Kdyby na sebe měly rodiny čas, nemuselo by se jich tolik rozpadnout, říká v Magazínu I opat Siostrzonek

S opatem břevnovského kláštera Petrem Prokopem Siostrzonekem jsme pro prosincové číslo Magazínu I, z něhož je i následující ukázka, mluvili o víře a „něcismu“, pokoře a o tom, že dáváme-li čas, darujeme sebe. V běžném prodeji časopis neseženete, předplatit si ho můžete tady.

Mohl bych Tě, Prokope, požádat o vánoční poselství, které bys adresoval nejen našim čtenářům?

Kdykoli se podívám o Vánocích na kterékoliv jesličky, vidím stejnou scénu. Zatímco já mám po chvíli nutkání někam spěchat, betlémské postavičky stojí na místě. Nespěchají, ony mají čas, mají čas pro Ježíše, k němuž přišly. Kolik rodin se rozpadá jen proto, že na sebe nemají čas. Dávám-li čas, daruji sebe.

Poodhalil bys našim čtenářům, proč je Tvým opatským heslem právě „ Prodesse magis quam praeesse – Více pomáhat než vládnout?“

Je to věta z 64. kapitoly Benediktovy Řehole. Pojednává se tam mj. o tom, jaký by měl být opat. Když jsem si před třemi lety po opatské volbě měl zvolit nějaké heslo, okamžitě jsem se rozhodl pro tuto větu. Vlastně by taková měla být nejen hlava kláštera, ale také každá hlava rodiny, hlava státu, každý veřejný činitel. Více dbát na to, jak být prospěšný, než na to, jak posílit či ukázat svou moc. Nemůže být dobrou hlavou čehokoliv, kdo zároveň není také pokorný. 

První světovou válku přerušilo vánoční příměří. V koncentrácích pak stavěli místo šibenic stromečky

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital