Když hvězdy zhasínají. Basketbalista Kobe Bryant měl talent i hvězdné manýry

HalfPageAd-1

Martin Kovář

31. 01. 2020 • 17:00

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Ráno 26. ledna zemřel v troskách svého vrtulníku basketbalista Kobe Bryant, jeho třináctiletá dcera Gianna, a dalších sedm lidí. Smrt jedenačtyřicetiletého sportovce otřásla nejen těmi, kteří se zajímají o basketbal. Bryant byl totiž hvězdou, která přestála nejeden skandál a která zářila i poté, co v roce 2016 ukončil svoji senzační kariéru. Jak už to u takových osobností někdy bývá, senzační, byť v jiném slova smyslu, byla i jeho smrt.

Mobile-rectangle-3

Jaký byl jeho životní příběh? Kobe se narodil do sportovní rodiny, tatínkovi Joeovi (hráči týmu Philadelphia 76ers) a mamince Pamele Bryantovým. Jeho otec později žertoval, že mu dal jméno podle slavného japonského steaku, zda tomu tak skutečně bylo a zda se nejednalo pouze o „vtipnou legendu“, ale není úplně jasné. Velkou část Kobe dětství strávil v Itálii, kde otec pokračoval v profesionální basketbalové kariéře a vedl k ní i svého syna.

Po návratu do Spojených států nastoupil Bryant do Lower Merion High School na předměstí Philadelphie, kde udivoval neobyčejným talentem. Právě proto po ukončení střední školy odešel rovnou do Národní basketbalové asociace (National Basketball Association; NBA), nejproslulejší světové soutěže „košíkářů“, jak hráčům tohoto sportu říkalo v časech mého mládí. Za tým Charlotte Hornets, jenž ho „draftoval“ hned v prvním kole, nicméně nenastoupil ani v jediném zápase, protože jej ještě před začátkem jeho první profesionální sezóny „vytrejdovali“ slavní Los Angeles Lakers.

Následovala ona hvězdná kariéra, jež z Kobeho Bryanta učinila jednoho z nejlepších amerických i světových basketbalistů všech dob i sportovců obecně, a také nesmírně bohatého a vlivného muže se vším, co k tomu patří. Posuďte sami: pět vítězství v NBA (2000–2002, 2009–2010) a dvě další finále k tomu, dvojí vyhlášení nejužitečnějším hráčem finálové série, nespočet startů v All Stars Games, v exhibičních, ale nanejvýš prestižních utkáních těch nejlepších hráčů, nemluvě o kupě střeleckých a jiných rekordů. Navrch i dvojnásobný olympijský vítěz – člen amerického „Týmu snů“ (Dream Team) na hrách v Pekingu a v Londýně v letech 2008 a 2012. Kobe Bryant dokázal vše, o čem tajně sní všichni vysocí hubení kluci, toužící odmalička proniknout do na první pohled nedosažitelné NBA.

Snad se nemýlím když řeknu, že většina Čechů nedokáže docenit, co všechno NBA – hlavně v „Americe“ – znamená. Naše národní sporty jsou přeci jen jiné než basketbal. Fandíme fotbalu a hokeji, v časech úspěchů „hvězdné Gábiny“ to byl rovněž biatlon, v čase daviscupových a fedcupových vítězství pro změnu tenis. Basketbal byl naopak, podobně jako třeba volejbal či házená, vždycky tak trochu v pozadí. A nic na tom nezměnilo ani neuvěřitelné loňské šesté místo národního týmu na světovém šampionátu, ani fakt, že Tomáš Satoranský úspěšně válčí ve slavném týmu Chicago Bulls, kde před lety řádil i legendární Michael Jordan.

Ale zpět k NBA. Ve Spojených státech v zásadě existují jenom dva sporty, které jsou opravdu velké, „po americku velké“ – americký fotbal a právě basketbal. Hokejová NHL, kterou Češi poměrně hodně sledují, mimo jiné proto, že v ní hrají i čeští hokejisté, je v porovnání s nimi jen chudý příbuzný. Zato NBA, to je jiná, to je ztělesnění Ameriky. Jde o vynikající sport na nejvyšší možné úrovni, ale i o skvělou show pro stovky tisíc fanoušků v hledištích sportovních hal a milióny diváků u televizních obrazovek. Nechybí hvězdy, jejichž um i popularita berou dech, celebrity ze všech možných oborů, jež se kolem nich coby fandové a fanynky točí (stačí si vzpomenout na Jacka Nicholsona, fanatického příznivce Los Angeles Lakers), a v neposlední řadě jde samozřejmě i o obrovský kšeft.

