Trump hazarduje s rolí globálního vůdce. Na vliv USA si brousí zuby další velmoci

03. 06. 2017 • 08:00

Protekcionistický přístup a heslo „America First“ může Donalda Trumpa vyjít pořádně draho. Politika oslabování mezinárodní spolupráce na ekonomickém, politickém či naposledy environmentálním poli uvolňuje místo ostatním zemím, aby si americký vliv přivlastnily. Mimořádně silně se to ukazuje po posledním rozhodnutí Donalda Trumpa odstoupit od pařížské klimatické dohody.

„Donald Trump oslabil Ameriku a vzdal se role globálního vůdce,“ nebere při si při komentování současné situace servítky Laurence Tubianová, výkonná ředitelka Evropské klimatické nadace. „Je velice smutné sledovat, jak jsou dobré úmysly ničeny sebezapřením a krátkozrakostí,“ říká Tubianová. Není s tímto názorem jediná.

„Žijeme ve světě, který Spojené státy vytvořily. Nyní ho likvidují. Tuto pochmurnou skutečnost nemůžeme přehlížet,“ komentoval současné dění Martin Wolf, komentátor listu Financial Times. „Zda se, že za Trumpa USA opouštějí koncepci 'měkké moci'. Navrhovaný rozpočet ukazuje, že tato administrativa ji považuje za v podstatě prázdnou: záleží na zbraních, na diplomacii ne,“ dodává Wolf.

Analytiků, kteří si všímají proměny rozdělení světové moci, přibývá. Kdo však zaujme místo nového hegemona?

Na uprázdněný prostor si brousí zuby mnoho zájemců, komentátoři nejčastěji skloňují Evropu a především Rusko s Čínou. Má ale starý kontinent šanci usilovat v této konkurenci o výraznější vliv ve světě, když si ani nedokáže zamést před vlastním prahem? Kromě toho, že se rozpadá (Brexit) stále ještě nenalezl řešení v tématu migrace. „Angela Merkelová měla pravdu – tato krize může Evropu zahubit,“ myslí si investor George Soros. Evropu ale trápí i problémy italského bankovního sektoru, řeckého dluhu či populistických vlád v Polsku a Maďarsku.

Analytici tak nyní spíše registrují snahy Evropy orientovat se namísto přes Atlantik právě na východ. „Je pravda, že v reakci na trumpův izolacionalismus se Evropa snaží vést hlubší dialog s jinými státy, například s Čínou či s Ruskem. Příkladem jsou například klimatické změny. Je však otázka, kam až tyto rozhovory mohou vést,“ řekl pro INFO.CZ Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky.

S tím souhlasí i Tubianová, která vidí ve spolupráci Evropy a části zemí BRIC (Brazílie, Ruska, Indie a Číny) velkou budoucnost. „Evropští lídři se již setkávají se svými čínskými a indickými protějšky a nalézají nové oblasti, v jejichž rámci by mohli spolupracovat. Čekají je masivní investice a Evropská centrální banka a Asijská infrastrukturní investiční banka již tvoří vhodné mechanismy, aby je financovaly,“ říká prezidentka nadace.

Na sbližování Evropy s východními státy můžou prodělat právě USA. V případě Donalda Trumpa je totiž obtížné rozlišovat, kterou část své předvolební agendy plánuje přeměnit do reálného politickoekonomického programu. U svých slibů často obrací nebo couvá a stává se nečitelný nebo rovnou nespolehlivý. Jen několik příkladů: Ačkoliv plánoval, že USA už nebudou „světovým policajtem“, v odvetě za použití chemických zbraní odpálil na Sýrii desítky raket tomahawk. Ačkoliv prohlašoval, že Jižní Korea se o svou bezpečnost bude muset starat sama, nechal tam nainstalovat protiraketový systém THAAD a chce za něj zaplatit. Ačkoliv chtěl zrušit severoamerickou obchodní smlouvu NAFTA a prohlašoval, že NATO je překonané, z obojího nakonec vystřízlivěl. Podobně naráží v klíčových domácích tématech – v otázce migrace nebo zdravotnictví.

„Opravdu záleží, do jaké míry bude to oslabování vlivu v mezinárodním prostoru probíhat. Pokud to vezmu z ekonomického pohledu, tak bych neřekl, že to bude brané do důsledků. Například když Donald Trump hovořil o tom, že veškerou výrobu z okolních států přesune do USA, tak to je podle mě naprosto nesmyslné, nereálné. Americká ekonomika na to nemá lidi, ani kapacity. Nějaké náznaky protekcionismu a izolacionismu sice budou, ale myslím, že tím to skončí,“ myslí si Petr Gapko, hlavní analytik Moneta Money Bank.