Drobil: Nikdo tu nechce vládnout, všichni jsou podělaní strachy. ODS může brzy skládat koalici | info.cz

Články odjinud

Drobil: Nikdo tu nechce vládnout, všichni jsou podělaní strachy. ODS může brzy skládat koalici

ODS už se očistila a má na to být silou, která bude sestavovat příští vládu. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká exministr životního prostředí a bývalý místopředseda občanských demokratů Pavel Drobil. Reflektuje při tom předchozí pád strany a zamýšlí se nad tím, co české politice přinesl dlouholetý boj s korupcí. Jeho efektem podle Drobila je, že tu dnes politici nechtějí sebevědomě vládnout a převzít odpovědnost. Drobil, který v současnosti zastává post předsedy ODS v Moravskoslezském kraji, v rozhovoru mluví taky o peripetiích kolem Ivana Langera či Václava Klause ml., nebo o své budoucnosti ve vysoké politice.

Příští rok to bude deset let, co jste se stal ve vládě Petra Nečase ministrem životního prostředí. Jak na tu dobu dneska vzpomínáte?

Byl jsem ve svém živlu. Bavila mě samotná kampaň, byl jsem připravený vést ODS v Moravskoslezském kraji. V danou chvíli nikdo nepočítal s tím, že budeme sestavovat vládu. Predikce byly takové, že je budoucím premiérem Jiří Paroubek. Nakonec jsme ale vládu navzdory volebnímu vítězství sociální demokracie sestavovali my. V tom okamžiku ale pro mě osobně nastal první moment, který bych označil za zklamání nebo rozčarování.

Co máte na mysli?

Člověk, kterému je sedmatřicet, by měl být zcela jistě za nabídku být ministrem rád a měl by ji se vší pokorou přijmout, nicméně já se dva roky předtím systematicky připravoval na post ministra průmyslu. A nakonec jsem byl nominován na post ministra životního prostředí. Nebylo to pro mě vůbec jednoduché, mimo jiné také proto, že jsem si v oněch dvou letech vytvářel tým expertů a poradců. Najednou jsem se de facto ocitl na opačné straně hřiště.

Výsledkem pochopitelně bylo, že se mi ten tým rozpadl, což jsem následně vnímal jako svůj handicap, neboť jsem se v danou chvíli nemohl obklopit výhradně lidmi, na které bych se mohl stoprocentně spolehnout. Přesto mohu zpětně říct, že to bylo zajímavé a také hektické období, negativní nebo vysloveně špatnou vzpomínku na něj nemám.

Pokud člověk mluví s lidmi, kteří se ocitli v podobné pozici, prakticky každý potvrdí, že je to taková jízda, že pokud nestihl něco nabrat nebo se naučit předtím, tak v takto vrcholné pozici si už nemá šanci cokoli nového osvojit…

Nemáte šanci, což byla moje druhá nevýhoda. Kromě toho, že jsem nastoupil do resortu, na který jsem nebyl připravený – myslím, že to dneska už mohu takto přiznat – jsem byl navíc místopředsedou strany. Takže to každý den vypadalo tak, že jsem měl od rána do noci každý den naprosto zasekaný schůzkami, poradami, jednáními a podobně. Nezastavíte se. Obrovské množství věcí děláte v podstatě intuitivně.

Představa kritiků, kteří vám vyčítají, že se na něco důkladněji nepřipravíte, anebo že podepisujete věci, které nemáte nastudované, je mimo realitu. Představa, že máte jako ministr životního prostředí, pod kterého navíc spadá Státní fond, šanci každý den přečíst například několik beden různých dotací, je mimo. Přesto že jste dané dokumenty nezpracoval, za ně ale nesete svým podpisem odpovědnost.

Jako ministr máte jedinou šanci: číst si tzv. referátník, ve kterém máte jména podřízených, kteří to všechno reálně zpracovávají. A právě tam byste měl mít lidí, kterým absolutně důvěřujete. Pokud tomu tak není, ocitáte se v pasti. Vždycky se musím smát, když někdo tvrdí, že by tyto pozice měly být obsazovány nezávislými lidmi na základě výběrových řízení. Je to nesmysl. Vy si potřebujete být jistý, že vás tito lidé tzv. nevykoupou.

