Fyzicky nesnesitelná demokracie: Německo migraci nezvládá ani v parlamentu

Dva dny předtím došlo k historickému průlomu – apel opoziční CDU ke zpřísnění migrační politiky byl schválen i s podporou hlasů populistické strany Alternative für Deutschland (AfD). Co část společnosti vnímá jako překročení Rubikonu, je v zásadě docela banální: Křesťanští demokraté se (konečně) odhodlali k faktické korekci migrační politiky vytyčené svojí bývalou šéfkou. A poslanci strany, jejímž programovým leitmotivem je omezení migrace, pro tuto korekci zvedli ruku.

Na vlně hysterie, která se zvedla okamžitě po hlasování, připlavala i lahev se vzkazem od ex-kancléřky Merkelové. Dáma, která debatu o zásadních otázkách příliš často umlčela adjektivem „alternativlos“ (bez alternativy), připomněla svému nástupci jeho příslib z listopadu loňského roku: žádná většinová hlasování za asistence AfD.

„Jenom idiot nemění názor,“ odpověděl by jí Miloš Zeman. A nestranný pozorovatel by dodal, že ona také přislíbila, že se nebude vměšovat do záležitostí svého nástupce. Místo toho mu tři týdny před volbami zabodla do zad nůžky na manikúru a zmobilizovala i své věrné – Hendrika Wüsta a Daniela Günthera, premiéry Severního Porýní-Vestfálska a Šlesvicko-Holštýnska, a berlínského starostu Kaie Wegnera, kteří ještě před hlasováním řekli, že zákon nenechají projít Spolkovou radou. 

A také dvanáct poslanců Sněmu, kteří nehlasovali proti, ani se nezdrželi hlasování, jen se potichu a zbaběle vytratili zadním vchodem. Takřka bez výjimky jde o lidi z nejbližšího okolí Angely Merkelové.

Ta si tak vyřídila účty s nenáviděným protivníkem, který nejenže se drze vrátil do vedení „její“ CDU, ale ještě aktivně přispěl k demontáži jejího odkazu – dnešní Křesťanskodemokratická unie je jinou stranou, než byla za vlády Angely Merkelové. V konzervativních kuloárech se dokonce mluví o večeři merkeliánů na podzim roku 2024, na níž bývalá kancléřka prohlásila, že stačí, aby zmáčkla dva, tři knoflíky, a Merz je vyřízený.

Návrh zákona o omezení migrace vznikl jako reakce na teroristický útok v Solingenu, při kterém syrský migrant ubodal tři návštěvníky městského festivalu a několik dalších poranil. CDU jej Spolkovému sněmu předložila 9. září 2024. Po prvním čtení však bylo zřejmé, že Zelení a SPD zákon nepodpoří, zůstal tedy ležet ve výborech. Po útocích v Magdeburgu a Aschaffenburgu naznačila Alternativa pro Německo, že zákon předloží Sněmu sama – CDU tedy nezbylo nic jiného, než jednat.

Ihned po zahájení zasedání požádala frakce CDU o přerušení. FDP totiž přišla v pátek ráno s návrhem vrátit zákon zpět výboru pro vnitřní záležitosti a do 11. února, kdy je plánováno nejbližší jednání Sněmu, se pokusit nalézt kompromis mezi stranami tzv. demokratického středu: CDU/CSU, FDP, SPD a Zelenými.

Během několikahodinových jednání, zda je řešení FDP schůdné, se však ukázalo, že takový kompromis není možný. Odhodlání levice dotlačit Merze ke kapitulaci nepolevilo ani po nabídce šéfa parlamentní frakce FDP Christiana Dürra, že výměnou za podporu předkládaného zákona bude FDP hlasovat pro návrh reformy evropského azylového práva z dílny SPD a Zelených.

A přestože v závěru rozpravy Zelení i sociální demokraté nakonec požádali o vrácení zákona k projednávání do výboru, bylo zřejmé, že jim jde o jeho odstavení, nikoli o to, že by byli ochotni v dohledné době doladit detaily.

Katharina Dröge, šéfka parlamentní frakce Zelených, ve finále žadonila, aby Sněm nejednal o migrační politice před očima všech, na plénu a ve volební kampani, ale aby se jednání přesunula do diskrétního a útulného přítmí parlamentních kuloárů.

