Byla pravděpodobnost devět ku jedné, že se Mladá fronta prodeje nedožije, říká ředitel vydavatelství

 FOTO: Mladá fronta

Vojtěch Kristen

26. 08. 2020 • 07:00
Šance, že se vydavatelství Mladá fronta dočká úspěšného prodeje, byla po všech insolvenčních peripetiích asi desetiprocentní, říká v rozhovoru pro INFO.CZ generální ředitel vydavatelství Karel Novotný. Na mysli má pandemii koronaviru, násilné vystěhování, odchod klíčových zaměstnanců nebo odepření přístupu ke klíčovým interním systémům firmy. „To všechno jsme překonali a nyní míříme do aukce,“ říká ředitel Mladé fronty. Jak přesně bude prodej mediálního domu probíhat, nedávno přiblížil web MediaGuru. Novotný rozhovoru pro INFO.CZ popisuje zákulisí insolvenčních bojů a snad i světlé zítřky pro kdysi modřanské vydavatelství. O mediální dům dali najevo zájem například Radovan Vítek, Daniel Křetínský, Ivan Zach či Jaromír Soukup.  

Kterému ze zájemců o Mladou frontu byste vítězství v aukci přál nejvíc?

Já osobně žádného favorita nemám, jakýkoliv prodej za rozumnou cenu budu brát jako úspěch. A to bez ohledu na to, zda se budoucí vlastník některé části vydavatelství později případně zbaví a přeprodá ji někomu jinému.

To by vám skutečně nevadilo?

Nevadilo. Mladou frontu tvoří dvě hlavní části – časopisecká a knižní. Z trhu mám od zájemců určité signály, že stojí vždy spíše jen o jednu z nich. Takže je možné, že aukce dopadne podle toho – například že nový vlastník část aktivit přeprodá, případně že dva noví vlastníci budou Mladou frontu provozovat jako společný podnik.

Proč by podle vás měli mít investoři o Mladou frontu zájem? Jde přece jen o dlouhodobě ztrátové vydavatelství, které nyní navíc prochází poměrně bolestivou insolvencí.

Každý, kdo kupuje společnost našeho formátu, to dělá kvůli návratnosti investice. Ta se ale může projevovat různým způsobem. Ta zřejmá návratnost je v primárně profitabilních částech vydavatelství – sem patří například knihy nebo dětské časopisy. Na druhé straně jsou ve vydavatelství i nákladové položky titulů, jež však novému majiteli přinesou vliv, který může zhodnotit prostřednictvím svých dalších aktivit a společností.

A jenom krátce k té bolestivé insolvenci. Jistě máte pravdu v tom, že se jedná o nelehké období. Je ale třeba říct, že nový majitel si kupuje zcela čistou firmu bez jakýchkoliv původních dluhů, závazků, případně vazeb na původního akcionáře. V té firmě nemůže už z logiky právního procesu být nic schovaného či zamaskovaného, například v účetnictví. Insolvence je jako tlustá čára, začíná se opět od začátku. K 10. září dostane nový majitel smlouvy zaměstnanců a „ičařů“, kmen knižních autorů, zavedená periodika, kmeny předplatitelů a web. Spoustu obchodních příležitostí, pak je na něm, jak s nimi naloží.

Pojďme se vrátit na začátek. Jak se vlastně stane, že tak velké vydavatelství skončí v insolvenci?

Hlavní důvod byl v tom, že Mladá fronta potřebovala ke svému fungování externí zdroj financování, který získávala od svého akcionáře – Františka Savova. Problémy nastaly ve druhém, respektive třetím čtvrtletí loňského roku, kdy se akcionář rozhodl provoz vydavatelství již dále nefinancovat. Proč? To nevím. 

Nebylo to proto, že jako management jste vedli Mladou frontu jiným směrem, než si akcionář představoval?

To si nemyslím. Osobně jsem v tu dobu byl zodpovědný vedle dalších titulů i za týdeník Euro, takže jsem přesvědčený, že kdyby za tím byla změna strategie nebo nerespektování požadavků ze strany akcionáře, věděl bych o tom.

Byla pro vás osobně ta ztráta financování překvapivá?

Byla, zvlášť v kontextu toho, jak rychle to přišlo. Navíc to bylo ve chvíli, kdy společnost v posledních třech letech silně rostla v tržbách a chovala se velmi racionálně z hlediska nákladů. Jinými slovy, ztráta se snižovala a nebýt insolvence a covidu, byli jsme příští rok z pohledu hrubého zisku v černých číslech.