Výsledek celého tlaku, který právě tehdy započal, a kterému se u nás říká boj s korupcí, je to, že se tady všichni bojí rozhodovat. Mají strach cokoli podepsat, protože nevědí, zda na ně někdo nenastražil léčku. Nemohou se obklopit lidmi, které znají a se kterými je pojí vzájemná důvěra. Výsledkem je, že tady nikdo nechce vládnout, nikdo nechce přijímat odpovědnost. Od magistrátů přes hejtmanství až po centrální vládu tady nikdo nevládne, všichni jsou podělaní strachy cokoli rozhodnout. Jsou v permanentním stresu, zda na ně nepřijde zásahovka od Šlachty.

Ministrem jste byl jmenován po volbách, kdy naposledy sestavovala vládu ODS. Už dvě volební období jste opoziční stranou. Navíc to byly volby, které započaly pád tradičních stran. Jak tuto proměnu politiky, jejíž jsme posledních devět let svědky, vnímáte?

Všechno má svůj vývoj a logiku. Bezesporu se mění akcenty. Pozoruhodné také je, že pokud dneska mluvíte s mladými lidmi, kteří o sobě tvrdí, že jsou pravicově orientovaní a že chtějí vstoupit do ODS, zjistíte, že vyznávají něco zcela odlišného, než naše generace. Ostatně tato proměna je také jednou z příčin vzestupu Pirátů. To oni jsou schopni oslovovat liberálně smýšlející lidi, a tudíž jde o naši blízkou konkurenci. Mezi mladými máme velmi podobný elektorát.

Tomu rozumím, vadí mi ale, že se nový hegemon neobjevil na levici nebo na pravici, nýbrž že jde o stranu, o které nevíte, zda je krajní levicí, krajní pravicí nebo středovou stranou. O novém hegemonovi české politiky nelze říct, zda je liberální, konzervativní nebo socialistický, vše je závislé na tom, jak se jeden člověk vyspí a co ho ráno napadne. Případně, zda mu marketéři řeknou, odkud kam právě fouká vítr.

Vývoj volebních preferencí stran v čase autor: STEM/INFO.CZ

Na druhou stranu – z pozice voličů – je prostě evidentní, že ODS a ČSSD jejich důvěru prohospodařily. Označil byste zpětně reakci ODS na její pád za adekvátní? Strana už se sice dostala ze dna, ale nevypadá to, že byste se mohli vrátit k číslům, na která jste byli v minulosti zvyklí…

Pokud jde o ODS, klíčový je rok 2013, pád Petra Nečase a jeho vlády. Po zásahu na úřadě vlády se dostavila zcela logicky dezorientace, nejistota, zmatek. Byly tady otázky, zda šlo či nešlo o státní převrat, málokdo věděl, v co to vyústí a jaké budou reakce uvnitř i vně strany. ODS potřebovala minimálně půl roku, aby se zorientovala a uvědomila si, kudy se musí vydat. A já si zpětně myslím, že to strana vyhodnotila v rámci možností dobře, volba Petra Fialy na post předsedy se ukázala jako správné rozhodnutí.

Roli státních zástupců v událostech roku 2013 jsme se na INFO.CZ podrobně věnovali v sérii textů >>>

Má to ale dvě fáze: myslím, že se nám podařila stabilizace, Petru Fialovi se podařilo ODS provést údolím smrti, a teď je potřeba začít hledat cestu k nové expanzi. Je potřeba říct, že jsme se očistili a že jsme připraveni opět vést tuto zemi. Pokud to jasně a halasně před bitvou v roce 2021 voličům nesdělíme, obávám se, že se budeme stále pohybovat někde kolem patnácti procent. Sice nám už nehrozí, že se znovu octneme na jednotce intenzivní péče, pořád ale není jisté, zda i nadále nebudeme takříkajíc bloudit po té nemocnici.

Pokud ale mluvíte o nové, očištěné a silné ODS, musím se vás například zeptat, co říkáte na vzestup Ivana Langera v ODS v Olomouckém kraji? Skoro bych řekl, že se Andrej Babiš musel zaradovat… Ostatně vy jste předsedou ODS v Moravskoslezském kraji, a i vás by mohla konkurence označit za představitele té „minulé“ ODS.

Popravdě řečeno se mi nechce mluvit o někom jiném. Ty příběhy jsou rozdílné. Pokud bych mluvil o sobě, tak poté, co jsem odstoupil a nějaký čas byl na okraji strany, tak jsem se ocitl v podstatě na úplném začátku. Byl jsem na stejné startovní čáře jako v roce 2000, kdy jsem do ODS vstoupil. A samozřejmě je to tak, že politická strana je zvláštní organismus – pokud jdete nahoru, máte spoustu kamarádů, pokud padáte dolů, musíte být připraven na kde co.