Soutěž NBA, to je ale také jedna veliká bublina. Hráči se takřka celou dlouhou sezónu pohybují v extrémně uzavřeném prostředí. V tréninkových a rehabilitačních centrech, na zápasech, na letištích a v letadlech, v pětihvězdičkových hotelech a stejně exkluzivních dovolenkových resortech, při týmových autogramiádách a dalších PR a charitativních akcích. Jejich kontakt, zejména u těch opravdu slavných hráčů, s normálními lidmi kromě již naznačených setká(vá)ní s fanoušky v podstatě neexistuje…

Proto není náhodou, že jakmile jsou mladí hráči draftováni některým z týmů, začnou se mu věnovat nejen jeho špičkoví trenéři, fyzioterapeuti, odborníci na výživu či lékaři, ale i psychologové, kteří se snaží udělat vše pro to, aby se z celého toho kolotoče nováčci nezbláznili. Náhlá a nečekané popularita, do té doby nepředstavitelné peníze, šílející fanynky – to všechno udělalo v minulosti, kdy se na tento typ péče prakticky nedbalo, s mnoha hráči svoje. Stejně tak mají dnes hráči NBA k ruce finanční experty a konzultanty, kteří jim radí, jak nakládat s vydělanými penězi, aby po skončení kariéry, během níž měli pohádkové příjmy, neskončili na mizině. Ani takové případy totiž nejsou v tomto odvětví nijak velkou výjimkou. 

I přesto se hvězdy NBA samozřejmě nevyhnou mnoha pokušením a nástrahám. Nejčastěji je to ve vztahu k „něžnému pohlaví“, což často končí právními tahanicemi, žalobami a soudními spory. S tímto problémem se ostatně musel vypořádat i Kobe Bryant, jenž byl v roce 2003 obžalován ze znásilnění devatenáctileté zaměstnankyně hotelu ve městě Eagle v Coloradu. Dlouhé vyšetřování nakonec skončilo mimosoudní dohodou obou stran, Bryantova pověst ale na čas značně utrpěla; kromě části fanoušků se k němu obrátili zády i někteří sponzoři, například Nutella a McDonald᾽s, což bylo pro do té doby nedotknutelnou hvězdu krajně nepříjemné.

Bryant přesto pokračoval v úspěšné kariéře, stále mnohem více vyhrával, než prohrával, podílel se na četných charitativních projektech, stranou nezůstal ani show business. Mimo to se stačil oženit a pořídit si s manželkou Vanessou čtyři dcery (Natalia, Gianna, Bianka a Capri Kobe); třebaže jejich vztah nebyl vždy idylický a bez mráčku, jak už to u hvězd jeho velikosti bývá.

I konec života, jenž přišel zcela náhle, souvisel s Bryantovým hvězdným statusem. Basketbalista se potkal se smrtí v soukromé helikoptéře, v níž letěl spolu s dalšími lidmi včetně dětí na jejich trénink či zápas. Letěli přesto, že bylo tak mizerné počasí, že ve vzduchu nebyly ani policejní stroje. Přesto, že jeho pilot dostal několik varování, aby let ukončil, nebo aby byl alespoň maximálně opatrný… Je tak možná příznačné, že smrt Bryanta zastihla právě ve vrtulníku, s nímž podle některých svědků nejednou vyváděl ve vzduchu „psí kusy“ a nutil piloty k „akcím“, při nichž jeho spolucestujícím stydla hrůzou krev v žilách. Hvězdné manýry, nikoli neobvyklé pro lidi, jako byl on, se mu zkrátka nakonec staly osudné.

Veřejnost, zejména početní sportovní fandové, propadli po tragédii opravdovému, nefalšovanému smutku, ale i v takových případech obvyklé hysterii; přesto se pro drtivou většinu z nich jednalo o úmrtí člověka, jehož nikdy v životě neviděli a k němuž neměli žádný osobní vztah. Tedy, neměli? Skutečně neměli? Fandové si hvězdy jako Bryant (ať už jsou to sportovci, muzikanti či herci, vzácně i politici) často přivlastňují způsobem, jež je pro ty, kteří ho nejsou schopni, nepochopitelný. Pro řadu fanoušků umírá nikoli osobně neznámá sportovní, hudební či filmová hvězda, nýbrž blízký člověk, se kterým prožili, v dobrém i ve zlém, velký kus života. Jejich smutek je tak zcela autentický, přirozený; hysterie je pochopitelná. Zažili jsme to koneckonců mockrát, ať šlo o úmrtí Johna Lennona, Freddieho Mercuryho, Kurta Cobaina, nebo i princezny Diany. V českém prostředí pak docela nedávno Karla Gotta.

Když ale onen bezprostřední smutek a hysterie opadnou, zůstanou nám na tak od boha nadané a ve svém oboru výjimečné lidi, jako byl Kobe Bryant, vzpomínky. Hezké vzpomínky, alespoň většinou. Kobe vznášející se nad palubovkou jako mohutný koráb na hladině moře, Kobe smečující po fascinujícím výskoku přímo do koše, Kobe střílející „trojku“ ze vzdálenosti, kdy drtivá většina ostatních hráčů na střelu ani nepomyslí, Kobe a jeho radost po vítězství, Kobe a jeho podmanivý úsměv, Kobe a jeho děti… I když bude už dávno mrtvý, bude tu pořád s námi, a to je dobře. Lidé jako Kobe Bryant totiž dělají svět hezkým.

SDÍLET

Billboard-bottom-1