KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Kdy je prezident nejdůležitější? Kdy je nejsilnější? Po volbách. Podle ústavy i tradice má hlava státu přispět k tomu, aby vznikla co nejlepší vláda. Někdy se to obejde v podstatě bez něj. Ale v našem poměrném systému je často třeba moderátora. A ten sedí na Hradě. V říjnu poznáme, co v Petru Pavlovi vězí. Čeká ho zásadní úkol: udělat všechno pro to, aby se k moci nedostali proruští extremisté.
Když volby dopadnou způsobem, že je po nich jasná demokratická většina, má to hlava státu snadné: prostě jmenuje premiérem jejího lídra, aby sestavil vládu. Nicméně i v takové chvíli může prezident situaci zdramatizovat. Na podzim 2021 měl Miloš Zeman v úmyslu pověřit tímto úkolem nikoli Petra Fialu, ale Andreje Babiše. S odůvodněním že vede nejsilnější jednotlivou stranu. Kdyby to sám předseda ANO neodmítl, mohl se celý proces protáhnout o měsíce.
Podle ústavy je prezident při jmenování premiéra suverén. Pokud vládě vyprší mandát, podá demisi nebo je jí vyjádřena nedůvěra, pak pouze hlava státu určí, kdo povede příští kabinet. Má na to dva pokusy. Když ani napodruhé jím posvěcená sestava nezíská ve Sněmovně důvěru, až poté vstupuje do hry její předseda. A nepovede-li se ustavit exekutivu ani napotřetí, konají se nové volby.
Na papíře to vypadá jednoduše. Ale politická realita může být hodně komplikovaná. Potom záleží na prezidentově úvaze, vyjednávacích schopnostech a rozhodnosti, zda vznikne slušný kabinet, který povede zemi.
V roce 1996 přispěla jednání na Hradě k tomu, že menšinová vláda Václava Klause získala důvěru, protože opoziční sociální demokraté po dohodě odešli ze sálu. Přitom tenkrát mohla teoreticky ČSSD vládnout s komunisty a Sládkovými republikány. Nikoho to však ani nenapadlo, a rozhodně ne prezidenta Václava Havla.
Stejně tak když v roce 2004 padl premiér Vladimír Špidla, měl jeho nástupce Stanislav Gross po ruce KSČM, s níž by socialisté disponovali pohodlnými 111 křesly. Ale prezident Václav Klaus po něm požadoval podpisy 101 nekomunistických poslanců, jinak ho odmítal jmenovat.
V patové situaci roku 2006 jmenoval Václav Klaus i na podruhé Mirka Topolánka. Ale to byla schválnost – doufal, že pohoří.
Toto jsou příklady, jak klíčovou roli hraje prezident ve chvíli, kdy je třeba zabránit vstupu extremistů do vlády. Kdyby na ni rezignoval, nemuseli bychom ho vůbec mít. Ona široká a ničím neomezená pravomoc vybírat nového premiéra je v ústavě právě proto, aby ji hlava státu moudře užívala. Jistě, může ji i zneužít – jako Miloš Zeman v roce 2013, kdy ignoroval podpisy demokratických zákonodárců a jmenoval vlastní úřednický kabinet.
Není pravdou, že hlava státu automaticky „musí“ vybrat za premiéra vítěze voleb. Nemusí. Dokonce to může být někdo, kdo ani nekandidoval. Jediným omezením je, zda nový kabinet získá důvěru ve Sněmovně. Kabinet Jiřího Rusnoka ji v roce 2013 nezískal a následovaly předčasné volby. Komplikace nastaly i v roce 2006: v patové situaci „sto na sto“ i na podruhé Václav Klaus rychle jmenoval Mirka Topolánka. Ale to byla schválnost – doufal, že pohoří.
Tyto příklady nás učí, jak moc záleží po volbách na prezidentovi. Může se jmenováním vyčkávat, může ho dát někomu jinému než vítězi voleb a rovněž má velký prostor k akci mezi případným prvním a druhým pokusem.
V letech 2006 a 2013 nepostupovali Klaus a Zeman odpovědně. První nedal vítězi voleb dost času na vyjednávání, kdy by vládl v demisi, ale zároveň mu neběžela měsíční lhůta pro získání důvěry. Ten druhý provedl de facto ústavní puč.
O co poběží letos na podzim? Před jaké úkoly bude postaven Petr Pavel? Jaké jsou jeho možnosti? A jak obstojí? To poslední záleží jen na něm. Ale na první tři otázky si na základě znalosti ústavy a české tradice můžeme dát zcela jasné odpovědi.
Nejdůležitější bude odstřihnout extremisty od moci. Hlava státu bude mít před sebou náročná jednání s hnutím ANO a stranami stávající vlády. K dispozici má dva pokusy a poměrně hodně času.
Abychom z něčeho vyšli, představme si, že volby dopadnou přesně
tak, jak ukazuje poslední exkluzivní průzkum agentury STEM pro CNN Prima News.
Ten dává ANO 89 mandátů, SPOLU 46, Starostům 24, SPD 19, Stačilo 12 a Pirátům
10 křesel. Za takovéto situace by pětikoalice neměla většinu a mohly by
vzniknout jen dvě sestavy. V každém případě by kabinet vedlo ANO a opíralo by
se buď o extremisty, nebo jednoho z dvojice STAN a SPOLU.
Jistě, volby mohou dopadnout jinak. Ale ona hlavní otázka zůstane: získají přístup k vládě Tomio Okamura a/nebo Kateřina Konečná? To jistě závisí na Andreji Babišovi, Petru Fialovi či Vítu Rakušanovi.
Ale prezident Petr Pavel bude mít důležité slovo a velkou odpovědnost za výsledek. Jak by si měl počínat? Především by v takovémto případě neměl spěchat se jmenováním premiéra. Pár měsíců klidně ještě může vládnout stávající vláda v demisi.
V roce 2013 nechal Zeman u moci svůj úřednický kabinet ještě tři
měsíce po volbách. Spíše než objektivní důvody ho k tomu vedly antipatie k
Bohuslavu Sobotkovi a snaha dát „svým“ lidem více času v úřadech. Tentokrát by
se mohlo vše protáhnout kvůli nutnosti dojednat dobré řešení. Mezi ANO a
současnou koalicí panuje velké napětí, vymezují se vůči sobě velmi ostře až
nepřátelsky a všichni shodně tvrdí, že s tím druhým vládnout nebudou.
