Kapra si většina Čechů automaticky spojí hlavně s Vánocemi a jindy mu příliš pozornosti nevěnují. Přitom nejen v Česku se jedná o rybu, jejímž lovem se cíleně zabývají takzvaní kapraři, mezi které patří i David Fořt, jeden z předních tuzemských expertů na kapry. „Kaprařina se šíleně posunula. Nejen co do vybavení, ale i tím, jak se změnila kaprařská společnost. Změnily to sociální sítě, díky kterým si každý může užít svých patnáct minut slávy,“ říká David Fořt a dodává: „Společnost se mění a rybáři se už nezaměřují pouze na kapry, ale jsou mezi námi specialisti i na další sladkovodní ryby, jako jsou amuři, líni, candáti, boleni, nebo cejni.“
Ne webové stránce rybanatalir.cz, která propaguje sladkovodní ryby, je interaktivní mapa s desítkami rybářství, která nabízejí pstruhy, sumce, candáty, štiky a samozřejmě kapry. Proč si ale nemůžu koupit pořádného kapra?
Na většině českých svazových vod je stanovena míra kapra, tzv. K70. Dříve se vyjíždělo za velkými rybami do Francie, do Itálie, do Španělska, ale dnes už je máme i doma. A sníst trofejního kapra – to by byla svatokrádež. Lepší je si u svého rybáře koupit čerstvou rybu ideální velikosti, ale ty kapitální kusy nechme žít.
Davide, dochází ke krádeži ryb ze svazových vod a jejich vypuštění do soukromých revírů?
Bohužel dochází a je to největší kaprařský zločin, kterého se může rybář dopustit. Spousta lidí i majitelů soukromých revírů by si mělo sáhnout do svědomí, protože těch ukradených ryb v jejich vodách bude spousta.
Jak ses vůbec dostal ke kaprům?
V mládí jsem žil v Hronově a to je co bys prutem dohodil na přehradní nádrž Rozkoš. Ty největší úlovky se vždy chytily na Rozkoši nebo na Orlíku. A já ty velké kapry viděl už v dětství a ten obdiv k nim mne už nepustil. Pro mě je to magická ryba.
Jako malý kluk jsem chodil s pytlačkou a kůrkou od chleba na rybník. Když jsem se ale připravoval na rozhovor s tebou, zjistil jsem, že lov kaprů udělal neskutečný posun srovnatelný s nástupem internetu. Kam to půjde dál?
Netuším, ale je to opravdu šílené. Posun ve vybavení a v možnostech lovu je téměř kosmický. V rybářském byznysu se točí šílené peníze a je až nepochopitelné, co se vše na ryby tahá.
Co všechno?
Stojany, lehátka, židličky, tašky s vybavením – to bylo i kdysi, ale dnes je už standardní výbavou i bivak, kde si uděláš bar, kuchyňku s poličkami a vedle si postavíš přenosný záchod.
Změnila se i atmosféra u vody?
Naprosto, dnes si rybáři závidí úlovky, a to mají na svědomí sociální sítě. Každý může zažít svou vteřinu slávy. Dříve ses musel vypracovat od základů, abys byl uznávaný rybář. Dnes už se neloví ryba, ale její snímek na Instagram.
