Byl 26 let zavřený ve sklepě. V hlavním městě Jägermeisteru se završil experiment, který trval přes čtvrt století

Pamatujete si, co jste dělali v roce 1997? V té době vydala J. K. Rowlingová první díl knihy o Harry Potterovi, v Paříži tragicky zahynula Lady Diana, Monika Lewinská si užívala tajný poměr s americkým prezidentem Clintonem, v Japonsku rozjeli prodej elektronických vajíček „tamagoči“ a v Americe trhal kasovní rekordy Titanic. 

A v tom samém roce dostal tehdejší šéf Jägermeisteru Günther Findel nápad – co se asi stane, když uložím bylinný likér do sudu a nechám ho zrát? Taky byste chtěli být u toho, až sud vyvalí? Já ano.

Podívat se na výsledek zajímavého experimentu jsem se vydal do padesátitisícového Wolfenbüttelu v Dolním Sasku, kam je to z Děčína necelé čtyři hodiny autem. Díky tomu, že bylo za druhé světové války ušetřeno bombardování, patří tohle město k několika málo z těch, kde si přijdete jako v kulisách pohádek bratří Grimmů. 

Historické centrum tvoří převážně hrázděné domy postavené z různobarevných a rozličně zdobených konstrukčních trámů ze dřeva vyplněných zdivem. Wolfenbüttel je také hlavním městem Jägermeisteru. Cestu do centrály ukazují orientační cedule psané historickým fontem, a jak se k ní člověk blíží, sílí ve vzduchu vůně lékořice.

Žaludeční likér na „dobré zažívání“ zde vymyslel Curt Mast v roce 1934 – velký fanoušek lovu a výroby domácích likérů, který tak dlouho experimentoval se složením, až dospěl k dodnes nezměněné receptuře založené na šestapadesáti bylinkách – jejich květech, plodech, listech, oddencích i koříncích – a koření. Podobně jako u většiny bylinných likérů je receptura tajná. Známá je jen malá část – to, že chuť Jägermeisteru tvoří lékořice, anýz, citrusová kůra, maková semínka, šafrán, zázvor, plody jalovce a ženšen. Další zásadní přísady zná ale jen hrstka vyvolených.

Během výroby se všechny byliny macerují v sudech, ovšem rozdělené v určitých skupinách, protože – jak říkají tady ve Wolfenbüttlelu – ne všechny se v této fázi navzájem snesou. Důležité je podotknout, že sudy jsou „neutralizované“, a tak nemají na výslednou chuť žádný vliv. 

Doba macerace se různí a trvá tak dlouho, než experti rozhodnou, že nastal čas macerát přefiltrovat a smíchat s lihem. Teprve potom se přimíchává tekutý karamel (kvůli barvě) a cukr (kvůli chuti) a likér je připravený ke stáčení do lahví. Nic víc, nic míň. 

Celý proces se odehrává ve čtyřech stovkách sudů a každoročně končí milionem a dvěma sty prodanými lahvemi po celém světě.

Nápad vydat se mimo vyšlapané cestičky dostal doktor Günther Findel, který se v roce 1947 oženil s Annemarie, dcerou Curta Masta. V roce 1952 si ve Wolfenbüttelu otevřel ordinaci praktického lékaře, v roce 1970 převzal po tchánovi technické vedení firmy a od té doby díky svému know-how profesionalizoval výrobu Jägermeisteru, aniž by změnil původní recepturu. 

Na konci 90. let se rozhodl čistě z vědeckých důvodů uložit Jägermeister do dubového sudu a pozorovat, jak se budou měnit jeho vlastnosti a chuť.

Kdo pije whisky, rum nebo koňak, ten tuhle proceduru zná. Destiláty se běžně zavírají do dubových sudů buď z nového dřeva, nebo sudů, kde již v minulosti zrály třeba sherry nebo bourbon. Během „staření“ získává destilát díky dřevu svou typickou barvu i chuť. 

