KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Hnutí ANO nedávno v rámci předvolební kampaně vyrukovalo s obrázky, jež mají barvitě vykreslovat, jak za předchozí, Babišovy vlády bylo v Česku lépe, co všechno bylo levnější a o kolik. Vládní SPOLU na to následně reagovalo údajem o dynamicky rostoucích tuzemských mzdách, čímž tomuto veřejnému sporu mezi minulostí a současností nasadilo korunu. Nevyhnutelně se pak do mysli vkrádá otázka, která vláda k ekonomickým problémům či přesněji řečeno, k poklesu životní úrovně vlastně přispěla více, zda ta současná, nebo její předchůdkyně.
V článku se dozvíte:
• Jakými kroky přispěla minulá Babišova vláda k vysoké inflaci a jejím následkům
• Proč Fialův kabinet nemohl v krátkodobém horizontu mírnit dopady inflace
• Jaké nástroje měla vláda k dispozici – včetně těch, které by nás vrátily zpět před 1989
• Proč růst průměrné mzdy nekompenzuje skutečné ztráty kvůli inflaci
• V čem je (staro)nová předvolební kampaň ANO zavádějící
Probíhající kampaň à la „za nás bylo levněji a líp“ je ve své podstatě jen prostým zvěstováním jedné nepříjemné historické „banality“ – poukazuje na smutnou skutečnost, kterou je plíživá cenová inflace.
Ta ve skrytější podobě existovala již za minulého režimu, naplno propukla po listopadové revoluci a od té doby se u nás projevuje se stejnou samozřejmostí, jako když ráno vyjde a večer zapadne slunce.
V některých obdobích je vzlínání cenové hladiny méně citelné. V jiných, například od konce roku 2021 do začátku roku letošního, byla inflace vysoká nebo dokonce (na naše poměry) extrémní. Zboží a služby v Česku v posledních letech skutečně zdražily dlouho nevídaným tempem.
Dá se však současně podotknout, že za vládních garnitur, jež předcházely té Babišově (či spíše Babišovým), bylo v Česku ještě levněji, a to přinejmenším nominálně.
Fakta potvrzují, že kola inflace začala roztáčet právě vláda Andreje Babiše, který dnes veškerou vinu svaluje na svého nástupce. Přitom už v měsíci, kdy byla formálně jmenována do funkce (prosinec 2021) Fialova vláda, dosáhla tuzemská inflace (meziročně) poměrně vysoké míry 6,6 %: v březnu 2022 vyskočila na téměř 13 % a v červnu téhož roku se vyšplhala na 17 %.
Je evidentní, že současný kabinet „svoji“ inflaci zdědil po svém předchůdci. Nebylo v moci premiéra ani jeho ministrů prudce rostoucí inflaci ze dne na den či „z ledna do února“ srazit do přijatelných mezí. Neměli na to nástroje.
Tedy, pokud pomineme ideu administrativně nařízeného zmrazení cen; to mohla Fialova vláda teoreticky udělat kdykoliv. Ale je nutno doříct, že takový protitržní zásah by vedl k nedohlédnutelné sérii dalších, ještě horších důsledků; nemluvě o tom, že by šlo o návrat k centrálně řízenému socialistickému systému.
Zapomíná se – přičemž u Babišova hnutí je toto zapomínání zjevně účelové – na to, že masivní inflační vlnu u nás zásadně přiživila předchozí vláda svým „velkoryse“ rozmařilým litím stovek dluhových miliard do ekonomiky, jež bylo korunováno rekordním rozpočtovým deficitem ve výši 420 miliard v roce 2021.
Je ale také korektní připomenout, že hlavním a nezpochybnitelným důvodem k protržení deficitových a dluhových zábran a hrází v průběhu Babišova vládnutí byla koronavirová pandemie a z ní plynoucí turbulence a ekonomické průšvihy, včetně státem vynuceného zavírání firem.
Pokud vůbec připustíme, že je v silách jakékoliv vlády přičinit se o rychlé snížení inflace, pak asi jediným nástrojem je státní rozpočet. Jenže – svůj první vlastní (vlastními ministry připravený) rozpočet mohla Fialova vláda sestavit až pro rok 2023 (skončil deficitem 288 miliard Kč), když rozpočet na rok 2022 (s deficitem 360 miliard) fakticky převzala od ministryně financí Aleny Schillerové; zopakujme, že Babišova vláda skončila až v prosinci 2021.
Realisticky vzato, z již sestaveného vysoce deficitního, a tedy inflačního rozpočtu nemohla koaliční vláda SPOLU, STAN a Pirátů udělat v průběhu roku 2022 rozpočet vyrovnaný, potažmo protiinflační. Taková kouzla jdou dalece mimo rámec existujícího systému.
