Číšníci k výrobním linkám, zavelel odborář Dufek. Revoluce se však konat nebude

08. 12. 2020 • 11:30
KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Odborářský předák Bohumír Dufek se již podruhé veřejně a značně nelibě otřel o restauratéry a hoteliéry, když nyní jejich zaměstnance „vyhnal do továren“. Jistě, odbory zatím ještě za vládní otěže netahají, takže se nikdo nemusí bát, že bude nucen měnit profesi na základě rozhodnutí držitelů moci. Otevírá to však současně téma dalšího vývoje na pracovním trhu, který se nachází v divné post-lockdownové etapě mučivých nejistot.

Představitel Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek se v souvislosti s koronavirovou krizí čerstvě vyslovil pro rekvalifikace zaměstnanců restaurací a hotelů na dělnické a technické profese s odůvodněním, že v průmyslové výrobě dnes chybějí pracovníci. Jde o téhož Dufka, který nedávno věštil, že polovina hospod a restaurací v Česku kvůli koronaviru zkrachuje. Současně nyní také kritizoval živnostníky za údajně nízkou flexibilitu při změně profese ve srovnání se zaměstnanci. Pronášet v dnešní rozjitřené době takové výroky, jež připomínají protiživnostenské výpady Babišovy vlády z dob, kdy v zemi ještě neúřadoval koronavirus, je značně odvážné a ještě více zcestné.

O přeškolování zaměstnanců restaurací a hotelů do jiných, v tomto případě výrobních profesí, nemůže rozhodovat politická vůle kohokoliv, natož plány odborářského předáka. Problém je, že to byla právě politická vůle v podobě vládních restrikcí, kdo postavil restaurace a hotely (potažmo ubytovací zařízení) „mimo hru“, tedy znemožnil jim podnikání. Jistě, stalo se tak nikoliv z čirého potěšení vládních ministrů, nýbrž v rámci opatření proti šíření koronaviru. Na věci to však nic nemění. O to nepochopitelnější je, že právě v době, kdy se zavřené provozovny začínají opatrně otvírat po téměř dvouměsíčním lockdownu, se někdo verbálně snaží číšníky a pokojské tlačit k výrobním linkám do továren. A to vše v situaci, kdy význam služeb pro ekonomiku roste: před nástupem koronaviru v Česku přesahoval podíl služeb na tvorbě HDP hranici 60 procent…

Proč se dnes někdo snaží tyto užitečné služby znevažovat, je záhadou. Možná hospodští stále pro někoho zůstávají nepřítelem, a to pod vlivem někdejšího tažení babišovské vlády proti restauracím, jež bylo korunováno uvalením velkobratrské EET. Elektronická kontrola tržeb byla přece, jako obojek, „ušita na míru“ právě na krk hostinských. Je možné, že nebýt vpádu nepřátelského koronaviru do země, jenž vláda využila k uzavření velké části sektoru služeb, utahovala by státní moc nadále hospodským kontrolní šrouby. Paradoxně, namísto úderů kladivem značky EET (která byla dočasně pozastavena) musela vláda začít přelévat peníze ze státní kasy i do restaurací a to v rámci dotačního programu Antivirus…  

Koronavirová krize poukázala na fatální skutečnost, že existují dvě kategorie zaměstnanců či ekonomicky aktivních osob. Na jedné straně ti, kteří jsou ekonomicky závislí na přízni zákazníků, tedy na tržní poptávce po zboží či službách a na svobodně utrácených penězích spotřebitelů. To jsou například i pracovníci restaurací či ubytovacích zařízení. Jejich chlebodárcem je trh, nikoliv stát, nikoliv politici. Což tedy už tak úplně neplatí, neboť i tuto skupinu – v rámci koronavirových kompenzací – převzal stát částečně pod svá dotační křídla. Na straně druhé jsou ti, kteří na přízni zákazníků finančně závislí nejsou, neboť finanční zdroje čerpají z veřejných zdrojů, tedy na základě politického rozhodnutí a to bez ohledu na lockdowny a restrikce. Ti z první skupiny, závisející na zákaznících a jejich poptávce, mají v době koronaviru smůlu; stali se obětí boje státu s epidemií. Jejich život se změnil v jednu velkou nejistotu. Ti z druhé skupiny mohou být zatím relativně v klidu. 

Tak či tak, „vyhrožovat“ zaměstnancům nejvíce zasažených oborů, jako jsou restaurační, respektive pohostinské či ubytovací služby, přeškolováním na výrobní dělníky, je sice účelovým výkřikem, ale současně mimoděk směřuje k diskuzi o dopadech koronaviru na vývoj trhu práce. Ten se ještě před nástupem pandemie vyznačoval jednak rekordně nízkou nezaměstnaností a jednak neuspokojitelně vysokou poptávkou po dělnických profesích v průmyslových podnicích. Nezaměstnanost se přitom příliš nezvýšila, když v listopadu dosáhla 3,8 procenta, což je údaj, jenž Česku může svět závidět. Je tomu tak jistě i proto, že část pracovních míst je při životě udržována uměle, formou vládních dotací mezd. Počet volných míst přitom převyšuje počet lidí, kteří jsou nezaměstnaní. 

KAPITOLA — Jakmile bude v problémech velký průmysl, ekonomika se rychle sesype, varuje Kurucz

Dá se však ze současné krize, kdy sektor služeb dostal od koronaviru a vlády za vyučenou, vyvozovat nezbytnost strukturální, potažmo profesní revoluce, v jejímž rámci se z číšníků a pokojských stanou technici a montéři v továrnách? Pokud ano, může o tom rozhodnout pouze a jen trh, nikoliv vláda či odboráři. Jestliže se nakonec (doufejme v příštím roce) podaří zatočit s koronavirem, pak lidé jistě začnou opět chodit do restaurací a cestovat po světě a tedy využívat ubytovací služby. Něco jako masivní odchod zaměstnanců restaurací do továren je jednak nepravděpodobný a jednak by nedával smysl. Nejde tu o pracovní flexibilitu, tedy o schopnost pružně měnit profesi. Jde tu o zdravý rozum. Zákazníci v Česku i ve světě restaurace (a pohostinské služby jako takové) potřebují a budou je potřebovat. Vybízet je nyní k přechodu do továren, aby pak chyběli v restauracích, je absurdní nápad. 

To, že průmysl a zemědělství v Česku potřebují další pracovníky, je úplně jiné téma, které bylo žhavé před koronavirem a bude jistě bolestivé i po něm. O důvodech takového stavu a jeho řešení lze dlouze diskutovat. Vše zatím směřuje k podpoře dovozu levné pracovní síly ze zahraničí. Jen málo se přitom v této souvislosti mluví o přezaměstnanosti ve státním, respektive veřejném sektoru. A k rozluštění záhady nepřispívá ani to, že se jaksi automaticky předpokládá, že lze v Česku vybudovat „nekonečné“ množství průmyslových továren, montoven či velkoskladů. Jisté je jedno, vylít vaničku (tedy užitečný sektor služeb) i s dítětem (se zaměstnanci tohoto odvětví) jen proto, aby se zaplnilo zaměstnanecké vakuum v průmyslové výrobě, je nesmysl. Trh sám by to nikdy neudělal. Doufejme, že to nenapadne ani zdejší politiky, i když to už napadlo jednoho místního odboráře.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Včera • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Včera • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
15. 01. 2021 • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.