Bavorské Řezno před předčasnými volbami: klid na povrchu, bouře pod hladinou

V posledním čtvrtletí roku 2022 jsem napsal pro INFO.CZ reportáže ze čtyř německých měst – z Hamburku, Berlína, Mnichova a Pasova. Dnes k těmto reportážním „portrétům“ přidávám pátý, tentokrát „portrét“ města, jež je úzce spojeno s českými dějinami. 

Řezno, anebo, chcete-li, německy Regensburg, proslulé monumentálním dómem svatého Petra a nesčetnými historickými památkami, je neskonale půvabné, jakoby nedotčené zběsilým chvatem moderní doby; zároveň ale, strávíte-li zde několik dní a mluvíte-li s místními lidmi, zjistíte, že jim současnost nedává spát. Spolkovou republiku Německo totiž čekají už v únoru předčasné volby, a i v Řezně to bylo jaksepatří znát.

Na úvod jedna zdánlivá, ale velmi charakteristická zajímavost. V samotném centru města, nedaleko výborného knihkupectví, kde jsem si koupil fascinující knihu Německý hospodářský zázrak ve fotografii (1952–1967), stojí socha jednoho z nejslavnějších rodáků Řezna – dona Juana d’Austria (1547–1578). 

Otcem tohoto významného muže byl španělský král a římský císař Karel V. (1500–1558), matkou pak Barbara Blombergová (1527–1597), dcera zámožného místního měšťana Wolfganga Blomberga (nebo Plumbergera), se kterou se císař seznámil během svého pobytu v Řezně u příležitosti jednání říšského sněmu.

Karel V. se k otcovství přiznal, a chlapce tak od čtyř let vychovávali na španělském královském dvoře v Madridu. Po smrti císaře uznal jeho legitimní syn a nástupce Filip II. Juana za svého nevlastního bratra, udělil mu titul prince a postupně ho pověřoval náročnými státními úkoly. V roce 1576 byl dokonce jmenován místodržitelem španělského Nizozemí. 

Nejvíce proslul jako velitel křesťanské flotily, která v říjnu 1571 slavně zvítězila nad osmanskými Turky v bitvě u Lepanta v Korintském zálivu. Toto vítězství fakticky zastavilo postup Osmanů do západního Středomoří.

Atmosféru Řezna i celkovou náladu v Německu výstižně vystihl můj kamarád, který zde dlouhá léta působil na univerzitě. „Je vlastně s podivem,“ začal se zvláštním, ironickým úsměvem, „že socha vítěze nad Turky tady stále stojí. Nevyžaduje snad někdo kvůli politické korektnosti její odstranění?“ 

V žertu dodal, že Němci tureckého původu by mohli považovat podobnou připomínku své historické porážky za urážlivou a narušující jejich víru či nově vznikající německou identitu. Po chvíli se už smál nahlas: „To bude asi tím, že nejsme v Německu, ale v Bavorsku,“ zakončil trefně, zatímco jsme seděli ve španělské restauraci Bodega v centru města.

Řezno, které leží na severním břehu Dunaje, má díky své poloze a historickému kouzlu nezaměnitelný půvab. (Pokud jste ještě nečetli Dunaj od italského spisovatele a esejisty Claudia Magrise, jeden z nejlepších cestopisů o střední Evropě, určitě to napravte). 

Řezno je ve všech směrech bavorské město – od jazyka a pozdravu, přes tradiční kroje, které zahlédnete na místních i ve výlohách obchodů, až po specifickou kuchyni a v neposlední řadě také typickou mentalitu obyvatel. S přibližně 160 tisíci obyvateli je čtvrtým největším městem v Bavorsku.

Ještě než se dostanu k politice, rád bych zmínil dominantu města – monumentální dóm svatého Petra (Der Dom St. Peter zu Regensburg, zkráceně Regensburger Dom). Tato katedrála řezenské diecéze je jednou z největších a nejimpozantnějších gotických staveb v Německu, srovnatelná snad jen s katedrálou v Kolíně nad Rýnem. 

Byla postavena na místě původního karolinského kostela, který zničil požár, a vznikala mezi lety 1250–1264. Vysvěcena byla už v roce 1254, i když tehdy ještě nebyla dokončena. V 17. století prošla barokní přestavbou za biskupa Alberta IV. z Törringu, a na počátku 19. století se jí dostalo novogotické dostavby a renovace, o kterou se zasloužil architekt Friedrich von Gärtner, podporovaný bavorským králem Ludvíkem I.