KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Jedním z nejteplejších pražských „bramborů“ je uměle vytvořená kauza okolo připravované rekonstrukce železničního mostu pod Vyšehradem. Téměř tři roky po završení soutěžního dialogu na výběr nového projektu propojení Výtoně a Smíchova, který proběhl za široké účasti odborné veřejnosti, se stále militantněji ozývá skupina zastánců rekonstrukce stávajících mostů, která si bere za rukojmí pražské politiky, státní instituce i UNESCO.
V článku se dozvíte:
- Kdo a proč chce zablokovat rekonstrukci Vyšehradského mostu
- Jak probíhal soutěžní dialog na nový projekt
- Jaké jsou technické, urbanistické a estetické výzvy při přemostění Výtoně a Smíchova
-
Jak se kauza vyvinula a proč je to nejen problém pro politiky, ale i pro odborníky
„Český stát nyní nemá jinou možnost než pustit se do opravy. Ministr Kupka slíbil, že stanovisko UNESCO bude respektovat.“
Těmito a podobnými nátlakovými větami se Nadační fond pro záchranu Vyšehradského železničního mostu na sociálních sítích, kde taguje politiky a instituce, snaží zvrátit výsledky řádně proběhlé architektonické soutěže a soutěžního dialogu na modernizaci klíčového úseku železničního spojení hlavního a smíchovského nádraží v Praze.
Proč se tři roky po výběru vítězného návrhu na rekonstrukci stále řeší, co se soustavou mostních konstrukcích pod Vyšehradem dál?
Problém starý jako most sám
„Alternativní studie je negativním průkazem, že existuje lepší řešení. Ke kýženému řešení se jeho autoři dostávají přes svévolnou změnu zadání a oklešťování požadovaných funkcionalit,“ komentuje „oponentní“ návrh aktivistů, který se opět dostal do světel reflektorů (díky novému vyjádření Národního památkového ústavu a nedávné návštěvě zástupců UNESCO na stávajícím mostě pod Vyšehradem), renomovaný architekt a jeden z členů výběrové komise na podobu nového přemostění Jaroslav Wertig.
O co běží? Budoucnost mostu, který propojuje Výtoň se Smíchovem, se řeší desítky let. Správa železnic v roce 2022 v mezinárodní soutěži vybrala návrh počítající s nahrazením památkově chráněné ocelové konstrukce novou na původních pilířích.
Dosavadní most by se měl přesunout proti proudu mezi Modřany a Velkou Chuchli, kde by dále sloužil jako lávka pro pěší. Proti plánu se s notným zpožděním vzedmula vlna odporu laické a na základě její aktivity i odborné veřejnosti.
Nebývale povedená soutěž
Soutěž, resp. tzv. soutěžní dialog, který na novou podobu klíčové dopravní stavby metropole proběhl, se obešel bez obvyklých skandálů a na české poměry byl až vzorně připravený způsobem plně odpovídajícím významu stavby.
Podařilo se v ní skloubit celou škálu hledisek, požadavků a přístupů, o které se už delší dobu vedly spory mezi Prahou a Správou železnic, do té míry, že její zadání bylo všemi stranami přijato za své. Vypisovatel, tedy Správa železnic měla v porotě čtyři místa, pražský magistrát tři místa, jedno měl zástupce z Prahy 5, tři byla za ČVÚT, Česká komora architektů obsadila čtyři a Klub za starou Prahu dva.
Forma soutěžního dialogu byla zvolena proto, že nešlo jen o to vybrat líbivý design, ale ověřit i technická a urbanistická řešení. Multidisciplinarita byla požadována i od soutěžních týmů.
Parametr ceny byl v hodnocení relativně nízký, když tvořil pouze 20 %, 40 % naproti tomu tvořilo architektonické a urbanistické ztvárnění, 15 % provozní problematika, 10 % dopravní řešení, 5 % technické parametry, 10 % dopady po dobu výstavby a 10 % další ekonomická řešení.
Připomeňme, že původní most, resp. jeho oblouky jsou utilitární stavbou konce 19. století bez uměleckých ambicí, jakých v totožné nebo jen mírně odlišné podobě existují na českém území i v jiných zemích bývalého rakouského mocnářství desítky.
O estetičnosti nehodné městského centra se opakovaně psalo i v publikacích Ohlas soudobé inženýrské práce z roku 1930 i Pražské mosty z roku 1985, přičemž v obou případech bylo počítáno s nahrazením „provizoria“ stavbou nadčasové hodnoty.
Tu se v mezinárodní soutěži skutečně podařilo najít: „Vítězný návrh vyhrál díky nejlepšímu inženýrskému řešení. Klíč spočíval v tom, že z nádraží Výtoň, kde jsou požadovány tři koleje, je dokázali stáhnout do tak úzkého profilu, že jim bez úprav stačily pilíře stávajícího mostu. Ostatním návrhům se toto zcvaknutí nepodařilo a cyklisty a chodce nahnaly do středu mostovky, odkud je ale na obou koncích bylo zase nutné nějak klopotně dostat ven. Návrh, který vyhrál, umožnil udržet tuto dopravu na úrovni mostu a překonat jej jednoduše z Výtoně až na Smíchov, přičemž v klíčových místech z něj mohou bezbariérově klesat,“ popisuje Jaroslav Wertig.
