ANALÝZA STANISLAVA VÍTKA | Němečtí voliči čelí zcela jiným problémům než před sto lety – a jejich politici postrádají vizi. Jedním ze spolehlivých způsobů, jak může politická reprezentace dál pokračovat ve ztrátě důvěry, je nabízet pochybné lekce z historie a morální kýč místo řešení akutních problémů. Pokud nezmění kurz, budou politici i po volbách dál udržovat zemi ochromenou a maximálně dokážou AfD odevzdat vítězství v těch dalších za čtyři roky.
Vůdci německé opozice Friedrichu Merzovi se nepodařilo prosadit návrh zákona o migraci, což pro favorita voleb, který se s největší pravděpodobností stane kancléřem, značí nemalé potíže při sestavování povolební koalice, protože německou politickou scénu navzdory její dysfunkci nadále paralyzuje morální kýč sanitárního kordonu kolem AfD.
Situaci kolem hlasování brilantně na INFO.CZ shrnuje Tatiana Fröhlich, ale v krátkosti připomeňme, že lídr křesťanských demokratů usiloval o zpřísnění imigračních pravidel s podporou Alternativy pro Německo (AfD).
Za tímto účelem zahájil dva parlamentní manévry, které měly demonstrovat jeho připravenost k reálnému řešení problémů, jimž Německo v souvislosti s migrací čelí.
První z nich, nezávazný návrh vyzývající k přísnějším pravidlům pro přistěhovalectví a větším pravomocem federální policie při vyhošťování neúspěšných žadatelů o azyl (z nichž víc než 90 % v zemi zůstane i přesto, že na to nemají nárok), byl přijat pouze s podporou AfD.
V zásadě se jednalo o banalitu, přesto to v zatuchlé politické scéně, která se čím dál víc bojí vlastních lidí a následků vlastních politik (které však odmítá řešit), vyvolalo bouři a morální pobouření. Druhé hlasování, které mělo návrh proměnit ve skutečný zákon, však i přes podporu AfD nedopadlo.
Návrh nakonec neprošel o 12 hlasů – což je počet poslanců, které z hlasování dokázala „odvolat“ kuloárová žába na prameni (a podle vlastních slov politicky neaktivní důchodkyně) Angela Merkelová.
Vzpomeňme na lkaní a bědování liberálních médií, když u nás svým nástupcům házeli pod nohy klacky Václav Klaus a Miloš Zeman; odsouzení Angely Merkelové za totéž člověk aby pohledal.
Merkelová se jako nejvýznamnější spoluviník současného německého marasmu snaží z politického záhrobí bránit snahám o nápravu chyb, za které sama nese odpovědnost. A ještě má tu drzost kázat o morálce.
Jedinou pozitivní zprávou je, že se Merkelové nedaří CDU trhat zcela ve dví a že jejímu vlivu bez politické odpovědnosti podléhá jen malá část strany.
Německým veřejným prostorem stále víc rezonují výzvy k návratu CDU do opravdu konzervativních vod, ze kterých stranu vyvedla právě Merkelová.
Kdo je tady extremista
Merzovy parlamentní iniciativy jsou zcela logické, protože CDU se ocitla v pasti mezi AfD, se kterou podle samozvaných strážců morálky nemůže spolupracovat, a SPD a Zelenými, kteří nejsou ochotni jakkoli pohnout s problémy jako migrace nebo energetika, přestože se podle průzkumů jedná o témata, která německou veřejnost trápí nejvíc.
Právě neochota politické reprezentace je řešit vede k pocitu, že mainstreamoví politici na problémy obyčejných lidí kašlou, což nutně nahrává AfD a dalším okrajovým stranám, jako je Die Linke nebo Aliance Sahry Wagenknechtové, kterým dohromady některé průzkumy přisuzují víc procent než vedoucím křesťanským demokratům.
Místo sebereflexe však Merzovy kroky vyvolaly očekávatelnou morální paniku a ostrou debatu o rostoucím vlivu „krajní pravice“ v Německu. Sociální demokraté kancléře Olafa Scholze a Zelení v čele s ministrem hospodářství Robertem Habeckem obě iniciativy odmítli a obvinili Merze, že „kopírováním politiky AfD porušuje tabu a ohrožuje demokracii.“
Scholz i Habeck změnili svá volební hesla a zaměřili se na šéfa CDU: „Střed pole místo Merze“ je nové heslo SPD, zatímco Zelení nejsou středovost ochotni ani předstírat a svými 10 až 12 % zvolili vůdcovské „Habeck místo Merze“.
Před sídlem CDU v Berlíně se sešly tisíce protestujících, levice všech druhů hulákala v ulicích a dokonce násilně obsadila sídlo CDU v Hannoveru.
O tom, že pokud velké strany nechtějí spolupráci CDU s AfD, mohly by samy hlasovat pro rozumnou korekci zjevně neudržitelného systému, samozřejmě nepadlo ani slovo. A už vůbec ne o tom, že AfD se postupně posouvala víc ke kraji politického spektra s tím, jak byla od počátku nečestně osočována a ostrakizována za výrazně slabší rétoriku a méně krajní program, než s jakým slaví úspěchy dnes.
Současná debata se nadále nese v duchu obviňování CDU a AfD z extremismu za něco, s čím souzní většina obyvatel země, zatímco skuteční extremisté se jali zastrašovat zbytek obyvatel v ulicích. Do parlamentních voleb zbývaly necelé dva týdny, když ultralevicové organizace pochodovaly napříč Německem za otevřené hranice a energetickou chudobu.
Poté, co 24letý Afghánec najel v Mnichově do davu (na demonstraci odborové organizace ver.di) a zranil čtyřicet lidí, se naplno ukázalo, kdo je skutečný extremista.
Organizující ultralevice (demonstrace byla vedena pod heslem „proti pravici“, mít jiný názor je pro tyto fanatiky nelegitimní) místo sebereflexe v následujících dnech pod hesly o „boji proti fašismu“ napadala pietní setkání přátel a pozůstalých obětí útoku, kteří si na něm dovolili kritizovat otevřené hranice.
Tu demonstraci, do které najel afgánský terorista v Mnichově organizovala odborová organizace ver.di.
— Anton Musil (@BlkoJa) February 16, 2025
Ver.di vede intenzivní kampaň proti "pravicovému extrémismu", pro migraci, proti AfD. https://t.co/bUULNLZeIe pic.twitter.com/cCDd7aNnGc
Třešničkou na dortu je, že bychom se to nikdy nedozvěděli nebýt sítě X. Ta stejná média, která hystericky „brání demokracii“ proti pravicovému extremismu, považují projevy extremismu levicového za standardní politiku, kterou v Německu posledních dekád vlastně opravdu byla – Overtonovo okno místní politické scény se zcela posunulo mimo standardní osu, z čehož plyne současná panika a dramatická gesta.
Útok v Mnichově byl třetím aktem islámského imigrantského teroru v Německu během tří měsíců. Útočník přišel do Německa v roce 2016, jeho žádost o azyl byla o čtyři roky později zamítnuta, ale v zemi přesto mohl zůstat, stejně jako drtivá většina migrantů, kteří na azyl neměli právo a nezískali ho.
Po tomto incidentu následovaly dva další smrtelné útoky migrantů z Afghánistánu a Saúdské Arábie. V prosinci najel saúdský azylant do vánočního trhu v Magdeburgu a zabil šest lidí a asi 200 jich zranil, minulý měsíc pak jiný Afghánec ubodal v Aschaffenburgu dvouletého chlapce a dospělého muže.
