Maňák: 300miliardový hrob Babišových slibů

Martin Maňák

13. 05. 2020 • 21:56

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Ještě ani nezaschnul inkoust pod zvýšením plánovaného rozpočtového deficitu na rekordních 300 miliard korun v letošním, koronavirovém roce a už se rodí plán vytvořit neméně šokující deficit i v roce příštím. A to může být ještě hůř: Kombinace případné další pandemické vlny a blížících se sněmovních voleb může způsobit ekonomickou pohromu.

Ministryně financí Alena Schillerová počítá se zhruba 300miliardovým schodkem rovnou i pro rok 2021, jak se svěřila České televizi. Když uvážíme, že podle předběžných prognóz má tuzemská ekonomika v příštím roce růst minimálně o 4 procenta, jak zatím očekává Schillerové resort financí, nebo až o téměř 6 procent, jak věští jiné předpovědi, působí tahle zpráva drtivým dojmem.

Připomeňme, že na letošek si vláda – pod vlivem pandemie a následných dopadů svých restriktivních opatření – nechala ve sněmovně navýšit deficit státního rozpočtu z původních 40 miliard až na 300 miliard korun. Vzhledem k letošnímu propadu HDP, který se odhaduje někde mezi 6 a 8 procenty, je to ještě logické. Tedy alespoň aritmeticky a s přihlédnutím k stylu vládnutí hnutí ANO, kdy prioritou je za všech okolností přízeň voličů a úspěch v nadcházejících volbách.

Ale „vyrábět“ deficit 300 miliard i v roce příštím, při očekávaném ekonomickém růstu, je už ryze nezodpovědné. Nic na tom nemění fakt, že ten růst (až 6 %) se vztahuje k základně z letošního roku, kdy ekonomika rekordně propadne. I tak je vyhlídka na další drastické zadlužování země až na samé povolené maximum zcela pochmurná, třebaže nikoliv nečekaná, uvážíme-li politické souvislosti.

Ministryně Schillerová nástřelem dalšího megadeficitu naznačila temnou vizi vývoje: Naložit během pouhých dvou let na záda příštích generací zátěž značně přesahující půl bilionu korun, to je něco, co by ještě před čtvrt rokem bylo považováno za nemyslitelné blouznění. Nepochybně, primární příčinou je koronavirová pandemie. Bez ní by si žádná příčetná vláda na takové zadlužování netroufla, i když ta Babišova k tomu měla i bez koronaviru motivaci v podobě blížících se voleb.

Lehkost, s jakou ministryně vypustila úvahu o další 300miliardové schodkové náloži, je zcela zarážející. Pokud to převedeme do praxe, vláda chce v příštím roce opět vytvářet zdání úspěchu a dojem pokračování velkolepé hostiny – ovšem za peníze vypůjčené z budoucnosti. Je tu ale známý a zcela prostý háček: Vládní dluhy bude muset někdo zaplatit. A ten někdo jsou daňoví poplatníci. Naštěstí pro vládu mívají krátkou paměť a jejich počet se nekryje s celkovým počtem voličů v zemi (ten je totiž výrazně vyšší). 

Existují přitom i pesimističtější prognózy, které pro letošní rok předvídají hlubší propad ekonomiky (a tedy ještě hrozivější schodek rozpočtu). Pokud by se letos na podzim do Česka vkradla další koronavirová vlna a vláda by nechtěla fatálně prohlubovat již tak vysoký dluh, musela by rezignovat na zdravotní aspekty. Nemohla by se znovu, tedy podruhé v jednom roce, uchylovat k masivním restrikcím, které devastují ekonomiku. Zdrženlivým přístupem by však zpětně popřela sebe sama, potažmo svůj buldozerový boj s první, jarní vlnou epidemie.

Nebo by se opět, tedy již podruhé, vrhla do totálního boje s pandemií a opět by zavírala podniky a zakazovala podnikání. Potom by se tuzemská ekonomika, a v důsledku i státní rozpočet, ocitly ve skutečně vážném problému, proti němuž by úvaha o třísetmiliardovém deficitu byla jen milou vzpomínkou na hezké časy...

Jsou to jen úvahy, které rozsoudí čas. Nehledě na to je ale iritující, že ani krizová situace nedonutila vládu začít skutečně šetřit, když místo toho masivně vrhá peníze z kapes daňových poplatníků na kompenzace ztrát a škod, jež způsobila svou politikou v uplynulých více než dvou měsících. Pokud by někdo řídil stát jako firmu – a tuhle mantru premiér Babiš dosud veřejně nezavrhl – musel by se dnes chovat úplně jinak. Jako řádný a tedy přísný hospodář, jenž na prvním místě škrtá veškeré zbytné výdaje. Nic takového však není ve hře. Namísto toho se vláda zaklíná hesly o tom, že „k prosperitě se nejde proškrtat“. U držitelů moci a šéfů státní kasy evidentně převažuje názor, že k prosperitě (minimálně té politické) se lze jen a pouze „prodlužit“.

Jsme navíc svědky krutého paradoxu. Andrej Babiš na startu své politické kariéry sliboval vyrovnaný rozpočet a to ve smyslu systematického, tedy trvalého vyrovnání příjmů a výdajů, nikoliv ve smyslu náhody, jako tomu bylo v roce 2016, kdy rozpočet nárazově skočil do přebytku vlivem neočekávaného přílivu eurodotací. Sliby se pod tíhou pandemického osudu změnily na černou můru. Namísto vyrovnaného rozpočtu se tu rýsuje sekera ve výši 600 miliard zaseknutá do státní kasy během pouhých dvou let. Není sporu o tom, že v letošním, pandemickém roce by nedokázal vyrovnat rozpočet snad ani světec, možná leda politický eskamotér–sebevrah, jemuž nezáleží na úspěchu u příštích voleb. A to opravdu není případ šéfa hnutí ANO. Rozpočtová zodpovědnost tak na celé čáře prohrává s volebními potřebami.

„Spasitel“ Andrej Babiš nejen že nedokázal udržet stabilně vyrovnaný rozpočet ani v době předkoronavirové, kdy ekonomika mimořádně vzkvétala, ale do historie nakonec vstoupí jako premiér, jenž stál u rekordně katastrofického zadlužení republiky.

SDÍLET