatický plán (česká vláda jej poslala loni v prosinci) a Evropská komise už důrazně upozornila Polsko, že termín byl do 30. června 2024. 

„Jsme ve fázi konečného schvalování na úrovni vedení ministerstva. Je to otázka několika příštích týdnů,“ řekl minulý týden náměstek ministra pro klima Miłosz Motyka během Evropského hospodářského kongresu v Katovicích. Plán má obsahovat závazek, že v příštích letech bude vyřazeno z provozu 30 % polských uhelných bloků.

Proč má „zelený plán“ takové zpoždění, když jsou plány a strategie v Polsku tak populárním nástrojem komunikace? Bílé, červené, zelené či černé „knihy“ jsou každou politickou reprezentací „aktualizovány“ s poukazem na to, že skutečnost je rychlejší a ty předchozí zastaraly již v době vydání.

Každá polská vláda má svoje vlastní „vidění energetické budoucnosti“ – preferuje jiné cesty a prostředky k dosažení cílů transformace. Ta současná sází primárně na OZE z větru, on-shore (na souši) i off-shore (na moři). Přelomový zákon už čeká v Sejmu na nového prezidenta. Ale dojde i na plyn, který preferovala vláda minulá. Protože žárovky musí svítit, i když zrovna nefouká vítr a nesvítí slunce. 

Podstatný je však rozdíl v přístupu k rychlosti snižování spotřeby uhlí. Současná vláda chce plnit cíle Bruselu a vyřadit uhlí co nejrychleji, i za cenu silných sociálních nepokojů – ta minulá se s horníky dohodla na postupném a pozvolném procesu utlumování těžby.

Dariusz Marzec (i u nás známý z působení v Unipetrolu), ředitel PGE, největšího státního polského energetického molochu, prohlásil na Kongresu v Katovicích natvrdo: „Nejsem si jist, že největším problémem Evropy jsou emise. Nemyslím si, že je nejdůležitější splnit klimatické cíle do roku 2040 či 2050. Nemá dnes Evropa větší problémy? Nejsou důležitější priority? Bezpečnost a ekonomická síla Evropy, která je zásadní v globální hře? Tedy vojenská a ekonomická síla. Evropa by si měla znovu určit své priority. Definovat si, co je pro nás dnes nejdůležitější v oblasti bezpečnosti, ekonomiky a konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Investujeme bilion euro pro splnění klimatických cílů a snížení emisí o dalších 5 %. Nebylo by dnes lepší investovat tyto peníze do obrany, snížení cen energií a zlepšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky?“ 

Dariusz Marzec není žádný odvážný pábitel, ale pragmatický manažer. Uvědomuje si, stejně jako velká část nejen polských ekonomů a politiků, že platí nerudovské „Čas oponou trhl a změněn svět“. 

Po redukci zelené politiky dnes volají i největší evropští lídři, ale Evropská komise požaduje po Polsku Národní energetický a klimatický plán podle téměř rok starého zadání. Poláci se nevzbouří, nestojí jim to za potíže. Jen bude rekordně zastaralý už před svým vydáním.

Loni polská ministryně průmyslu Marzena Czarnecká prohlásila – z pozice matky z reklamy na Antirezin – na téma spuštění první polské jaderné elektrárny toto: „Obezřetně předpokládáme, že se jedná o rok 2040. Nezapomeňte prosím, že naši předchůdci předpokládali optimistický scénář 2032, přičemž na stole nebylo nic. Jsem realistka a dobře víme, že všechny investice tohoto typu jsou zatíženy určitým zpožděním.“ 

Minulý týden na Kongresu o energetické bezpečnosti ale ujistila všechny o neohroženém harmonogramu realizace polského jaderného projektu první jaderné elektrárny: „Prohlašuji, že pod polskou jadernou elektrárnu ‚vlijeme beton‘ do základů v roce 2028. První elektřina poteče v roce 2036. Vzhledem k tomu, že se odkláníme od fosilních paliv a investujeme do obnovitelných zdrojů, je atom nutností, ale také příležitostí. Odklonem od uhlí se posouváme k atomu. To je pro Polsko cesta vpřed.“

Ideová otočka polské ministryně průmyslu je až úsměvná. Po roce auditů, personálních změn a přemýšlení, co s projektem jaderné elektrárny, změnila Tuskova vláda názor o 180 stupňů – najednou je k němu velmi vstřícná. To se dá pochopit, ale i když polská vláda schválila rozpočet postupného financování ve výši 60 miliard PLN (cca 350 miliard Kč), nějaké intenzivní vzplanutí a viditelná podpora projektu chybí. 

Kádrově nejsou zatím ani naplněna místa na regulačních úřadech či úřadech technického dozoru. Chybí také systém pojištění celého projektu a provozu budoucí elektrárny.

Dokonce i jednání o podmínkách spolupráce mezi americkým konzorciem Westinghouse a Bechtel a investorem, společností PEJ (Polskie Elektrowni Jądrowe), se vymykají harmonogramům. Projektová smlouva uzavřená na začátku spolupráce (ESC – Engineering Service Contract), která měla především stanovit harmonogram prací a odhady nákladů na stavbu, vypršela na konci března 2025.

