Letos nemusí fungovat až pětina lyžařských areálů. Žijeme v absolutní nejistotě, říká Juračka

 FOTO: Blesk – Jitka Pecharová

Marek Kerles

22. 11. 2020 • 07:01
Sjezdovky a lanovky v provozu, ovšem lyžař se nikde neohřeje, nenapije, na záchod si bude moci dojít pouze na mobilní toalety.  I s takovou možností musejí eventuálně počítat milovníci lyžování v Česku v nadcházející zimní „covidové“ sezóně. Podle předsedy Asociace lanové dopravy Jakuba Juračky navíc zůstává otázkou, kolik lyžařských areálů se v Česku vůbec otevře. „Řada provozovatelů  totiž přemýšlí, zda by pro ně nebylo lepší neriskovat a nechat kvůli hrozbě kolosálního finančního propadu areály raději uzavřené,“ řekl Juračka v rozhovoru s INFO.CZ.

V Česku pokračuje covidová krize. Vím, že je to těžká otázka, ale máte alespoň rámcovou představu o lyžování v „časech covidu“, tedy o tom, kde a za jakých podmínek by se mohlo letos lyžovat?

Všechno je to jen věštění z křišťálové koule. Žijeme v absolutní nejistotě, vláda ani hygienici s námi jako s profesním sdružením prakticky vůbec nekomunikují. Dokonce jsme už napsali i prezidentovi. Ale ani z jeho kanceláře jsme zatím odpověď, na co se máme eventuálně připravit a s čím počítat, nedostali.

Dobře, ale už zítra může začít mrznout, možná napadnout i sníh. Přece už musíte vědět, zda a jak se začnou areály připravovat na sezónu?

Zrovna včera jsme o tom s kolegy jednali. A dospěli jsme k závěru, že jediné, čím se můžeme dnes kvůli nedostatku informací řídit, je představa, že to, co není zakázáno, by mělo být dovoleno. A že tedy můžeme s největší pravděpodobností spustit lanovky a přepravovat lidi na kopec. A zřejmě je i nechat z toho kopce lyžovat.

Jak jste k takovému závěru dospěli?

Lanovky jsou drážní zařízení, slouží k dopravě osob a jako takové by se tedy na ně měla vztahovat podobná opatření jako například na vlakovou přepravu. To znamená, že na lanovkách by měli mít lidé roušky, dodržovat rozestupy a hygienická pravidla, ale jinak by lanovka měla běžně fungovat. A podobně asi nelze nikomu zakázat, aby sjížděl z kopce dolů na lyžích.

A jak je to se zázemím pro lyžování? Restaurace zatím zůstávají uzavřené, nikdo nedokáže určit, kdy přesně se otevřou…

No právě. A nejde jen o restaurace a bary. Jde i o služby wellness, bazény a další zázemí. Třeba u těch bazénů jejich provozovatelé počítají s tím, že otevřou pravděpodobně až na jaře. A otázkou zůstává, kolik lyžařů bude za takových podmínek do areálů jezdit, lidé už si zvykli na určitý komfort. Podle našich zkušeností dnes tvoří zhruba 50 % obratu lyžařských středisek právě tyto doprovodné služby.

Vláda ale dnes mluví o možnosti postupného rozvolňování opatření, s velkou pravděpodobností mohou být třeba v půli prosince už restaurace otevřené.

Ano, to je možné, ale spolehnout se na to nedá. A je nutné si uvědomit, že o otevření lyžařského areálu nemůžete rozhodnout ze dne na den, vždy to vyžaduje určitou dlouhodobou přípravu a s tím spojenou investici.

Řekněme, čistě pesimisticky, že by opravdu zůstaly otevřené jen sjezdovky a lanovky. Dovede si přestavit, že Češi, kteří patří i v celosvětovém měřítku mezi největší milovníky lyžování, přijedou lyžovat i za těchto podmínek?