Důležitým faktorem je čas. Vinné destiláty z oblasti Cognac zrají v sudech alespoň dva roky. Ve Skotsku (a nejen tam) platí, že obilný destilát musí „ležet“ v sudu alespoň tři roky, aby se mu pak vůbec smělo říkat whisk(e)y. Tyhle a jiné ušlechtilé nápoje se staří klidně deset, dvanáct i více let. 

Cena nápojů je pak daná nejen dlouhou dobou vykoupenou čekáním, skladováním a průběžným sledováním kvality, ale i tím, že z obsahu sudů se každoročně určité procento ztratí přirozeným odparem. Protože ztráta končí v nebi, říká se jí „andělská daň“. Kolik asi Jägermeisteru upili andělé za těch šestadvacet let?

Smutné je, že se Findel výsledku svého experimentu nedožil, protože zemřel v roce 2002. O jeho odkaz se však postarali jiní a o jedinečné dědictví pečovali až do letošního roku. Po na den přesně 9556 nocích v sudu byla unikátní várka Jägermeisteru stočena do pouhých 2500 lahví. 

Kromě Německa, USA a Číny byla dodávka pro každý trh včetně Česka limitována na 56 lahví, tedy počet odkazující na tajnou recepturu z 56 bylin. 

Každá lahev ze série „Jägermeister 9556 Nights of Exploration“ je ručně číslována a zabalena v odolném dřevěném boxu, jehož konstrukce byla odvozena z vyztužených skříní určených pro přepravu umění. Cena byla stanovena na 560 eur za kus, tedy zhruba 13 500 korun.

I když se předpokládá, že se lahve stanou předmětem zájmu sběratelů, kteří si je pořídí pro investici a jako takové uloží k dalšímu zhodnocení jako třeba tenisky nebo sportovní auta, v Jägermeisteru věří, že se najdou i tací, kteří neodolají pokušení a ochutnají. Kromě samotného likéru je má motivovat ještě jedno překvapení připravené pod víčkem. Jägermeister se domluvil s berlínským umělcem Magem Dovjenkem, který exkluzivně pro tuto edici vytvořil abstraktní olejomalbu.

Po víčkem je ukrytý odkaz, díky němuž majitel lahve získá přístup k limitované sérii NFT obrazu umělce s čečenskými kořeny, který vyrostl v Kolíně nad Rýnem a v současnosti tvoří v Berlíně. A co likér jako takový? To se máme dozvědět už za malou chvilku.

Co od toho můžeme čekat? Jak moc se asi Jägermeister po víc jak čtvrtstoletí zrání vzdálil od své původní chuti? Dokážeme to vůbec rozeznat? Vkrádá se i novinářská pochybnost: je ten příběh pravdivý, nebo to může být i trochu pohádka? Byl by rozdíl, kdyby likér místo 26 let strávil v sudu tři roky nebo pět?

Přiznám se, že jsem zvědavý a současně napnutý. Jägermeister znám léta, prožili jsme spolu pár hezkých chvil, takže se těším, kam se ve své životní etapě posunul. 

První ochutnávka se rozlévá do klasické degustační sklenice s kalíškem ve tvaru malého tulipánu na krátké stopce, druhá v tumbleru (whiskovce se širokým dnem). Zatímco klasický Jägermeister se podává ledově namražený na -18 °C, jeho dospělejší podobu budeme ochutnávat za pokojové teploty. 

Vůně jiná, chuť jiná.

Z větší části je to pořád ještě „jégr”, ale z nadpoloviční většiny už to „jégr” není. Mezi lidmi na baru to šumí vzrušením. Někdo říká koňak. Jiný říká rum. Všechny aromatické byliny jsou na svém místě přesně tak, jak jsme zvyklí, ale chuťový zážitek rozšiřují další vjemy. Léta strávená ve společnosti dubu propůjčila likéru dřevitý nádech podbarvený tóny citrusů a vanilky. Vím, že si láhev vzhledem k ceně asi nekoupím, ale jsem rád, že jsem dostal příležitost tento výjimečný Jägermeister ochutnat.