Tím spíš je ovšem zásah akcionáře iracionální.

Ale má na něj plné právo.

Pochopitelně, jen mi to nedává smysl. Podobně jako když Artesa – spojovaná s Františkem Savovem – zesplatnila Mladé frontě kontokorentní úvěr a tím ji na jaře definitivně poslala do insolvence.

Nevím, zda vám dokáži odpovědět. Řečeno diplomaticky, prostředí českého trhu v té době našemu původnímu akcionáři nepřálo, a ten se rozhodl, že už Mladou frontu nechce dále dotovat. Navzdory velkému potenciálu vydavatelství a tomu, že se ztrátu u ztrátových částí vydavatelství dařilo snižovat.

A skončilo to insolvencí a konkurzem.

Ano, ale byť v celém procesu hrálo roli mnoho různých vlivů, primárním důvodem byl nedostatek cash flow. Hospodářská situace se sice během posledních třech roků zlepšovala, ale přibližně 20 milionů korun, které jsme loni na podzim potřebovali na provoz, jsme už v neměli. Proto to dopadlo, jak to dopadlo.

Ta insolvence byla poměrně dlouhá. Čím to bylo?

Ta délka byla způsobená právě těmi mnohostrannými zájmy, které do celého procesu vstupovaly – našeho původního akcionáře, jeho spřízněných firem, dalších firem, které měly různou strategii a různý přístup. A Mladá fronta byla uprostřed toho všeho a málem to nepřežila. Na té půlroční cestě insolvenčním řízením mohlo být třeba patnáct momentů, které pro vydavatelství mohly být naprosto devastující.

Podle některých komentátorů byla insolvence MF důsledkem obchodní války Františka Savova s rodinou Strnadových. Je to podle vás trefné hodnocení?

Myslím, že to je velmi zjednodušující a úplně to nepopisuje realitu. Je fakt, že obchodní spory obou podnikatelů na situaci Mladé fronty mohly mít vliv: pokud se podívám na bývalé portfolio Františka Savova, je vidět, že některé jeho firmy jsou nyní součástí skupiny CSG Michala Strnada. Ale podle mě byl ten vliv spíš nepřímý. Tím, že náš bývalý akcionář přišel o ziskové a atraktivní byznysy, už třeba pro něj nemuselo vlastnictví Mladé fronty jakožto vlivového vydavatelství představovat takový význam jako dříve. A tak jej přestal financovat.

Z vnějšku byla poměrně těžko uchopitelná i role předsedkyně představenstva Mladé fronty – a bývalé partnerky Františka Savova – Markéty Novákové. Často to vypadalo, že ona a ředitel vydavatelství s managementem vystupují zcela protichůdně. Čím byla dvojkolejnost způsobená?

Paní Markéta Nováková byla zástupkyní akcionáře v České republice – ostatně původní akcionář v Česku svá akcionářská práva asi nemohl napřímo vykonávat tak, jak by si zřejmě přál – a je původnímu akcionáři vysoce loajální. Z toho asi vyplývala ta dvojkolejnost.

Ta se mimo jiné projevila i tím, že paní Nováková vydavatelství připravila o modřanské sídlo, když z něj prostřednictvím jiné firmy dala Mladé frontě hodinovou výpověď.

Z pohledu racionality to dává smysl – původní akcionář měl své zájmy v obou společnostech. V Mladé frontě i ve firmě, která jí pronajímala ty prostory. To nezbývá než respektovat. Na druhé straně je fakt, že je pro mě obtížně pochopitelné, že původní akcionář, který tolik let podporoval určitý produkt, brand, následně přistoupil ke krokům, které daný brand výrazně poškozují. Je možné, že František Savov už nabyl dojmu, že se v danou dobu jednalo o nepřátelské převzetí.

Mladá fronta 2.0

Pojďme dál. O co Mladá fronta přišla z pohledu autorů, zaměstnanců, tržeb… A do jaké míry je možné to obnovit?

Začal bych optimisticky – tím, o co jsme nepřišli. Důležité je, že jsme dokázali zachovat kompletní produktovou linii, tedy že všechna naše periodika vycházejí, jak mají. Podařilo se nám také udržet spolupráci s externími stranami, například s vydavateli odborných časopisů.