Bohužel ani konsorcium, ani investor nebyli na další fázi připraveni – jak tvrdí polské zdroje. Podpis hlavní smlouvy na zhotovení díla (EPC – Engineering Procurement and Construction), na jejímž základě má zhotovitel realizovat již vlastní projekt, se odkládá. Proto se smluvní strany rozhodly uzavřít tzv. překlenovací smlouvu (tzv. EDA – Engineering Development Agreement), která umožní pokračovat v pracích na projektu i po skončení platnosti ESC.

„Samotnou výstavbu elektrárny je lepší zahájit později, ale s přesvědčením, že jsme na ni připraveni. Vyhneme se tak mnoha rizikům, která se zhmotnila v jiných jaderných projektech, a projekt nakonec zrealizujeme rychleji a bude finančně efektivnější,“ uvedl na portálu WNP.PL Piotr Piela, úřadující ředitel PEJ. 

K čemuž dodal: „Jediné, co bych nechtěl, je rozhodování na základě kalendáře. Cennou radu jsem slyšel od kolegů z českého ČEZu, který má zkušenosti s jadernou energetikou: pokud uděláte chybu hned na začátku, kupte pozemek vedle a začněte od nuly, protože náprava této chyby bude stát hodně a bude trvat déle. To ukazuje, s jakou mírou odpovědnosti se potýkáme již ve fázi příprav na realizaci tohoto projektu.“

„Veřejnou podporu, kterou Polsko plánuje poskytnout své první jaderné elektrárně, musí posoudit Evropská komise, aby se ujistila, že je v souladu s pravidly státní podpory. Účelem je zachovat spravedlivou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. Podle pravidel hospodářské soutěže budeme také posuzovat dopad na vnitřní energetický trh EU. Tradičně mohou všechny zúčastněné strany předložit své připomínky,“ komentovala podání žádosti o notifikaci Teresa Ribera, místopředsedkyně Evropské komise a komisařka pro čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci. 

Ano, přesně ta Tereza Ribera, která jako ministryně španělské socialistické vlády premiéra Pedra Sáncheze prosadila odstavení všech jaderných reaktorů ve Španělsku mezi lety 2027 a 2035. Španělsko ale otočilo a podle nynější španělské ministryně životního prostředí Sary Aagesenové bude jaderná energie ve španělském energetickém mixu nejméně do roku 2035.

„Schválení Evropskou komisí je základem celého modelu financování polské jaderné elektrárny a je klíčové pro úspěch projektu. Polská vláda doufá, že se tak stane rychle. Příklad České republiky, která na podobné schválení ze strany EK čekala dva roky, však ukazuje, že je zde třeba opatrného optimismu. Máme s Evropskou komisí společný cíl vypracovat řešení, které umožní financovat projekt a zajistit nízké ceny energie pro spotřebitele.“ Takto komentoval otázku čekání na notifikaci na Kongresu v Katovicích vládní zmocněnec pro energetickou infrastrukturu Wojciech Wrochna.

Tento týden pořádá polský prezident Duda ve Varšavě summit iniciativy Trojmoří. Je rád, že na na něm budou zastoupeni nejen členové iniciativy, ale i její partneři a přidružené země. Tématem setkání je bezpečnost – ale nejen ta aktuálně akutní vojenská, ale i energetická a ekonomická. 

„Rozvoj infrastruktury, o kterém jednáme, jak ukázala ruská agrese proti Ukrajině, má velký strategický význam, protože jde také o možnost přesunu techniky a vojsk po východním křídle NATO,“ řekl Duda. 

Polský prezident také uvedl, že summitu iniciativy se zúčastní mimo jiné americký ministr energetiky Chris Wright. Dodal, že jako prezident spolu se svým týmem usiloval o Wrightův příjezd, protože je znepokojen tím, že „věci nejdou příliš dobře“, pokud jde o investici výstavby první polské jaderné elektrárny. „Dochází tam k obrovským zpožděním,“ uvedl doslova polský prezident.

Tento týden má být podepsána tzv. překlenovací dohoda mezi PEJ a konsorciem dodavatelů Westinghouse-Bechtel. Duda zdůraznil, že on sám se zástupci společností Westinghouse a Bechtel několikrát jednal, naposledy v pátek. 

„Velmi silně jsem zdůrazňoval našim americkým partnerům, že nám na této investici záleží, protože to není jen otázka elektřiny. Je to otázka amerických strategických zájmů a amerických tajemství spojených s jadernou energetikou, která budou umístěna v Polsku. A to má velký význam pro posílení spolupráce mezi Polskem a Spojenými státy,“ dodal polský prezident.

Nějak zvláště podrobnějšího komentáře ke stavu polské energetiky není třeba. I přes ideové spory a porodní bolesti bude mít Polsko jadernou energetiku – s velkými problémy a po vypjatém úsilí, za deset až patnáct let. Do té doby si udrží své uhelné zdroje a bude silně investovat do větrných elektráren jak na moři, tak na souši.

Což musí doprovázet velmi nákladná modernizace distribuční sítě, skladů energie i stavba plynových vyrovnávacích elektráren, to vše při stále se zvyšující potřebě elektrické energie. Samotné Polsko nemá na takovou transformaci peníze a bez evropských fondů se neobejde.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.