Konečný verdikt sjezdu Pirátů: Gregorová je nepřijatelná a Bartoš unavený, ale nikoho jiného nemáme

Ivan Bartoš sice až ve druhém kole, ale přece jen se slušným náskokem obhájil post předsedy Pirátů. Čemu to přičítáte?

Piráti si v Ivanu Bartošovi zvolili stabilitu a pomyslný klid a řád. Jednoduše vědí, co od jeho předsednictví čekat. To, co spolustraníkům nabízel, bylo střízlivé zhodnocení dosavadní politiky a udržení stávajícího kurzu. Jeho vítězství až ve druhém kole lze částečně přičíst silné vnitřní frakcionalizaci uvnitř Pirátů: Markéta Gregorová nebyla snadnou soupeřkou, což se ukázalo i taktikou těch, kteří byli ochotni ji podpořit.

Ilustrovat to lze právě na výsledku prvního kola volby, které je u Pirátů hlasováním o přijatelnosti: členové mají možnost volit buď jednoho z kandidátů, nebo za přijatelné považovat oba. Tento způsob hlasování vnesl do volby taktizování. V každém případě nelze úspěch Ivana Bartoše pokládat za překvapení, už množství jeho nominací z krajů o mnohém vypovídalo.

Z dlouhodobého hlediska: nemají Piráti zaděláno na problém v tom slova smyslu, že se jim za posledních třináct let zjevně nepodařilo vygenerovat osobnost srovnatelnou s Bartošem? Přece jen i on dříve nebo později v politice skončí…

Mají. Otázkou ale je, jestli se taková osobnost skutečně nevygenerovala vůbec, nebo jestli jen zatím nestojí v závětří a pragmaticky neodmítá své ambice v době Bartošova předsednictví vynést na světlo. Pokud ale budeme předpokládat první možnost, je to problém pro každou politickou stranu, která se chce zvát demokratickou a pro kterou je pravidelná alternace na vedoucích pozicích ozdravující.

Už několikrát se spekulovalo o lidech, kteří by mohli Bartoše případně nahradit, nikdo z nich ale zájem veřejně nedeklaruje. Ivan Bartoš si zjevně nikoho jako svého nástupce nevychovává a to, jestli o něm dnes jen nevíme nebo nikdo takový skutečně zájem nemá, se ukáže až s odstupem času.

Z kandidátského projevu jeho protikandidátky a eurospolankyně Markéty Gregorové jsem měl dojem, že se vůči stávajícímu směřování strany vlastně zas až tak nevymezila. Vnímal jste to podobně?

Z mého pohledu se jednalo o trochu pragmatický úkrok, kterým se Markéta Gregorová pokusila oslovit i umírněnější členy strany. Slíbila, že v případě jejího zvolení nepřijde „růžová revoluce“. To znamená, že trochu slevila z revolučního směru a nastolila reformní kurz.

Nejen ona, ale prakticky nikdo z jí nakloněné frakce se během jednání otevřeně nepustil do kritiky vlády, sama Gregorová neustále odmítavě odrážela dotazy na to, zda by v případě vítězství z koalice spěchala pryč. Pokud bychom mohli tento pragmatismus chápat jako snahu získat aspoň něco, tedy křeslo místopředsedkyně, pak byl vlastně zčásti úspěšný.

Přesto: Gregorová – zdá se mi – nepředstavila žádnou politickou, strategickou nebo programovou alternativu vůči Bartošovi. Myslela svou kandidaturu vůbec vážně?

Myslím, že svou kandidaturu vážně myslela, má ve straně početnou skupinu příznivců. Je otázkou, jestli skutečným cílem skutečně nebylo spíš se stát místopředsedkyní a posílit svoji pozici před evropskými volbami. Opravdu to působí tak, že má názor na spoustu věcí s Ivanem Bartošem podobný, liší se jen v některých záležitostech týkajících se vnitrostranického fungování.

Může to také odrážet fakt, že Bartošova komunikace dovnitř strany funguje v rámci možností dobře – pokud by tomu tak bylo, jsou možnosti Gregorové v tom nabídnout alternativy, které budou působit jako vylepšení, značně omezené.

Podle některých hlasů zevnitř strany nicméně sílí nespokojenost s jejím dosavadním směřováním, současně se ale u Pirátů nezformovala jasně odlišitelná alternativa. Jaká byla v tomto ohledu atmosféra na sjezdu?

Atmosféra na sjezdu by se dala velmi zjednodušeně redukovat takto: „Na Bartošovi vnímáme únavu, Gregorová je pro nás nepřijatelná, ale nikoho jiného nemáme“. Ta binární logika, kterou v sobě koncentrovala volba předsedy, dotlačila straníky k tomu, aby si skutečně vybrali jednu ze dvou pro mnohé ne úplně ideálních alternativ.

