Prestižní vědecký časopis Lancet nedávno zveřejnil studii, která vyvolala pořádný rozruch. Její autoři došli k tomu, že křivka růstu světové populace se začne v polovině století obracet a naprostá většina zemí bude mít místo „přelidnění“ naopak problém s poměrně razantním poklesem počtu obyvatel. Autoři studie se proto domnívají, že aby si vyspělý „Západ“ udržel životní úroveň, budou jeho ekonomiky muset zachraňovat migranti z populačně silných zemí v Africe a na Blízkém východě. Jeden z nejuznávanějších evropských demografů Tomáš Sobotka z Vídeňského demografického institutu se studií polemizuje a v rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje, proč podle něj bude vývoj na planetě trochu jiný.
Společně s Stuartem-Gietel Bastenem z Hongkongské univerzity jste napsali Lancetu ke zveřejněné studii kritický dopis, který podepsalo dalších 170 světových demografů. Co se vám na té široce citované vědecké práci, kterou podpořila i nadace manželů Gatesových, nelíbí?
Mimo jiné fakt, že její autoři i z IHME/GBD (Institut zdravotnické metriky a hodnocení na lékařské fakultě Washingtonské univerzity – pozn. redakce) pracují podle našeho názoru s nepřesnými výchozími daty a odhady. Jejich model budoucího vývoje plodnosti je založený na datech za krátké výchozí období (2008–2017) a poměrně mechanicky extrapoluje vliv vzdělání žen na plodnost na mnoho dalších desetiletí.
Kromě toho berou autoři v úvahu neuspokojenou poptávku po antikoncepci, což je sice důležitá veličina pro země s vysokou mírou porodnosti, ale méně pro země s nízkou mírou plodnosti. V případě regionů s nízkou mírou plodnosti, což je Evropa, jihovýchodní a východní Asie včetně Číny, severní Amerika, Austrálie a velká část Latinské Ameriky autoři zcela ignorují fakt, že ženy i muži plánují mít více dětí, než je současná realita.
Pokud bychom to měli zobecnit až na úplný základ, je podle vás teze o budoucím růstu populace a pak zase poměrně náhlém a razantním poklesu založena na mylných nebo pochybných základech. Je to tak?
Ano, v zásadě ano. Z tohoto pohledu se jeví jako důvěryhodnější projekce OSN, případně Wittgenstein Centre (WIC), kde pracuji.
Tomáš Sobotka
CardPatří k nejuznávanějším a nejcitovanějším demografům v Evropě. V současnosti pracuje jako vedoucí výzkumné skupiny „Srovnávací evropská demografie“ na Vídeňském demografickém ústavu Rakouské akademie věd (VID / ÖAW). Je také hlavním řešitelem projektu EURREP (Plodnost a reprodukce v Evropě 21. století), který je financován Evropskou radou pro výzkum. Je absolventem demografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Projekce OSN počítá, pokud vím, s trvalým růstem populace až k 10,88 miliardy lidí na konci tohoto století, zatímco podle studie zveřejněné v Lancetu začne po roce 2065 počet lidí klesat a koncem století jich bude žít na planetě maximálně 8,8 miliardy…
Ano, ta často citovaná čísla se týkají hlavních, tedy nejpravděpodobnějších scénářů daných projekcí. Za tím obrovským rozdílem ve výši dvou miliard lidí stojí zejména odlišné předpoklady vývoje plodnosti žen. Jedná se hlavně o dva faktory: jak rychlý bude pokles plodnosti v příštích desetiletích v zemích s vysokou mírou plodnosti, hlavně v subsaharské Africe, a jak se bude vyvíjet plodnost v zemích, kde poklesla na nízkou hladinu pod dvě děti na ženu.
V obou případech vsadili výzkumníci z IHME všechny karty na rychlý sešup. Předpovídají zrychlení poklesu plodnosti v Africe a jižní Asii a zároveň prognózují, že většina zemí s nízkou plodností, včetně Česka, trvale spadne do „pasti“ velmi nízké plodnosti kolem 1,2–1,4 dětí na ženu. Na druhou stranu projekce OSN počítají s pomalejším poklesem plodnosti v Africe a s mírným zotavením či stabilizací plodnosti v zemích s nízkou plodností na úrovni kolem 1,7 dětí na ženu (což je dnešní hladina plodnosti v ČR).
Čili vy předpokládáte, že v Česku a dalších zemích se trend poklesu plodnosti zastaví a lidé budou opět plánovat početnější rodinu?
Je rozdíl mezi tím, zda má země jen mírně nízkou úroveň porodnosti, příkladem mohou být třeba Česko či Francie, nebo extrémně nízkou porodnost. To je třeba už dnes příklad Jižní Koreji, kde bude letos míra porodnosti kolem 0,8 dítěte na jednu ženu, nejnižší na světě. To už opravdu znamená velmi problematický trend dlouhodobých populačních úbytků a zrychlené stárnutí populace. Studie od IHME ale předpokládá, což je jeden z jejích nejvíc problematických bodů, že mnoho zemí čeká podobně extrémní a navíc dlouhodobý pokles porodnosti jaký dnes zažívá Jižní Korea. To je ale jen spekulace.
Dobře, nijak to ale nevyvrací, že i podle vašich projekcí čeká mnoho států razantní úbytek počtu obyvatel. Nebo ne?
Z dlouhodobého hlediska skutečně mnoho zemí čekají populační úbytky. Většina států, které dosáhnou určité úrovně ekonomického rozvoje a kvality života a ve kterých může velká část žen studovat a pracovat, má poměrně nízkou úroveň porodnosti už dnes. Výjimkou je snad jen Izrael, a to zejména kvůli velmi plodné ultraortodoxní židovské menšině.
