Ředitel pro výzkum a inovace ve společnosti Podané ruce a expert na snižování závislostí Viktor Mravčík v rozhovoru pro INFO.CZ popisuje, proč současná prohibiční politika nefunguje, zda má smysl zavádět spotřební daň na cukr nebo proč je současný zákaz ochucených příchutí do zahřívaného tabáku z jeho pohledu chybou.
Duševní zdraví, well-being a závislosti jsou spojené nádoby. Minimálně v tom, že všechny tyto oblasti jsou stále pod vlivem desítek let starých politik, které brání progresivnějšímu přístupu, jako je například politika harm reduction.
Navzdory tomu, že se o duševním zdraví příliš nemluví, jde o téma nanejvýš aktuální – problémy totiž v současné době trpí více než 84 milionů lidí v Evropě a duševní poruchy mají vážný dopad jak na společnost, tak i na evropskou ekonomiku. Téma dopadu duševního zdraví na Česko minulý týden zvedla Hospodářská komora ČR, na jejíž akci vystoupil i uznávaný expert Viktor Mravčík.
Měli bychom se více zaměřovat na problematiku duševního zdraví?
Covid to ukázal velmi jasně – případů, které potřebují nějakou pomoc, značně přibylo, a to i ve velmi citlivé populační skupině, jako jsou děti a adolescenti. Ta naléhavost je tedy velmi oprávněná, potřebujeme změny a posílení v oblasti prevence poruch duševního zdraví, včasné intervence, ale také změny v intervenční části.
Zároveň jsem také velkým zastáncem toho, aby byly well-being a otázka duševního zdraví brány v potaz při přijímání veřejných politik. Při přijímání nových zákonů politici musí posoudit dopad na postavení žen a mužů nebo v oblasti společenského blahobytu, ovšem dopad na veřejné duševní zdraví nikoliv. Nebylo by podle mě špatné to doplnit.
Argumentujete, že současný přístup státu v protizávislostní politice je podobný jako právě u duševního zdraví. V čem?
Téma závislostí s duševním zdravím pochopitelně úzce souvisí, je však bohužel komplikované tím, že posledních 70 let je veřejná politika v oblasti závislostí hodně svázaná mezinárodními úmluvami, které nastavují prohibiční režim. A stát, aby zmírnil negativní dopady prohibice, vymýšlí různé alternativní režimy, alternativní tresty a odklony od stíhání. Je to takové paradoxní kolečko, kdy stát zavede určitou politiku a pak se snaží zmírňovat její dopady. To jen ukazuje, že prohibiční politika nadělá víc škod než užitku.
Co s tím?
Více aplikovat principy harm reduction. Ve světě je na základě hodnocení dopadů různých závislostních politik popsáno, že úspěšné jsou zejména ty politiky, které mají jako ústřední strategii snižování škod a veřejno-zdravotní princip. Nikoliv princip přísného trestání na základě nějakých normativních hodnot ve smyslu, že užívání drog je zhoubou a mělo by se přísně trestat.
Jinými slovy, politiky, které jsou založeny na principu snižování škod, jsou úspěšné. Netýká se to jenom jednotlivých intervencí, jako jsou programy výměny jehel a stříkaček, substituční léčba či aplikační místnosti, ale principu jako takového. Proto se snažíme tento princip i v české politice ještě více posílit.
Ne vždy to ale funguje. Tento měsíc například skončily náplně do zahřívaného tabáku s příchutí, což je podle expertů právě část harm reduction politiky.
Ano, v politice kontroly tabáku a nikotinových produktů je v jistém smyslu paradoxní, že nyní zaznívají normativní postoje. Že se usiluje o svět bez tabáku a svět bez nikotinu a že se proti novým alternativám cigaret bojuje, namísto toho, aby se přiznal a připustil jejich přínos a potenciál pro snížení škod způsobených kouřením. S tím souvisí i regulace, na kterou narážíte.
Já osobně zákaz příchutí do zahřívaného tabáku považuji přinejlepším za kontroverzní, podle nejlepších dostupných vědeckých důkazů je totiž jasné, že alternativy spalovaného tabáku jsou zkrátka mnohem méně škodlivé než cigarety. A kuřáci, pokud z nějakých důvodů nemohou nebo nechtějí přestat s užíváním nikotinu, by měli být motivováni k přechodu k alternativám.
Aby byli motivováni, tyto alternativy by měly být levnější, měly by dodat nikotin v dostatečném množství a měly by být atraktivní, aby motivovaly uživatele k přechodu z cigaret právě na tyto výrobky. Atraktivita se týká jak způsobu užívání, tak chutí a vůní, které jsou s tím spojeny. Zatímco zakázat příchutě u cigaret je podle mě naprosto v pořádku, jejich zákaz u těch méně škodlivých alternativ už tak v pořádku není.
Čím si ten zákaz vysvětlujete – má v Evropě stále navrch prohibitivní politika?
Odborná komunita, respektive komunita zdravotních institucí, je v tomto stále hodně polarizovaná a hlavní střet se odehrává na samé hraně základního přístupu, zda se vydat cestou snižování škod, anebo cestou normativního nastavení společnosti směrem bez nikotinu a bez tabáku. Přitom u tabáku bylo už před 70 lety jasně postulované, že „lidé kouří kvůli nikotinu, ale umírají kvůli dehtu z cigaretového kouře“. To je základní princip, ke kterému by se mělo u regulace nikotinových a tabákových výrobků přihlížet.
Nedávno, díky studii PAQ Research, v Česku ožila debata ohledně škodlivosti cukru. Dávalo by z vašeho pohledu smysl uplatnit něco jako spotřební daň z neřesti?
Tu studii znám a mně její závěry logiku dávají. Lidé potřebují stimuly, aby změnili svůj životní styl. A pokud nadměrný příjem cukru znamená vysokou zdravotní zátěž, a tedy i vysokou ekonomickou zátěž v důsledku ztráty ekonomické produktivity a vysokých zdravotních nákladů, tak má cenu motivovat lidi k nižšímu příjmu cukru – například v přeslazených nápojích. Závěr té analýzy je naprosto logický a v pořádku, dává smysl motivovat jak výrobce, tak lidi, aby si kupovali nápoje s nižším obsahem cukru.