Vášnivá rozprava mohla leckomu připadat za hranou, byla však opravdovým karnevalem demokracie, jaký Spolkový sněm neviděl několik desetiletí. Merz, Dürr i další zástupci CDU a FDP opakovaně žádali poslance SPD a Zelených, aby návrh podpořili.

Ti na oplátku vyvíjeli enormní tlak, aby Merz návrh stáhl. V rozhovorech, které poskytovali televizním štábům ve foyer plenárního sálu, přitom opakovali mantru, že se odmítají podvolit nátlaku typu „žer, nebo chcípni“ (Friss oder stirb) – ve snaze přesvědčit diváka, že to oni jsou oběťmi vydírání.

Šéf frakce SPD Rolf Mützenich se během svého projevu proměnil ve fanatického faráře a od řečnického pultíku hřímal: „Věčný hřích vás bude provázet už navěky. Ale společně ještě stále můžeme zavřít bránu pekelnou!“ Prý byla narušena tepna demokracie a Merz i jeho strana by se měli podvolit tomu, co chtějí lidé v ulicích (sic!).

Merz upozornil Mützenicha na to, že se ve svém plamenném projevu ani jednou nezmínil o obětech. Když mluvil o hromadných znásilněních páchaných migranty (cizí státní příslušníci jsou dle policejních statistik zodpovědní za polovinu z nich), ozval se z lavic levicových frakcí řev a pískot.

Ministryně zahraničí Baerbocková se dušovala, že Zelení chtěli najít řešení, a obvinila šéfa frakce CDU Thorstena Freie ze lží. Ministryně vnitra Faeserová si ve svém projevu vzpomněla na oblíbený textový modul o nepřípustnosti instrumentalizace problémů spojených s migrací.

Nestor FDP Wolfgang Kubicki plénu připomněl, že rozprava by se měla soustředit na předkládaný zákon, nikoli na AfD. „Považuji za nemorální, že se Zelení v posledních letech snažili zmařit nebo oddálit každou rozumnou iniciativu na omezení migrace … že v Evropském parlamentu hlasovali proti reformě SEAS (Společný evropský azylový systém – pozn. aut.), … že opakovaně bránili rozšíření bezpečných zemí původu … a že si po útoku v Aschaffenburgu pořizovali selfie, zatímco o pár set metrů dál provolávali desítky příznivců Hamásu smrt Židům, aniž by k tomu Zelení řekli byť jen slovo.“

Protože v projevech vládních stran několikrát zazněla výzva k tomu, aby se CDU a Merz omluvili, řekl také, že omluvu čeká naopak on: Zelená poslankyně Britta Hasselmannová označila FDP za stranu ještě pravicovější (v řeči Zelených „ještě blíže nacismu“) než AfD. To je, vzhledem k liberální politické orientaci FDP i  skutečnosti, že donedávna seděla se Zelenými v koaliční vládě, poněkud silná káva.

Zákon nakonec neprošel, chybělo mu třináct hlasů. Podpořili ho takřka všichni poslanci CDU/CSU (kromě oněch dvanácti, kteří se krátce před hlasováním „vypařili“), velká část poslanců FDP, poslanci BSW a AfD. Reakce na zákon samotný, na to, že ho Merz vytáhl ze šuplíku tři týdny před volbami, i na výsledek hlasování byly různé.

Někteří vnímají 31. leden jako Merzovu porážku či důkaz, že není vhodným kandidátem na kancléře. Vytýkají mu, že nedokázal stranu sjednotit. Jiní zcela správně poukazují na to, že naopak byla strana až na dvanáct merkeliánů pozoruhodně jednotná a že pokud se Merzovi podařilo omezit ex-kancléřčin vliv na dvanáct duší, je to výjimečný výkon.

Alice Weidelová (AfD) obvinila Merze z neschopnosti. Je to pochopitelné. Ve vodách voličské základny SPD už zřejmě vychytala všechny pstruhy a ví, že u poněkud hardcorových příznivců Zelených neuspěje. Jediná voličská skupina, v níž by ještě mohla nahnat nějaké ty procentní body, jsou příznivci křesťanských demokratů.

