V Německu padlo velké tabu. Příčinou jsou migranti

Hned na úvod je třeba říci, že CDU se pod vedením Friedricha Merze mění. A to poměrně rychle. Zkušený matador Merz provedl důslednou „de-merkelizaci“ – zbavil vlivu většinu politiků spojených s bývalou dlouholetou šéfkou strany a kancléřkou Angelou Merkelovou a vede stranu tam, kam historicky patří – napravo od středu politického spektra, zpět k „adenauerovským“ kořenům.

Znechucení tradičních voličů z toho, kam kancléřka Merkelová stranu během šestnácti let u moci přivedla (jak moc nalevo a ke zhoubnému progresivismu a wokeismu), se plně projevilo ve volbách v roce 2021. Tehdy CDU/CSU vedená Arminem Laschetem, kterého straně vnutila do čela právě Merkelová, prohrála i s tak slabým protivníkem, jakým byl a je Olaf Scholz, a získala drtivě nejméně hlasů (24,1 %) od vzniku SRN v roce 1949.

Merz, kterého se Merkelová ve straně pokusila nejméně dvakrát neúspěšně zlikvidovat, tak dostal historickou šanci stanout v čele CDU, obrodit ji, vyhrát volby a pokusit se zachránit Spolkovou republiku Německo (a vzhledem k její ekonomické a politické síle i Evropu, přesněji řečeno Evropskou unii) před cestou k ještě většímu hospodářskému propadu a bezvýznamnosti na mezinárodním poli.

Většina mých přátel – historiků a obecně akademiků, novinářů i byznysmenů – je ohledně nadějí na zvrat žádoucím směrem spíše skeptická. Současně ale připouštějí, že má-li vůbec někdo naději „kormidlem otočit“, je to právě nynější předseda CDU a favorit nadcházejících předčasných voleb Friedrich Merz.

Merz se před hlasováním, o němž je řeč, ocitl v pomyslné pasti. Předvolební preference sesterských CDU/CSU se pohybují trvale kolem 30 %, zatímco preference AfD pozvolna rostou. Naposledy jí některé průzkumy přisoudily až 23 % podpory.

V německých volbách budou klíčové dvě otázky: jak nastartovat ekonomický růst (tj. zastavit Green Deal, který hlava nehlava prosazují ideologičtí fanatici nejen v Bruselu a ve Štrasburku, ale i v Berlíně – například vicepremiér pro ekonomiku za Zelené, filozof a spisovatel Robert Habeck) a jak zajistit občanům Německa vnitřní bezpečnost, kterou stále více ohrožují legální i ilegální imigranti.

Nedávným útokem v Aschaffenburgu v Bavorsku, při němž osmadvacetiletý Afghánec zabil dva lidi, včetně dvouletého chlapečka, a další tři zranil, pohár trpělivosti Němců i Friedricha Merze, zdá se, přetekl.

Merz je ryzí křesťanský demokrat ze „staré školy“. Nechuť spolupracovat s AfD dal mnohokrát veřejně najevo. Ti, kteří v této straně působí, kteří ji vedou a kteří ji volí, nejsou lidé podle Merzova gusta, mohu-li to tak říct. Současně ale Merz na rozdíl od bývalé kancléřky pochopil, že nezvládnutá imigrace (z legendárního „Wir schaffen das“ Angely Merkelové si dělá smutnou „legraci“ většina obyvatel SRN) je téma, jemuž se jeho strana nemůže vyhnout.

Bude-li je ignorovat, nebo mu nedá vážnost, jakou si zasluhuje, nemusela by volby – in extremis – ani vyhrát. Právě proto Merz ve spolupráci se šéfem bavorské CSU Markusem Söderem předložil návrh či výzvu na zpřísnění imigrační politiky s tím, že dostane-li šanci vládnout, bude to jedna z jeho priorit.

Scholzovi sociální demokraté a Zelení, kteří jsou zcela v zajetí svých ideologických klišé a představ o světě, který nemůže nikdy fungovat, pro výzvu hlasovat výzvu odmítli, zatímco AfD ji pomohla schválit.