V každém případě si to pak musíte skutečně odpracovat zcela od píky. A pokud jsem se stal předsedou krajské organizace, tak musím říct, že za tím je pět nebo šest let tvrdé práce. Mluvil jsem tehdy prakticky s každým členem ODS v kraji a každému jsem řekl, ať se mě ptá na cokoli. U každého jsem postupně budoval důvěru. Teprve potom jsem si mohl říct o nějakou pozici, a vyzkoušet si to v boji uvnitř strany.

Pokud jde o Ivana Langera, znova opakuji, že se mi o tom nechce mluvit. Snad ale mohu říct to, že mu rozumím. Avšak ode mě, jako od člověka, který uvnitř strany také něco prožil, musí nutně zaznít otázka, co ten Ivan Langer v minulosti opravdu špatného udělal?  

Aniž bych se chtěl přít o konkrétní skutky Ivana Langera, minimálně platí, že jedna věc je reálná politika, a úplně jiná její mediální obraz…

Právě to chci říct. Máte pravdu, a jak říká Evžen Tošenovský, politika je nejkrutější a nejtvrdší povolání na světě. Každá chyba je desetkrát zveličená, nic se neodpouští a ten obraz u voličů máte jenom jeden. A ty návraty jsou nesmírně složité. Možná je to nespravedlivé, ale je to tak.

O Ivanu Langerovi mohu říct, že je to velice chytrý člověk, a toto všechno musel do svého plánu započítat. Zcela jistě si toho je vědom. Teď je otázka, zda si chtěl kandidaturou do regionální rady vyzkoušet reakci veřejnosti, a já předpokládám, že z toho bude chtít odvodit, do jaké míry má smysl do toho či onoho boje jít. A v politice má smysl jít pouze do bojů, které máte reálnou šanci vyhrát.

Logicky se musím tedy zeptat, jak hodnotíte peripetie kolem Václava Klause mladšího, kterého ODS coby svou viditelnou tvář nedávno vyloučila?

Opět: má to minimálně dvě stránky. Naprosto rozumím, když nám někdo říká, že jsme se zbavili jedné výrazné osobnosti, která v Praze získala 25 tisíc preferenčních hlasů. Klasik by řekl, kdo z vás to má. Já bych oponoval třeba tím, že Mirka Němcová měla v roce 2013 těch preferenčních hlasů ještě víc.

A pak tady máte druhou rovinu. Jak jsem už říkal, politická strana je specifický organismus, kde si každý nemůže tak úplně dělat, co se mu zlíbí. A já prostě nevím, zda to Václav Klaus pochopil, zda si uvědomil, že se musí držet jistá míra loajality. A pokud ODS někoho nominuje třeba do senátních voleb, načež Václav Klaus veřejně deklaruje, že bude volit proti své straně, něco tady nehraje. Je to za obzorem mého chápání stranictví, vedení strany tudíž rozumím.

Má ODS šanci v budoucnu oslovovat podobné množství voličů jako v minulosti? Může v nějaké perspektivě pomýšlet na to, že se bude opět pohybovat někdo kolem třiceti procent?

Upřímně: kdybych si to nemyslel, tak se ve straně dávno neangažuji. Na ODS mě vždycky přitahoval fakt, že pokud měla jít do vlády, bylo to vždycky z pozice dominantní strany. Vždycky to byla strana, jejíž ambicí bylo mít premiéra a nastavovat agendu. Nikdy to nemůže být strana v pozici menší koaliční strany. A já si myslím, že ODS je toho schopna opět dosáhnout v relativně krátké době, tedy už v roce 2021.

Když o tom tedy mluvíte, jaká vládní aliance je vám bližší? Anebo lépe řečeno, jakou z nich si umíte představit: ODS v koalici s Andrejem Babišem, anebo spíše s Piráty?

Představit si umím spoustu věcí. Jak jsem ale říkal, základní předpoklad je, že ODS bude seniorní stranou, že bude určovat agendu.

A pokud jde o vás osobně, chystáte se v příštích volbách kandidovat do sněmovny?

Zatím je dost času. Nechci se vyhýbat odpovědi, ale zatím o tom nepřemýšlím. Vzhledem k tomu, že jsem předsedou krajské ODS, tak bych se nechtěl vyhýbat odpovědnosti, jde ale o rozhodnutí, které chci učinit v průběhu letošního roku.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud