Koronavirus rozdmýchává sousedské spory. Co proti nám ti Němci mají? ptají se Rakušané

Marek Kerles

09. 05. 2020 • 08:00

Německo zatím stále odmítá rychlé otevření hranic s Rakouskem, po kterém volá zejména rakouský kancléř Sebastian Kurz. Někteří rakouští komentátoři už se dokonce začínají zamýšlet nad tím, zda to Němci Rakušanům nedělají schválně. Podle nich se totiž Německo chová ke svým východním sousedům „nespravedlivě“ i v jiných případech.

Jedna věc je jistá. Pokud Němci do léta neumožní svým občanům, aby odjeli na dovolenou do Rakouska, budou mít Rakušané velké problémy. Zhruba polovina zahraničních turistů, kteří stráví noc v některém z rakouských penzionů nebo hotelů, totiž pochází právě z Německa. Rakouský turistický ruch je tak na svých sousedech, navíc obvykle velmi solventních, bytostně závislý. Jenže kdo by čekal, že se právě tyto dva národy, hovořící stejným jazykem, jako první domluví na obnovení turistické výměny, hluboce by se mýlil. Němci se k opakovaným výzvám rakouského kancléře, aby co nejrychleji otevřeli hranice s Rakouskem, staví zatím velmi opatrně.

„Už jsme viděli, co může zdroj infekce v oblíbené rekreační oblasti způsobit v domovských zemích turistů,“ rýpl si Maas do rakouské liknavosti. Případ Ischgl už by se podle něj nikdy neměl opakovat. A proto by se nemělo spěchat ani s otevřením hranic.

Jenže některým Rakušanům už se přestává líbit, že se Němci tak dlouho nechávají přemlouvat k tomu, aby otevřeli hranice se svými jazykově i kulturně nejbližšími sousedy. Mnoha lidem připadá, jako by německá vláda chtěla svým sousedům dát okatě najevo, že se bez Německa neobejdou. A že když něco chtějí, musí pěkně poprosit.

Část rakouských komentátorů dokonce tvrdí, že německé chování vůči Rakousku v době koronavirové epidemie není první ukázkou podivného vztahu, který Němci k Rakušanům v poslední době mají. „Německo trestá Rakousko,“ napsala například komentátorka deníku Kurier Martina Salomonová.

Všímá si například toho, že když německý ministr vnitra Horst Seehofer mluví o možnosti postupného otevírání hranic, hovoří o postupném otevírání „ze severu“, nikoliv „z jihu“. A to i přesto, že severním směrem leží Švédsko, které má k potírání pandemie nejbenevolentnější přístup v Evropě.

Naproti tomu se podle komentátorky Seehofer brání rychlejšímu otevření hranic s Rakouskem, které dnes dosahuje podobných, takřka shodných výsledků při potlačování nákazy jako Německo. A Rakušané jsou na tom rozhodně lépe než Nizozemci a Belgičané, kteří by také měli dostat při otevírání hranic přednost před Rakouskem. Proč se tedy německá vláda chová k Rakousku tak „nespravedlivě“?

Komentátorka za tím vidí tři možné důvody. Jednak se podle ní zejména bavorští politici snaží přesvědčit obyvatele, aby raději strávili dovolenou doma než jako obvykle v rakouských Alpách. „Bavorsko je stejně krásné,“ prohlásil například nedávno bavorský premiér Markus Söder. Druhý důvod německého váhání s otevřením hranic do Rakouska může skutečně spočívat v tom, že Rakousko udělalo chybu, když kvůli snaze zachránit zimní sezónu zareagovalo pozdě a dovolilo, aby se z tyrolského Ischglu rozšířila nákaza do jiných částí Evropy. Dnes této chyby mohou zahraniční politici snadno zneužít k tomu, aby z Rakouska udělali nebezpečnou zemi.

Třetí důvod německého odmítání otevření hranic s Rakouskem může být podle komentátorky záměrná šikana, snaha Němců dát Rakušanům jasně najevo, kdo je „tady pánem“. To se podle Salomonové neprojevilo jen při současné pandemii, ale například i při nedávné uprchlické krizi. Té údajně Němci také zneužili k šikaně Rakušanů. „Na Walserbergu a Kufsteinu (hraniční přechody, pozn. red.) byli dojíždějící a cestující roky mučeni pod záminkou uprchlické krize hraničními kontrolami a uměle generovanými dopravními zácpami,“ napsala Salomonová.

Evropa bez hranic – to už  je podle ní historie. „Prosím, drazí sousedé, začněme znovu bez dětského škádlení, ale také bez toho, aniž bychom ztratili ze zřetele virus,“ vyzvala komentátorka.

Někteří němečtí komentátoři i běžní Němci ale považují rakouskou reakci na zavřené hranice za příliš hysterickou a ublíženou. Tato reakce navíc v očích některých Němců jen posiluje předsudky, které vůči svým rakouským sousedům mají. Rakousko totiž není zdaleka jedinou zemí, která netrpělivě čeká na to, až se hranice s Německem otevřou. Například malé Lucembursko má ještě větší problém. Je totiž zemí pendlerů, hranice tam za prací, ať už ven ze země nebo dovnitř, denně překračují desetitisíce lidí. A to většinou právě na německých hranicích.

Přísné kontroly pendlerů v době pandemie vedou nyní k zácpám i mnohahodinovým čekacím dobám, což se místním lidem ani politikům vůbec nelíbí. A žádají německou vládu, aby hranice co nejdříve otevřela. Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn při tom použil i symboliku lucemburského městečka Schengen, v němž byla v roce 1985 podepsána takzvaná Schengenská smlouva o otevřených hranicích mezi státy EU. Městečko leží přímo tam, kde se stýkají hranice Německa, Francie a Lucemburska, i tady ale dnes probíhají hraniční kontroly. „Řekl jsem v Berlíně, že když dnes lidé vidí na mostě v Schengenu německou policii, není to dobrý obrázek,“ uvedl Asselborn.

SDÍLET