O tom, jak neotřelá je představa Zelených o demokracii, nejlépe vypovídá reakce ministra hospodářství Roberta Habecka. Na pátečním čtení své knihy v Hamburku se nechal slyšet, že plenární rozprava pro něj byla fyzicky téměř nesnesitelná, „protože se stalo přesně to, co by se stát nemělo, totiž že jsme najednou byli rozděleni na dva tábory“. Zbytek světa si zatím (podle Habecka zřejmě anachronicky) myslí, že demokracie je pluralitní výměnou, či dokonce střetem názorů.

Příznivci levice od středečního večera obléhají kanceláře CDU, vzduchem létají sáčky s barvou, policie hovoří o několika rozbitých oknech i fyzických útocích na členy strany. V Hannoveru a Berlíně aktivisté dokonce nelegálně vnikli do kanceláří, kde ohrožovali členy CDU a personál.

Na rozdíl od masivních protestů z loňské zimy, kdy lidé vyšli do ulic v reakci na reportáž Correctivu o „tajném plánu proti Německu“, je účast výrazně menší. Mnoho lidí vnímá pochody proti pravici, které se konaly ihned po vraždě dvouletého dítěte v Aschaffenburgu (tedy již před středečním hlasováním), za nedostatek piety a cynismus. Vysmátí prominenti strany Zelených pořizující si společná selfíčka čelí opakované kritice veřejnosti nejen na sítích.

Sociální demokraté a Zelení se stylizují do rolí ochránců demokracie, strážců u zmiňované „brány pekelné“. „Debatu o podpoře ze strany AfD vnímám jako veskrze pokryteckou a nečestnou,“ řekla Sahra Wagenknechtová v rozhovoru pro server Pioneer.

Domnívá se, že na podporu AfD byla CDU odkázána jen proto, že SPD a Zelení odmítají udělat cokoli, co by zvrátilo ztrátu kontroly nad přílivem lidí do země. A když dnes někdo tvrdí, že středeční hlasování posiluje AfD, je to podle Wagenknechtové překrucování reality. Preference Alternativy se totiž zdvojnásobily během vládnutí Semaforu. Při hledání viníků by se tudíž měly strany vládní koalice chytnout za nos.

Ty však místo introspekce využívají vzniklé situace: doufají, že apelem na nutnost ochránit demokracii před fašistickým pučem, zpochybňováním kompetencí nejsilnějšího kandidáta na kancléře a jeho dehonestací zlepší své neveselé volební vyhlídky.

A protože si v zemi otřesené dlouhým řetězcem „ojedinělých“ případů násilí a teroru nemohou dovolit říct, že ve skutečnosti nechtějí s neřízenou migrací dělat nic, budou donekonečna tvrdit, že Merzův zákon by „neprošel Spolkovou radou“ nebo že je v rozporu s platným německým a evropským právem.

Návrh přitom na konci léta vznikl právě v souladu s požadavky premiérů spolkových zemí, a tito jej nyní odmítají jen proto, že pro něj hlasují i „nesprávní“ lidé. Neobsahuje nic, co by bylo ve stávajícím právním prostředí nepřekonatelné.

Symbolický posun těžiště migrační politiky – z kontroly na omezení ilegální migrace – není právně sporný vůbec. Zastavení slučování rodin neodporuje Ženevským konvencím, protože se netýká běženců v jejich smyslu, pouze lidí s doplňkovou (tzv. subsidiární) ochranou, kde taková mezinárodně-právní povinnost neexistuje.

Jediným skutečným problémem by mohlo být oslabení kompetencí spolkových zemí v důsledku nových příslušností spolkové policie. Podle Základního zákona (článek 74, odst. 1, č. 4) spadá pobytové právo do gesce federace, za jeho realizaci však zodpovídají spolkové země. Přesunutí části jejich pravomocí na spolkovou policii by proto mohly spolkové země napadnout u Spolkového ústavního soudu.

Letargická předvolební kampaň získala v uplynulém týdnu dynamiku, na kterou politicky těžkopádné Německo není zvyklé. Nelze předvídat, jak to nakonec dopadne. Jisté však je, že kostky jsou vrženy. Alea iacta est.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.