Některé neuralgické body se ukázaly v debatě: z dotazů na nominanty na předsedu i místopředsedy bylo zjevné, že mnoho z nich pokládá některé vnitřní procesy za strnulé a neefektivní, objevovala se i částečná deziluze ze zahlcení, které přináší velmi otevřené pirátské fórum. Nic z toho ale nedospělo do fáze, kdy by si někdo přál navrhovat zásadní změny ve fungování strany.

Z toho, co jste zaslechl v zákulisí sjezdu, jak odhadujete budoucnost Pirátů ve vládě? Je vůbec ve hře, že se začnou v rámci koalice nějak viditelně profilovat, anebo zůstanou u takřka neviditelné existence v rámci vlády, jejíž profil je v některých akcentech dost konzervativní?

Můj odhad je takový, že Piráti jsou dnes většinově nakloněni k setrvání v koalici. Z různých veřejných i zákulisních debat vyplývá, že na fungování současné vlády vidí nemálo problémů: často se ozývala kritika ministra Blažka nebo nedostatečné a nekvalitní vládní komunikace.

Současný stav je ale rámovaný tím, že mají – jak uznávají i kritici Ivana Bartoše – kvalitní a dobře pracující ministry a relativně stabilní voličské preference. Všechno nasvědčuje tomu, že Piráti nyní nemají důvod měnit.

Překvapilo vás něco na průběhu sjezdu?

Příjemně mě překvapila plynulost debat kandidátů na předsedy i místopředsedy: diskuse byla velmi otevřená a dotýkala se široké škály problémů. Naopak málo pozornosti Piráti věnovali zdravicím od ostatních hostů.

I když se začátku sjezdu účastnil premiér Petr Fiala, který za svůj velmi smířlivý projev sklidil velké ovace, videozdravice ministra vnitra Víta Rakušana už zejména kvůli výsledkům sněmovních voleb takové nadšení zdaleka nevzbudila. Pirátské sjezdy se vyznačují tím, že jsou velmi otevřené, v tomto ohledu se od toho posledního libereckého nic nezměnilo.

Pokud Bartoš vyhrál volbu předsedy relativně s přehledem, jak lze hodnotit volbu kompletního vedení strany, tedy včetně místopředsedů? Bude tam mít předseda nějakou korekci v tom smyslu, že by byl obklopen lidmi, kteří účast Pirátů ve vládě Petra Fialy kritizují?

Podle známých vyjádření zvolených místopředsedů se zdá, že ve vedení bude převažovat umírněný kurz, přesto se ale hlasy kritické k Ivanu Bartošovi nalézt dají. Bude se jednat o pestré vedení, které reprezentuje obměnu.

Pro příznivce Markéty Gregorové je určitě velkým úspěchem její zvolení místopředsedkyní. Specifikem určitě bude bezprecedentní zastoupení žen v pirátském vedení, ostatně už kandidátek bylo víc než kandidátů. Přílišnou korekci předsedy ve smyslu kritiky vládního angažmá od nového vedení nečekám, byť se dají jistě čekat zajímavé debaty směřující zejména dovnitř strany.

Současné vedení povede stranu do sněmovních voleb v roce 2025. Padaly na sjezdu zmínky o tom, jaká by měla být předvolební strategie strany?

O předvolební strategii strany se vedly jen letmé debaty, protože se celý sjezd zaměřoval prakticky zejména na prezentaci před evropskými a krajskými volbami.

Zjevné ale je, že pro dominantní část strany je velkým tématem odmítnutí populismu a extrémismu. Za téměř jisté se také dá pokládat, že Piráti půjdou vzhledem k předchozím zkušenostem do voleb samostatně.

A jaké mají podle vás Piráti vyhlídky, pokud jde o jejich roli v české politice v příštích přibližně pěti letech?

Piráty čekají v příštích dvou letech – tedy v době funkčního období nově navoleného předsednictva – hned troje zásadní volby. V evropských otestují svoji sílu progresivního lídra, ale důležité pro ně budou i ty krajské, kde budou Piráti obhajovat kolem sta mandátů, což je na krajské poměry skutečně velká síla.

Mnoho pak ale určí volby poslanecké: tam už nebude záviset jen na nich, nic nenasvědčuje tomu, že by se měli stát nejsilnější českou politickou stranou. Bylo by věštěním z křišťálové koule predikovat, jestli po příštích volbách skončí v koalici nebo v opozici.

V každém případě ale vše nasvědčuje tomu, že jsou plně etablovanou stranou se stabilním elektorátem, jejíž témata mají potenciál ovlivňovat politickou atmosféru v zemi.