Vzápětí se rozpoutal strašlivý řev o „porušení letitého tabu“, o konci tzv. „protipožární zdi“ proti AfD, o „začátku konce německé demokracie“ atd. – vesměs emocionální výkřiky fanatiků, kteří nechápou politickou realitu, ani svět, ve kterém žijí a který se jim mění před očima.

Pokud by se totiž CDU/CSU nerozhodla problémy s imigrací relativně rázně řešit, mohl by je, jak jsem již naznačil, po volbách řešit ještě razantněji někdo jiný, a sice establishmentem opovrhovaná a nenáviděná AfD. Ta AfD, kterou si na své sociální síti X dovolil podpořit nejbohatší muž světa, miliardář Elon Musk, jenž na podzim výrazně pomohl k návratu do Bílého domu prezidentu Donaldu Trumpovi.

Téma migrace zkrátka „leží na ulici“ a spolu s ním spousta hlasů. Friedrich Merz to ví a jde si pro ně – i za cenu „porušení neporušitelného“. Merz si je toho, co udělal, velmi dobře vědom, stejně jako rizik, která to nese.

Proto také bezprostředně po hlasování řekl, že jej většina, díky které výzva vládě prošla, „nijak netěší“. Současně ale dodal, že to není jeho problém, nýbrž problém těch, kteří nevidí, jak je situace vážná. O samotném zákonu, který by navrhovaná opatření uvedl v platnost, se má hlasovat dnes. Uvidíme, zda tomu tak opravdu bude, případně s jakým výsledkem.

Jak jsem už avizoval: v Německu, a nejen v Německu, se objevila spousta varování před „cestou, na niž CDU nastoupila“. Slova o pozvolném, nenápadném, zatím takřka nepostřehnutelném „hnědnutí“ strany („Hitlerův přízrak“ nad Berlínem) nebyla výjimkou.

Své si bezprecedentně, až skandálně, přisadila i bývalá kancléřka Merkelová. Místo toho, aby se držela v ústraní, Merze, jehož zjevně nesnáší, ale nedokázala ho zničit, pokárala za způsob, jakým stranu vede. Merkelová tím porušila nepsané pravidlo, že bývalí kancléři politiku svých nástupců nekomentují. A neudělala tak, nejen podle mě, dobře. CDU se od její éry sice „odstřihla“, současně ale vůči ní formálně zachovávala, minimálně veřejně, jakousi „povinnou neutralitu“.

Její útok na Merze, který některá německá média interpretovala jako snahu vyvolat vnitrostranický převrat, může v tomto ohledu znamenat změnu. Pokud Merz útok ustojí, jako že ho podle mě ustojí, mohl by si vůči Merkelové přestat brát servítky a začít otevřeně mluvit o tom, kam její politika Německo přivedla. A to by pro bývalou kancléřku nemuselo skončit dobře. Jak mi včera řekl jeden můj německý kamarád: Být jí, nechal bych vlky spát…

Jak dopadne dnešní hlasování v Bundestagu, si netroufám odhadnout, stejně jako další vývoj. Nevylučuji, že většina poslanců potvrdí své původní hlasování, ale ani to, že se Friedrich Merz zalekne a ustoupí.

Pokud by to udělal, dopustil by se největší chyby své politické kariéry. Slabost a nedostatek sebedůvěry se v politice neodpouští. A v otázce imigrace, jež doslova hýbe dnešním Německem, obzvláště.

Prohrát dnes Merz může, to jistě, už třeba jen kvůli hlasování liberálů z FDP. Ustoupí-li však, může dostat v únoru část hlasů, jimiž nyní „disponují“ CDU/CSU, právě AfD. Třebaže by ani jako vítěz voleb zcela jistě nebyla pověřena jednáním o sestavení vlády, mohlo by tímto výsledkem Německo skutečně vykročit na cestu, na níž bych ho viděl jen nerad.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.