Dramatický souboj o Bílý dům skončil vítězstvím Joea Bidena, který podle neoficiálních výsledků získal potřebných 270 volitelů a porazil úřadujícího prezidenta Donalda Trumpa. Očekává se, že hlasování bude mít právní dohru, ale tato hypotetická možnost teď na samotném výsledku voleb nic nemění. Připomínáme proto v aktualizované podobě text Martina Kováře, ve kterém jsme se Bidenovi a jeho životu věnovali letos v červnu.
Jednou za čas se stane, že Američané nezvolí úřadujícího prezidenta do druhého volebního období. Buď udělá osudový omyl, nebo je pro něj politická situace zkrátka tak nepříznivá, že aniž by chyboval, nemá u voličů šanci. Právě proto byl v roce 1932 zvolen hlavou státu Franklin Delano Roosevelt (na místo Herberta Hoovera, který nezvládl velkou hospodářskou krizi), proto v roce 1976 uspěl Jimmy Carter (v neprospěch Geralda Forda, jemuž voliči nezapomněli, že omilostnil svého předchůdce Richarda Nixona), proto v roce 1980 smetl Ronald Reagan nevýrazného Cartera a proto roku 1992 triumfoval Bill Clinton (na úkor George Bushe staršího, jenž si odcizil část republikánských voličů a navíc nedokázal čelit Clintonovu charismatu).
Letos jsme svědky trochu jiného souboje, který ovšem má stejné důsledky. Ačkoli nás zřejmě ještě čeká právní tahanice o těsné výsledky ve vybraných státech, je faktem, že kandidát demokratů a bývalý Obamův viceprezident Joe Biden dosáhl na 270 volitelů a porazil úřadujícího prezidenta Donalda Trumpa, pro kterého to znamená konec nadějí na druhé volební období a vstup do skupiny výše zmíněných státníků.
