Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Byl to násilný protest. Je děsivé, že ho schvalují někteří politici nebo Duka, říká Balaštík

Byl to násilný protest. Je děsivé, že ho schvalují někteří politici nebo Duka, říká Balaštík

Rozruch způsobený víkendovým protestem takzvaných Slušných lidí, kteří vtrhli na pódium Divadla Husa na provázku během představení chorvatského režiséra Olivera Frljiče Naše násilí a vaše násilí, zdaleka neustává. Zatímco krajští radní okleští dotace pro festival, který představení do ČR přivezl, a senátorka Eliška Wagnerová podala trestní oznámení, my jsme hovořili s literárním kritikem a šéfredaktorem nakladatelství Host Miroslavem Balaštíkem, který byl incidentu přítomen. Podle něj nešlo o standardní happening, nýbrž o jednoznačně agresivní násilné jednání, kterého se protestující dopouštěli nejen na hercích, ale také na divácích. Balaštík se pozastavuje také nad výroky kardinála Dominika Duky, mimo jiné v pořadu Štrunc na INFO.CZ. Podle něj je děsivé, když je nejvyšší představitel katolické církve schopen postavit umělecké dílo na roveň milionů mrtvých lidí, které má na svědomí nacismus a komunismus.

O víkendu vtrhlo v brněnském Divadle Husa na provázku okolo třiceti členů uskupení Slušní lidé na pódium během inscenace chorvatského režiséra Olivera Frljiče Naše násilí a vaše násilí. Na představení jste byl. Jaký je váš základní dojem z celého protestu? Co přesně se vlastně stalo?

Asi deset minut po začátku představení, ve chvíli, kdy se na jevišti svlékl herec a herečka do naha (nešlo o znásilňování, ale pouze nahotu dvou lidí) začalo v publiku dupat a pískat asi třicet uniformovaných svalnatců, kteří se vzápětí začali drát na jeviště. Tam vytvořili řetěz a násilím zatlačili herce k zadní stěně, kde je uvěznili a znemožnili jim hrát. Jiný jejich člen mezitím obcházel mezi diváky a natáčel je na mobilní telefon, což je mělo evidentně zastrašit.      


Šlo ze strany takzvaných Slušných lidí o standardní happening, anebo byste jejich chování označil v nějakém ohledu za kontroverzní?

Šlo zcela jednoznačně o agresivní násilné jednání, kterého se dopouštěli jak na hercích, tak na divácích. Na rozdíl od těch, kteří proti hře demonstrovali před divadlem, nebyli schopní ani žádné politické proklamace nebo vůbec vyjádřit, oč jim vlastně jde. Občas někdo z nich vykřikoval něco o perverzákách a že to divadlo je jejich, protože je placené z jejich daní a diváci mají jít pryč. Evidentně nešlo o nic jiného, než na sebe upozornit v médiích prostřednictvím demonstrace síly.  

1080p 720p 360p
Kardinál Duka: Menšiny tu vytvářejí totalitu, to si netroufli nacisté ani komunisté, jsme v nejhlubší krizi

Jak na protest reagoval herecký soubor a jak diváci?

Pokoušeli se hrát do poslední chvíle, než byli natlačeni na dekoraci a už to nešlo. Diváci je povzbuzovali potleskem a jako výraz solidarity se jeden mladík vysvlékl a postavil na jeviště čelem k nim. Pak se tam vydali další diváci, kteří spolu s několika herci tančili. Pochopitelně ještě před tím se šéf divadla Husa na provázku a ředitel Národního divadla Brno pokoušeli ty agresivní lidi přesvědčit, aby si buď sedli zpět, nebo z divadla odešli.   

V průběhu akce na místo dorazila policie. Zvládla situaci?

Naprosto ne. Už to, že policie nebyla v divadle, když bylo veřejně známo, že k incidentu dojde a Ministerstvo vnitra ten spolek eviduje jako extremistickou organizaci, v níž jsou osoby s neonacistickou minulostí, je z hlediska předcházení kriminalitě zcela nepochopitelné.

Za vyslovené napomáhání kriminalitě pak lze označit, když ani poté, co náckové napochodovali na jeviště, a nikdo netušil, co zamýšlejí, nereagovali policisté na telefonické výzvy diváků a odmítali jít dovnitř, dokud nedojde k napadení nebo škodě na majetku. Před divadlem stály desítky těžkooděnců, ale trvalo skoro půl hodiny, než dovnitř přišel antikonfliktní tým, který je vyvedl.         

Představení budilo vášně už dlouho předtím, než se odehrálo. Jak jste vůbec vnímal debatu, která se kolem uvedení hry rozproudila, aniž by většina jejích aktérů představení viděla?

Jako zákeřné zneužití umění k politickým cílům. Celou aféru rozpoutali brněnští zastupitelé KDU-ČSL, kteří hru, na níž by normálně nepřišlo víc než padesát diváků, chtěli zakázat. Tím jí vytáhli z experimentálního divadla do veřejného prostoru, do médií a na náměstí, a učinili z ní politikum, které pak společnost uměle rozdělilo. A to na základě jediné scény vytržené z kontextu.

