Důchody je třeba zvyšovat. „Ježíšek“ v době ekonomické krize je ale průhledný manévr

 FOTO: Daniel Černovský, CNC / Blesk

Martin Maňák

24. 08. 2020 • 19:30
KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Letošní Vánoce budou mít zřejmě také politickou dimenzi. Zadlužující se vládní Ježíšek už balí dárečky v podobě mimořádného 13. důchodu ve výši možná až 6 tisíc korun pro každého příjemce penze. Současně se od příštího roku chystá nadstandardně vysoká valorizace důchodů. Je přitom nezbytné, aby se penze zvyšovaly, už jenom kvůli z řetězu utržené inflaci. Přesto se velkorysé vánoční „rouškovné“ v časech největší ekonomické krize a radikálního zadlužování jeví jako až příliš průhledný předvolební manévr.

Premiér Andrej Babiš rozčeřil hladinu jako první, když oznámil, že uvažuje o jednorázovém příspěvku pro seniory ve výši pěti či šesti tisíc korun, jehož by se mohli dočkat buď v letošním, nebo až v příštím roce. S tím, že stát v rámci koronavirové krize kompenzoval mnoho různých skupin a „důchodci také měli stres, prožívali těžkou životní situaci“. Což vedlo předsedu vlády k názoru, že by si i penzisté „zasloužili nějaký jednorázový příspěvek“. Načež velmi rychle přispěchala se svou důchodovou „trochou do předvolebního mlýna“ ministryně sociálních věcí Jana Maláčová, když oznámila, že ona sama předloží návrh na jednorázový důchodový bonus ve výši šesti tisíc, který lidé dostanou ještě před Vánoci. A dokonce pro tento bonus vymyslela název „rouškovné“. Ministryně financí Alena Schillerová pak mírně zredukovala nadšení, když oznámila, že preferuje příspěvek ve výši „jen“ 4 tisíc. 

Vládní šéf Babiš ve prospěch jednorázového masivního přilepšení k důchodu argumentuje tím, že vláda (v níž bylo ANO) již jednou takto rozdávala. Šlo o jednorázový bonus ve výši 1200 Kč v roce 2016; shodou náhod se také blížily sněmovní volby. Jenže tehdy ekonomika rostla: v roce 2016 sice „jen“ o 2,3 %, ale hned v roce 2017 skočilo HDP o úctyhodných 4,6 %. Nyní se Česko nachází ve stavu, který je naprosto odlišný. Dárková průtrž koronavirových mračen, jež má být korunována vánočním „superdůchodem“, nastává v situaci nevídaného zadlužení státní kasy. Ekonomika se kvůli koronaviru a vládním restrikcím letos propadne podle odhadů zhruba o 9 %. Vláda kvůli tomu za pouhý rok zadlužila poplatníky o rekordních 500 miliard Kč. A netají se úmyslem pokračovat v prohlubování dluhu i v příštím roce. Podíl státního dluhu k HDP za letošek skočí z 30 % (na začátku roku) na zhruba 40 % na konci roku 2020. Důchodový účet (tedy rozdíl mezi výběrem sociálního pojištění a vyplacenými důchody) se v červenci 2020 meziročně propadl do mínusu téměř 14 miliard. V penzijním systému tedy prostředky na navyšování penzí, natož na mimořádné dárky, evidentně nejsou a asi jen tak hned nebudou.

Přesto má vláda – zdánlivě – dostatek peněz na rozdávání, až to vytváří dojem „nekonečného rozpočtu“ (respektive nekonečných vládních zdrojů), jak situaci charakterizovala opozice. Skutečně, vláda si mávnutím sněmovního proutku vytvořila nástroj pro masivní transfery tím, že si nechala schválit dramatické prohloubení deficitu státního rozpočtu. Peníze si, jak jinak, tímto vypůjčila od příštích generací daňových poplatníků. Jistě, uvážíme-li, že se plánované letošní výdaje vlády vyšplhají na celkových 1 864,8 mld. Kč (blíží se 2 tisícům miliard!), pak celkový objem peněz na šestitisícové „rouškovné“ (šlo by o 18 mld. Kč) není sumou, která by rozvracela státní finance. Rozhodně to však není zanedbatelná částka. Státní kasu, která se povážlivě plní dlužními úpisy, už tak zatíží povinná „inflační“ valorizace penzí, jež automaticky nastává od začátku každého roku. V příštím roce vychází navýšení penzí v průměru o 900 Kč. K této povinné částce, která plyne ze vzorce, jenž zahrnuje inflaci a částečně i růst reálných mezd, chce vláda přidat ještě dalších až 500 Kč.

