Odvážná studie: většina planety začne vymírat, náš blahobyt zachrání migranti z Afriky a Blízkého východu

Marek Kerles

27. 07. 2020 • 18:00
Časopis Lancet, jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů, zveřejnil studii, která od základu mění dosavadní předpovědi o vývoji světové populace. Počet lidí na planetě začne od poloviny století místo růstu naopak poměrně prudce klesat, což vytvoří enormní tlak na ekonomické i politické systémy. Druhé sdělení studie je, že pokud si budou chtít lidé zejména v dnešních bohatých zemích udržet civilizační výdobytky, bude se muset do těchto států přesunout velká část obyvatel arabského světa, potažmo Afriky. Jinými slovy: migrace z jihu už nebude formou „pomoci chudým“, ale naopak ryzí nutností k „přežití bohatých“.

Studie vyvolala mezi vědci velkou pozornost, podpořenou tím, že ji zveřejnil právě Lancet, známý v odborných kruzích svou důvěryhodností. Autoři z Institutu pro zdravotnické metriky a hodnocení (IHME) na Lékařské fakultě Washingtonské univerzity zásadně zpochybnily dřívější odborné odhady růstu světové populace.

Zatímco široce citovaná zpráva OSN z loňského roku varovala, že do konce století stoupne počet obyvatel na zeměkouli ze současných zhruba 7,7 miliardy na 10,88 miliardy, což může vyvolat problém nedostatku potravin, text v Lancetu pracuje s úplně jiným odhadem.

Podle něj sice počet lidí skutečně poroste ovšem „jen“ v následujících desetiletích (na zhruba 9,7 miliardy v roce 2065), pak demografická křivka začne poměrně prudce klesat. A to tak, že na konci století „spadne“ početní stav lidské populace na 8,8 miliardy. A právě tento rychlý „skok“ v podobě dvoumiliardového úbytku během 40 let může údajně na zeměkouli vyvolat dosud nevídané sociální otřesy a politické změny. Tedy za předpokladu, že se na ně lidstvo včas nepřipraví.

„Pokračující růst globální populace v průběhu století již není nejpravděpodobnější trajektorií světové populace,“ uvedl ředitel IHME Christopher Murray, který výzkum vedl. Nová studie podle něj poskytuje vládám všech zemí příležitost začít přehodnocovat své politiky v oblasti migrace, pracovních sil a hospodářského rozvoje, aby bylo možné řešit problémy, které přináší demografická změna.

Japonsko přijde o polovinu obyvatel

Otázkou pochopitelně zůstává, jak na takový scénář autoři studie přišli a jak pravděpodobné je jeho skutečné naplnění. Velkých demografických prognóz se objevilo v minulosti mnoho a prakticky žádná se zatím nenaplnila beze zbytku. Vědci stojící za současnou studií tvrdí, že použili nejnovější dostupné modely předpokládané úmrtnosti a porodnosti. Zejména však zohlednili zkušenosti s vývojem různých populací na základě vlivu ekonomiky, bohatství a změny chování obyvatelstva. Mimo jiné totiž porodnost ovlivňují i takové věci jako přístup žen ke vzdělání, možnosti antikoncepce nebo změna životní úrovně rodin.

A z toho vyšel autorům studie následující, údajně velmi pravděpodobný model. Do roku 2100 bude mít 183 ze 195 zemí celkovou míru plodnosti (průměrný počet dětí, které žena během svého života porodí) pod reprodukční úrovní 2,1 narození na jednu ženu. To znamená, že v těchto zemích se populace sníží, pokud vývoj nebude kompenzovat výrazná migrace. Mezi země, kde by početní stav populace měl výrazně klesat, se nezařadí jen evropské země jako Španělsko, Německo či Itálie, ale i asijské státy jako Indie, Thajsko nebo Čína.

Vědci ve studii odhadují, že v případě 23 zemí nastane bez „migrační“ kompenzace propad populace o více než 50 %. U dalších 34 zemí (třeba Číny) se očekává pokles početního stavu populace o 25 až 50 %. Čína jako nejlidnatější země světa s 1,4 miliardou lidí by měla mít na konci století „jen“ 732 milionů obyvatel.

Nejdůležitější je ale podle autorů studie, jak se tento populační pokles promítne do světové ekonomiky. A tady je prognóza jednoznačná: na konci století může na zeměkouli žít 2,37 miliardy jednotlivců nad 65 let a 1,7 miliardy mladších 20 let. Nejdůležitější je ale ukazatel poměru nepracujících dospělých k těm pracujícím. Pokud se studie nemýlí, měl by tento poměr ze současných 0,8 vzrůst do konce století na 1,16.

Migrace jako řešení?

