KOMENTÁŘ TATIANY FRÖHLICH | Západní společnost, která (někdy až hystericky) trvá na tom, že přeje diverzitě, se v posledních letech rapidně mění na prostředí, v němž je životu nebezpečné přiznat, že jste Židé. Antisemitismus je věčný a byl zde i před sedmým říjnem. Prudký nárůst otevřených útoků na příslušníky židovské komunity, mnohdy za bílého dne a přihlížení veřejnosti, však naznačuje, že antisemité se přestali bát skrývat svoji nenávist, že jsou na ni dokonce hrdí a považují ji za cosi společensky přijatelného, dokonce žádoucího. Jak se to mohlo stát?
Napadení francouzského Žida se šestiletým synem na čerpací stanici na okraji Milána.
Vykázání skupiny francouzských dětí vracejících se z židovského tábora z letu aerolinky Vueling a násilné zadržení jejich jednadvacetileté táborové vedoucí, následované sprostým tweetem španělského ministra dopravy Óscara Puenteho.
Verbální a fyzické útoky na lidi, o kterých se ví, že jsou Židé.
Vraždy ve Washingtonu a žhářský útok v Boulderu, na jehož následky jedna ze zraněných žen zemřela.
Napadení izraelského páru v Řecku syrským migrantem.
Varování židovských obcí na celém světě, aby jejich příslušníci nenosili nic, co by je mohlo identifikovat jako Židy.
Urážky, odmítání obsloužit Židy v restauracích nebo jim rezervovat hotel. Pronásledování židovských studentů na univerzitách v Evropě i Americe.
Pachatelé tohoto násilí jsou z různých zemí a pocházejí z různých sociálních prostředí. Všichni jednají sebejistě a s přesvědčením, že jsou v právu.
Ze všech médií se na ně přeci valí „zprávy“ o genocidě, kterou Izrael v Gaze páchá, o desítkách tisíců mrtvých civilistů, především žen a dětí (!), cíleně a bez špetky slitování vyvražďovaných izraelskou armádou.
Nebo o hladomoru, jímž mezinárodně stíhaný zločinec Netanjahu hodlá umořit ty, kteří to vyvražďování dosud zázrakem přežili.
A média – včetně těch západních a veřejnoprávních – jen výjimečně doznají, že na řádění lůzy, které nebezpečně připomíná rakovinu německého nacismu na počátku třicátých let, nyní metastazující po celém obydleném povrchu planety, mají svůj lví podíl.
Z pohledu Abendlandu (Západu, pozn. red.) je ústředním konfliktem Blízkého a Středního východu střet mezi Izraelem a Palestinci. Je hlavním tématem zpráv z regionu i v obdobích „míru“. Je sledován skrze drobnohled, což brání pochopení souvislostí, v nichž se odehrává.
Vnímání činů a motivací jeho aktérů je tak deformováno, stejně jako závěry z nich plynoucí. Soustředění se na izraelsko-palestinský konflikt dává těm, kdo jej veřejnosti vysvětlují a hodnotí, možnost zredukovat nesmírně složitou, výbušnou a často chaotickou situaci v regionu na prostý příběh o utiskované oběti a agresivní koloniální síle, která ji drtí okovanou vojenskou botou.
Interpretace konfliktu, který je ve skutečnosti dílkem složité geopolitické hry sahající za hranice regionu Blízkého a Středního východu, jakožto boje utiskovaného s utiskovatelem a kolonizovaného s kolonizátorem, by byla neudržitelná bez vhodných narativů. Ty, ač přicházejí z různých stran, mají společného jmenovatele.
Jsou zbraněmi mediální války, kterou Hamás a další vyznavači kultu smrti vyhrávají.
O nevinných civilistech
Není pochyb o tom, že během války zemřely tisíce Gazanů, kteří nedrželi v ruce zbraň. Víme také, že ve svých zprávách o počtech mrtvých, které nekriticky přebírá OSN a světová média, Hamás nerozlišuje mezi ozbrojenci a civilisty.
Jsou ale ti, kdo nepatří mezi ozbrojence, opravdu „nevinnými oběťmi“, jak to v rozhovoru s Ondřejem Benešíkem několikrát zmíní Martin Veselovský?
Co Veselovský a tisíce jeho kolegů na celém světě ignorují – někteří z neznalosti, někteří z přesvědčení, že tak prospívají dobré věci, jiní ze zlé vůle – je aktivní účast velké části Gazanů na zločinech páchaných Hamásem.
Matky jsou hrdé na mučednictví svých dětí a svá batolata, krásná jako obrázek, často a rády předvádějí před objektivy fotoaparátů jako šahídy se zeleným šátkem kolem hlavy.
Kromě toho, že všichni školou povinní chlapci absolvují v rámci vyučování hodinu týdně, kdy je cvičí teroristé z brigád Izz al-Dín al-Kassám, posílají tisíce rodičů rok co rok své syny a dcery do letních výcvikových táborů teroristického hnutí – mezi účastníky najdete i šestileté školáky.
Mnoho rukojmích, odvlečených do Gazy 7. října, po propuštění svědčilo, že jejich vězniteli byly „úplně normální rodiny“. IDF také hovoří o tom, že teroristé, kteří se octnou v obklíčení, se často obklopí svými nejbližšími a společně čekají na taxík do ráje.
Během pogromu měli teroristé Hamásu a Islámského džihádu podrobné mapky a informace, které jim poskytli Gazané dojíždějící do Izraele za prací (povolení by nedostali, kdyby se vědělo, že jsou členové Hamásu, šlo tedy o ony „nevinné civilisty“).
Ozbrojence masakrující obyvatele kibuců nebo návštěvníky festivalu Nova doprovázely tisíce „nevinných civilistů“ rabujících a znásilňujících se stejnou vervou jako teroristé.
Auta a motocykly se zraněnými a zohavenými těly zavražděných a živých rukojmích, které si s sebou teroristé ze své výpravy přivezli jako kořist, provázely jásající davy v euforickém transu. Jsou všichni tito lidé opravdu nevinní?
Univerzální nevina dětských obětí konfliktu je považovaná za samozřejmou věc. Za děti se považují všechny osoby mladší 18 let. Jenže průměrný věk rekruta do ozbrojeného křídla hnutí je 16 let a podle zprávy, kterou přinesla agentura Al-Arabíja na základě informací získaných v dubnu 2025 přímo od Hamásu, je jich 30 tisíc.
Řekněme, že Hamás přehání, aby demonstroval svoji sílu, a zredukujme toto číslo na třetinu. Není i deset tisíc nových bojovníků věkového průměru (!) 16 let daleko za hranicí přijatelného?
Děti jsou v mediální válce proti Izraeli využívány od dob 1. intifády: když jsou zraněny nebo zabity, poslouží podruhé – jako dojímavý příběh pro mašinerii teroristické propagandy.
Maskovaní bojovníci dětského vzrůstu se objevují na fotografiích z Gazy, děti jsou využívány při stavbě tunelů a během války nasazovány jako kurýři při muniční logistice. Pokládají nálože, pomáhají při recyklaci nevybuchlých náloží a slouží jako rozvědčíci.
Je patnáctiletý kluk s raketometem v rukou opravdu „nevinný“?
