KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Spolková republika Německo je tak říkajíc „na nohou“. Zatímco vedoucí představitelé křesťanských (CDU a CSU) a sociálních (SPD) demokratů včera seznámili novináře a veřejnost se základními konturami budoucí koaliční smlouvy, jež je výsledkem únorových předčasných voleb do Bundestagu, šéfka opoziční Alternativy pro Německo (AfD) Alice Weidelová se na sociálních sítích pochlubila, že její strana vyšla z předvolebního průzkumu agentury Ipsos – který si nechala sama vypracovat – vůbec poprvé jako nejsilnější v zemi (AfD 25 %, CDU-CSU 24 % a SPD 15 %); není to ale žádné překvapení, již minulý týden totiž nejčtenější a nejoblíbenější německý deník Bild přinesl výsledky průzkumu, podle něhož byly v čele žebříčku oblíbenosti právě CDU-CSU a AfD shodně s 24 %.
Životní, studijní a profesní kariéra
Vzhledem k vnitropolitickému vývoji v posledních měsících není divu, že se stále více Němců i novinářů ze zahraničí ptá, kdo vlastně Alice Weidelová (* 1979) – spolupředsedkyně, nejviditelnější a jasně nejznámější politička „krajně pravicové“ opoziční strany Alternativa pro Německo, kterou spolu s ní od roku 2022 vede spolkový poslanec Tino Chrupalla (* 1975) – je.
Weidelová k překvapení mnohých nepochází z východní části země (bývalá komunistická Německá demokratická republika; NDR), kde má „její“ AfD od počátku existence drtivě největší podporu, nýbrž ze stotisícového města Gütersloh, jež se nachází přibližně dvacet kilometrů na jihozápad od Bielefeldu v Severním Porýní-Vestfálsku, což je nejzápadnější a nejlidnatější spolková země a svým způsobem „esence“ demokratické SRN, jak ji známe od konce čtyřicátých od konce let minulého století.
Univerzitu vystudovala Weidelová rovněž na německém západě, v bavorském Bayreuthu, konkrétně ekonomii a podnikový management (mimochodem, mezi absolventy z roku 2004 byla vůbec nejlepší ze všech), a poté už vyrazila „do praxe“.
V letech 2005–2006 pracovala Weidelová (jako nejeden z prominentů světové politiky) pro banku Goldman Sachs a ekonomická analytička ve Frankfurtu nad Mohanem. Následujících šest let strávila v Číně ve službách Bank of China.
V roce 2011 obhájila Weidelová na domovské univerzitě v Bayreuthu doktorskou dizertaci v programu International development, a to s podporou, což je dnes docela pikantní, prestižní nadace Konrad-Adenauer-Stiftung, která je sice zcela suverénní a nezávislá, současně je ale, pokud jde o politiku, neformálně navázaná na Křesťanskodemokratickou unii Německa (CDU).
V letech 2011–2013 Weidelovou zaměstnávali coby viceprezidentku Allianz Global Investors znovu ve Frankfurtu, ale pak už jí nikdo nedokázal zabránit ve vstupu do politiky.
„Hvězda“ Alternativy pro Německo
V roce 2013 se Weidelová připojila k nově vzniklé Alternativě pro Německo (AfD), za jejíhož hlavního zakladatele je pokládán dlouholetý člen CDU profesor Bernd Lücke (* 1962) z hamburské univerzity, primárně – alespoň podle jejího vysvětlení, na němž se od té doby nic nezměnilo, protože se stavěla proti jednotné evropské měně, euru.
Chytrá a pracovitá mladá žena stoupala na stranickém žebříčku velmi rychle, mimo jiné proto, že byla svobodná a bezdětná a mohla stranické práci obětovat spoustu času, aniž by tím trpěla rodina. Již na jaře 2015 byla zvolena do celoněmeckého výkonného výboru AfD a o dva roky později šéfkou frakce AfD v Bundestagu; od června 2022 je, jak jsem již uvedl, spolupředsedkyní strany.
Tato skutečnost je o to pozoruhodnější, že Weidelová nijak neskrývala a neskrývá svou lesbickou orientaci, což není ve straně, která ze všech sil podporuje „tradiční rodinu“, úplně samozřejmé (spolu s registrovanou partnerkou Sarah Bossardovou, filmovou producentkou původem ze Srí Lanky, vychovává její dvě adoptované děti).
Pro její budoucnost bylo důležité, že Weidelová „ve zdraví“ přečkala aféru, týkající se ne zcela korektní finanční podpory strany od švýcarského miliardáře Henninga Conleho v roce 2017. Podobnou obratnost projevila i celkem nedávno, v lednu 2024, kdy se nemilosrdně zbavila svého poradce Rolanda Hartwiga poté, co se zúčastnil setkání či schůzky s krajně pravicovými aktivisty, kteří plánovali deportace miliónů lidí z Německa.
V médiích a na sociálních sítích se v obou případech psalo o „mimořádné schopnosti“ Weidelové uniknout ze „smyček, které se jí stahují kolem krku“.