„To zdůrazňuje potřebu liberálních přistěhovaleckých politik v zemích s výrazně klesajícím počtem obyvatel v produktivním věku,“ píše se ve studii. A řešení? Tady se autoři široce citované studie pouštějí na velmi tenký led hodně kontroverzním výkladem. V řadě zemí Afriky, kde dnes počet obyvatel roste rychlým tempem, se tento trend sice také obrátí, ale potrvá to déle. Ještě dlouho tam tedy bude porodnost vyšší než ve zbytku světa. Například v Nigeru, který je dnes rekordmanem a na jednu ženu tam připadá sedm dětí, by se v roce 2100 měla porodnost dostat na hodnotu 1,8.

Celkově se má populace v subsaharské Africe na konci století zvýšit ze současných 1,03 na 3,07 miliardy. Jedinými dalšími regiony, které mají mít na konci století výrazně početnější populaci než dnes, má dle vědců být severní Afrika a Blízký východ. Konkrétně tam může počet obyvatel vzrůst ze současných 600 milionů na bezmála miliardu.

Co to znamená? Podle autorů vyplývá z této předpovědi vlastně jen jeden logický závěr, lépe řečeno návod. Migrace ze severní a Subsaharské Afriky, stejně jako přistěhovalectví z muslimských zemí už nebude formou solidarity s chudšími a utiskovanými. Bude vlastně jedinou možností (s nadsázkou řečeno), jak evropské, americké či asijské „dědečky a babičky“ udržet při důstojném životě.

Aby společnost mohla fungovat současným způsobem a mladší ročníky dokázaly  pracovat tak, aby jednou uživily nejen sebe, ale i seniory a své děti, pak se bude muset část pracovní síly ze států, v nichž počet obyvatel roste, přelít do zemí, v nichž naopak bude klesat. Jiná možnost podle autorů studie prakticky neexistuje. Diskuse o tom, že mnozí přistěhovalci nepracují a jen dál zatěžují sociální systém, je možná pouze do doby, dokud si to konkrétní systém (stát) může dovolit. A základním předpokladem pro udržení ekonomické stability je dostatek mladých lidí, kteří nahrazují starší. Pokud nebudou doma, musejí přijít ze zahraničí.

Profesor Ibrahim Abubakar, jeden z editorů časopisu Lancet z University College London (UCL) to okomentoval slovy: „Rozložení obyvatel v produktivním věku bude zásadní pro to, zda lidstvo bude nadále prospívat, nebo skomírat.“ I kdyby se podle něj předpovědi obsažené ve studii naplnily jen z poloviny, stane se migrace pro všechny národy nikoliv možností, ale nezbytností. A platí to nejen pro Evropu, ale i pro země jako Japonsko nebo Čína.

Editor Lancetu přitom nepřímo říká, že i kdyby se politici v různých zemích stavěli na hlavu a razili politiku protekcionismu a nacionalismu, stejně jim kvůli klesající populační křivce nakonec nezbude nic jiného než částečně otevřít dveře migrantům, včetně těch z jiných kultur. Jinak se z mnoha bohatých společností stanou společnosti „starců“, překvapených tím, jak rychle se jim snižuje životní úroveň. 

Kritika studie

„Větší multilateralismus a nové globální vedení by měly umožnit zemím vysílajícím i přijímajícím migranty, aby těžily ze své spolupráce a přitom chránily práva jednotlivců. Národy by musely spolupracovat na úrovních, které se nám dosud vyhýbaly…,“ uvedl Abubakar. Na ty, kteří nevěří v takzvanou „multikulti“ společnost a odmítají migraci, musí jeho slova působit jako hadr na býka. I autoři zmíněné studie jsou však přesvědčeni o tom, že migrace bude pro udržení životní úrovně v mnoha zemích světa zcela zásadní. A kdo se s ní naučí pracovat a nikoliv ji odmítat, ten bude nakonec i vítězem.

Studii však zpochybňuje i řada odborníků, včetně těch českých. A to zejména kvůli tomu, že míchá demografii s politikou. „Myslím, že autoři přecenili své kompetence, měli zůstat u své odbornosti a upozornit spíše na limity té studie než doporučovat politická řešení,“ řekla INFO.CZ Hana Konečná, která se na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity zabývá problematikou plánovaného rodičovství.

Podle Konečné se právě nyní ukazuje, že řešení demografického poklesu imigrační politikou je velmi problematické. Navíc jsou sporné i závěry studie, které vycházejí z odhadů na několik desítek let dopředu. Přitom jakákoliv neočekávaná událost nebo společenská změna mohou předpoklad vědců úplně nabourat. „Jak si můžeme dovolit odhadovat chování lidí v tak velkém horizontu? Ta studie mi silně zavání nepokorou a sociálním inženýrstvím,“ uvedla Konečná.

SDÍLET