KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Odborářský předák Bohumír Dufek se již podruhé veřejně a značně nelibě otřel o restauratéry a hoteliéry, když nyní jejich zaměstnance „vyhnal do továren“. Jistě, odbory zatím ještě za vládní otěže netahají, takže se nikdo nemusí bát, že bude nucen měnit profesi na základě rozhodnutí držitelů moci. Otevírá to však současně téma dalšího vývoje na pracovním trhu, který se nachází v divné post-lockdownové etapě mučivých nejistot.
Představitel Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek se v souvislosti s koronavirovou krizí čerstvě vyslovil pro rekvalifikace zaměstnanců restaurací a hotelů na dělnické a technické profese s odůvodněním, že v průmyslové výrobě dnes chybějí pracovníci. Jde o téhož Dufka, který nedávno věštil, že polovina hospod a restaurací v Česku kvůli koronaviru zkrachuje. Současně nyní také kritizoval živnostníky za údajně nízkou flexibilitu při změně profese ve srovnání se zaměstnanci. Pronášet v dnešní rozjitřené době takové výroky, jež připomínají protiživnostenské výpady Babišovy vlády z dob, kdy v zemi ještě neúřadoval koronavirus, je značně odvážné a ještě více zcestné.
O přeškolování zaměstnanců restaurací a hotelů do jiných, v tomto případě výrobních profesí, nemůže rozhodovat politická vůle kohokoliv, natož plány odborářského předáka. Problém je, že to byla právě politická vůle v podobě vládních restrikcí, kdo postavil restaurace a hotely (potažmo ubytovací zařízení) „mimo hru“, tedy znemožnil jim podnikání. Jistě, stalo se tak nikoliv z čirého potěšení vládních ministrů, nýbrž v rámci opatření proti šíření koronaviru. Na věci to však nic nemění. O to nepochopitelnější je, že právě v době, kdy se zavřené provozovny začínají opatrně otvírat po téměř dvouměsíčním lockdownu, se někdo verbálně snaží číšníky a pokojské tlačit k výrobním linkám do továren. A to vše v situaci, kdy význam služeb pro ekonomiku roste: před nástupem koronaviru v Česku přesahoval podíl služeb na tvorbě HDP hranici 60 procent…