Ale ano, mnozí z nich určitě. Dokonce se na to i připravujeme. Třeba už jsme přemýšleli právě o těch mobilních toaletách, které by zůstaly rozmístěné u sjezdovek. Jenže otázkou znovu zůstává, kolik lyžařů za takových podmínek přijede a jaké budou vaše náklady v poměru k tomu, kolik utržíte. A to je opravdu těžké rozhodování, každý den mi nějaký provozovatel areálu volá, co má dělat. A já mu bohužel vzhledem k nedostatku informací od vlády nedokážu úplně uspokojivě poradit. Rozhodnutí je na něm.

Jinými slovy říkáte, že některé lyžařské areály by teoreticky prodělaly méně peněz, kdyby zůstaly přes zimu zavřené, než kdyby naopak otevřely. Je to tak?

Ano. Navíc musíme počítat, a to je v některých českých regionech zásadní věc, s rapidním úbytkem cizinců, ať už Poláků, Němců či Holanďanů. Ti někde tvoří až 50 % klientely a vy vůbec nevíte, zda budou kvůli uzavřeným hranicím moci přijet či nikoliv. A i kdyby mohli, zda přijedou. Podobné je to se školními lyžařskými zájezdy. A znovu je to otázka zvažování nákladů v poměru k výnosům. Navíc, to je opět důležité, musíte počítat třeba i s tím, že k vám přijede nějaký klient s nákazou a vy budete muset zavřít nebo omezit provoz prakticky ze dne na den. A to nemluvím o možnosti nákazy mezi zaměstnanci.

Máte představu, kolik areálů by se mohlo rozhodnout, že letos vůbec neotevře?

Podle mých informací dnes velmi silně zvažuje otevření či neotevření tak 15 až 20 % lyžařských areálů.

Zbytek půjde do rizika za každou cenu?

To záleží opravdu případ od případu. Jde o to, jak je který areál zadlužený, jak splácí investice, zda majitelé mají lyžařské středisko jako hlavní či vedlejší předmět podnikání. Někdo je ochotný jít do rizika, protože je zkrátka přesvědčený o tom, že pokud má jít do ztráty, ohrožující existenci jeho firmy, už nezáleží tolik na tom, jak velká ta ztráta nakonec bude.

Může být letošní zima pro některá střediska likvidační?

Určitě ano. Na rovinu je ale třeba říci, že některá střediska žijí na hraně už dlouho, počasí nám nepřeje, sněhu je málo, otepluje se, loňská zima byla velmi špatná. A covid může být pro některé areály posledním hřebíčkem do rakve.

Provozovatelé lyžařských areálů v Česku ale přece nejsou jediní, kdo žije v nejistotě. Lyžařská velmoc Rakousko vyhlásila lockdown, areály jsou uzavřené, k podobnému kroku se až do odvolání rozhodla i Itálie…

Ano, ale v těchto případech mají provozovatelé alespoň jistotu v tom, že je stát při nuceném uzavření podpoří. V případě Rakouska je to 70 % zprůměrovaného obratu pro konkrétní měsíc, u Němců dokonce až 80 %. Přijdou o zisk, ale zaplatí náklady a překlenou těžké období tak, aby po skončení pandemie mohli opět fungovat, zaměstnávat lidi a platit daně. V případě Česka je komunikace se státem nulová a podpora od něj také.

Leckdo by ale mohl argumentovat tím, že podnikání v zimním cestovním ruchu je bez ohledu na covid obecně rizikové. O tom, zda lyžaři přijedou či nepřijedou, rozhoduje mnoho okolností. Měl by pak stát dotovat areály pokaždé, když se jim zrovna nedaří?

Pokud někdo provozuje lyžařských areál a nevyjde mu počasí, je to jeho riziko. Když vám ale stát znemožňuje podnikat, byť v dobré víře, aby zabránil šíření infekce, je to něco úplně jiného. Němci, Rakušané i Italové si dobře uvědomují, jak jsou pro stát příjmy z cestovního ruchu důležité, kolik cestovní ruch vytváří pracovních míst a doprovodných služeb. A nejde jen o lyžování, ale o všechny podnikatele v cestovním ruchu. Proto je tam přístup k tomuto odvětví úplně jiný než u nás.

SDÍLET