Mluvit bez znalosti celého díla o urážení Krista a křesťanských hodnot je stejně absurdní, jako kdybychom z Schindlerova seznamu viděli pouze scénu, kde velitel koncentračního tábora mluví o Židech, a na základě toho označili film za antisemitský. Jsem jednoznačně přesvědčen, že z hlediska celku díla, tady nejde o urážku Krista. Jde o obrazné vyjádření toho, jak západní civilizaci, symbolizovanou Kristem, vnímají muslimové, a proč mají dojem, že je a jejich hodnoty Evropa „znásilňuje“.

Že nakonec ani odpůrcům hry nešlo až tak o křesťanské hodnoty, ale jejich protest byl spíš výrazem primitivní islamofobie, svědčí to, že se objektem protestu nestala Frličova hra Prokletí, rovněž uváděná v rámci festivalu. V ní kupříkladu dívka provádí orální sex s figurínou Jana Pavla druhého, kterou poté oběsí. Jenže tato hra obrazně odkazuje ke zneužívání dětí kněžími, na což Kristovi bodyguardi asi nechtěli příliš upozorňovat.    

A jak hodnotíte reakce, které ve veřejném prostoru zazněly po uvedení hry? Třeba kardinál Dominik Duka na sociálních sítích napsal, že to, co si k víře a náboženství dovoluje, cituji, „dnešní neomarxistická sebranka“, si podle něj nedovolila ani totalitní nacistická či komunistická ideologie…

Je samozřejmě děsivé, že nejvyšší představitel katolické církve u nás je schopen postavit umělecké dílo na roveň milionů mrtvých lidí, které má nacismus a komunismus na svědomí. Nemluvě o jeho podpoře násilí v samotném divadle. Svým způsobem je to ale i pochopitelné. Z hlediska institucionalizované ideologie, tak jak ji Duka zřejmě vnímá a reprezentuje, není jednotlivý lidský život důležitý.

Přesněji řečeno je důležitý pouze, je-li víře a církvi bezvýhradně oddán a obětován. Umění je naopak vždy advokátem jedinečného lidského příběhu vůči jakékoliv instituci, moci a ideologii. Neuctívá hodnoty jako věčné a neměnné, ale prověřuje jejich platnost v soudobém světě a na konkrétních osudech. Zpochybňuje vše, co se ocitá v jeho silovém poli, aby člověka směrovalo k pochopení sebe sama a budovalo jeho vnitřní integritu. A to je z hlediska institucionalizované ideologie nebezpečné.

Naštěstí má ale soudobá katolická církev také jinou tvář. Tvář papeže Františka, který na rozdíl od Dominika Duky ví, že křesťanství, jeho hodnoty a symboly, si úctu nevynutí mocí a násilím, ale musí jí stále znova a znova vydobývat v tom, jak přistupuje k problémům dnešního světa.

Nevíme, zda jde o epizodní kauzu, anebo naopak o součást nějakého hlubšího nebo dlouhodobějšího trendu. Přesto: co podle vás celá anabáze vypovídá o současné české společnosti? Bylo by něco podobného představitelné třeba před deseti nebo patnácti lety?

Myslím, že nebylo. A že to vypovídá především o hodnotové dezorientaci v naší společnosti. Už to, že se tak vyhrocený protest týkal něčeho, co fakticky nikdo neviděl, a že se k protestu vůči představení sešli někteří křesťané, náckové a komunisté, ukazuje, že jde spíše o projev nesouhlasu s dnešním světem, než o hluboké náboženské přesvědčení.

To je nebezpečné z několika důvodů. Jednak proto, že jsou politici schopni zneužít uměleckou tvorbu k tomu, aby oslovili extremisticky smýšlející část společnosti, což povede pouze k další radikalizaci, a jednak, že jsou ochotni po třiceti letech demokratického vývoje zneužívat mocenských nástrojů k cenzurování divadla – Jihomoravský kraj odmítl hradit Frličovy inscenace z grantu, který přislíbil festivalu, což je počátkem ekonomické cenzury, tak jak je praktikována například v Polsku.

Tohle by si ještě před deseti lety skutečně nikdo nedovolil. Stejně jako schvalovat a podporovat násilí na lidech v divadle, jak to činil europoslanec lidovců Tomáš Zdechovský a český primas.

Nakonec se musím zeptat, jak to celé v Huse na provázku dopadlo a jak se vám představení líbilo? Dohráli ho vůbec herci?

Představení se dohrálo, ale vzhledem ke kontextu bohužel už nejde hodnotit hru jen jako umělecké dílo. Mohutný potlesk po představení byl nepochybně i demonstrativním vyjádřením podpory svobodě slova a svobodě vůbec. A statečnosti herců i diváků. Je nesmírně smutné vidět, jak partikulární politické cíle zbavují umělecké dílo estetické hodnoty a nutí jej uměle nést etické významy. Protože právě tohle nás vrací zpět do totality.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1