Na rozdíl od uvažovaného jednorázového důchodového dárku pod vánoční stromeček nelze standardní valorizaci penzí zpochybňovat a to ani tehdy, pokud bude vylepšena nad rámec zákona. Zvyšovat důchody je totiž absolutně nezbytné vzhledem k růstu životních nákladů, potažmo spotřebitelských cen. S inflací se v Česku doslova roztrhl pytel. Na jaře byla nejvyšší v unii a nyní (3,4 % v červenci) je třetí nejvyšší v EU. Je tedy férové, aby propad reálné hodnoty peněz byl příjemcům penzí dorovnán, případně i přiměřeně „nadrovnán“, jelikož se týká celého příštího roku, během kterého se může s životními náklady dít ledacos. Průměrná penze v Česku je 14 400 Kč, přičemž, jak plyne z prosté logiky, velká část penzí tohoto průměru nedosahuje.

Jak bylo již zmíněno, případné výdaje na jednorázové předvánoční „rouškovné“ pro příjemce penzí v Česku by sice bylo ještě relativně snesitelným zlomkem celkových výdajů státu. Ostatně, vláda vynakládá prostředky na méně smysluplné záležitosti, než je vylepšování penzí. Bez ohledu na to však postup vládní koalice, která chce v době největší ekonomické krize a nejbrutálnějšího zadlužení obdarovávat příjemce penzí mnohem velkoryseji, než v idylických „starých dobrých“ časech ekonomického růstu, je přinejmenším absurdní. Přinejhorším pak značně nezodpovědné.

Jde o princip. Rozdávat bombastické finanční dary v situaci, kdy si na takový dárek (a na mnoho jiných podobných výdajů, ale třeba také investic) musí vláda vypůjčit půl bilionu korun, je – mimo jiné – neblahý signál vůči veřejnosti. Stát sám sebe pasoval do role nejvyšší morální autority, která se navenek tváří, že objektivně ví, co je pro občany dobré a co špatné. A která by tedy v rámci této filosofie měla dbát i na finanční gramotnost. V praxi však postupuje přesně opačně, než jak by se měl chovat řádný hospodář. Zodpovědný správce veřejných financí by v době abnormálního výpadku příjmů nemohl zvyšovat výdaje nade vše meze… Jistě, blíží se volby a vládní koalice ANO a ČSSD potřebuje ukázat svaly, jež byly oslabeny řáděním koronaviru. Je snazší se předvést formou prostého vánočního dárku, jenž reálně potěší velkou skupinu obyvatel, než třeba přípravou složitých investičních projektů, jejichž konečný výsledek je v nedohlednu. 

Takovým počínáním strážců veřejné kasy se současně otevírá otázka zdokonalení penzijního systému, respektive důchodů jako takových. V současné podobě, kdy důchodům vládne skupina vládních politiků, se penze stávají klackem na opozici. Průběžný penzijní systém (poplatníci a firmy odvádějí peníze a ty jsou vypláceny důchodcům) je asi jediný možný, neboť snaha o přechod na jiný systém je čistokrevnou fikcí. Jenže ve své dnešní podobě, kdy si roli „dárce“ důchodů uzmula vláda (která přitom jen přerozděluje z kapes druhých, včetně peněz voličů opozičních stran), je ekonomicko-politickou pastí a snadným nástrojem předvolební manipulace. A to zejména v situaci, když vláda nerespektuje ekonomickou realitu a snaží se ji obcházet krátkozrakým vypůjčováním stovek miliard. Jestliže si vláda může formou neomezeného zadlužování „vykouzlit“ enormní zdroje a používat je v politickém boji, pak už nejde jen o důchody. Celý politický systém dostává další trhlinu neférovosti.

SDÍLET