A k tomu co jsme ztratili: poměrně výrazně jsme omezili produkci nových knih z důvodu operativy, dobrá zpráva však je, že to není nevratný stav a s příchodem nového akcionáře se rotačky mohou opět rozjet. Přišli jsme o poměrně dost zaměstnanců, asi o 37 procent, a nyní jedeme personálně zcela nadoraz. A ztracená je i poměrně významná část tržeb do tištěných titulů, k čemuž došlo ze tří důvodů. Jedna část ztrát byly nevypořádané bonusy u mediálních agentur, další část bylo určité reputační riziko, kdy agenturám zkrátka u Mladé fronty svítil velký výstražný nápis „insolvence“. A do třetice se klienti báli, zda periodika, do kterých by si zaplatili reklamu, vůbec vyjdou.

Propad tržeb je podle dokumentů v ISIRu poměrně výrazný, ve vysokých desítkách procent.

Ano, za první pololetí jsme v tržbách jen asi na 81 milionech korun. Mnohem důležitější ale podle mě je to, že se nejedná o nenávratný proces. Právě tím, že se nám podařilo udržet produkční linii a že stále máme klíčové zaměstnance, tak s novým akcionářem významná část těch obchodů opět může naběhnout. Není to fatální poškození, které hrozilo, pokud by se vydavatelský tým a periodicita titulů kompletně rozpadly.

Jak rychle podle vás byznys vydavatelství může naběhnout zpět na své pre-covidové a pre-insolvenční úrovně?

V případě knih jsme schopni se vrátit na plnou produkční úroveň příští rok, u časopisů bude náběh pozvolnější. Jak moc se ale teprve uvidí.

Možná důležitější než celkové procento lidí, kteří odešli, je jejich kvalita. Během insolvence firmu opustil generální ředitel, ředitel obchodu, ředitel onlinu… To přece bude obtížné personálně nahradit.

Bezesporu. Zejména odchod ředitele onlinu a obchodního ředitele jsou z hlediska aktuálních potřeb firmy citelná rána. Naštěstí v Mladé frontě zůstala podstatná část obchodního týmu, která dál dělá svoji práci. I proto ale byl důležitý faktor rychlosti prodeje – abychom firmu udrželi. Odchody jsou pochopitelně nepříjemné, ale z mého pohledu je i tak extrémní úspěch, že se nám vydavatelství podařilo udržet provozuschopné. Pokud si představíte jakýkoliv jiný subjekt, který by si prošel tím, co jsme si prošli my: covidem, nuceným hodinovým vystěhováním, ztrátou klíčových systémů pro správu dat, pravděpodobně by to pro něj byla konečná. My jsme stále v režimu, kdy až si nový akcionář firmu převezme, je šance na plnohodnotný restart všech aktivit.

Vás osobně nelákalo také odejít?

Ne. Moje ambice byla dovést vydavatelství do stavu, kdy bude moci být standardně prodáno a nechtěl jsem se účastnit jeho rozpadu zevnitř, což byl nejpravděpodobnější proces, který hrozil. Další věc je, že jsem cítil zodpovědnost za některé obchodní vazby – zejména k odborným společnostem, kterým vydáváme časopisy, a které jsem chtěl udržet.

Věřil jste, že se to podaří?

Já do toho šel s tím, že se o to pokusím za každou cenu. Věřil jsem, že existují významné a profitabilní části té firmy, u kterých dává smysl, aby na trhu zůstaly. Zároveň jsem si ale nelhal do kapsy; šanci, že se firmu podaří zachránit, jsem si soukromě spočítal jen asi na 10 procent.

Jak to přesně myslíte?

Že existuje jen asi 10procentní šance, že Mladou frontu dostaneme do fáze prodeje, ve které jsme dnes.

Zbylých 90 procent znamenalo co?

Všechny možnosti, co všechno se cestou může pokazit. Třeba jenom to násilné stěhování z Modřan bylo něco, co masivně podlamovalo důvěru lidí, nemluvě o ztrátě dat. Takové stěhování nemusí ustát firma o 20 lidech a my jich máme desetkrát víc.

Desetiprocentní šance vám stačila, abyste do toho šel?

Stačila.

A vyplatila se. Za týden bude jasno o novém majiteli. Vyvolávací cena je okolo 36 milionů korun. Jak vysoká podle vás bude cena prodejní?

Asi není fér, abych nyní v průběhu procesu zveřejňoval své soukromé odhady. Možná jen pro kontext řeknu, že před začátkem insolvence byli na trhu zájemci, kteří měli apetit na úrovni 200 milionů. To byla realita roku 2019, jak to bude nyní, se uvidí.

SDÍLET