Maňák: Koronavirové moratorium na nájemné opět oživilo socialistického „démona“

Martin Maňák

04. 05. 2020 • 12:06

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Pandemickými pravomocemi nadaná Babišova vláda učinila dva významné „bytové“ kroky, z nichž jeden je dýkou do zad majitelů bytových nemovitostí a druhý je zjevně účelovým, ale celkově pozitivním počinem, jenž odstraňuje jednu z velkých ekonomických nemravností.  

Řeč je o uvalení moratoria na bytové nájemné a o zrušení daně z nabytí nemovitosti. Vláda svým rozhodnutím od „zeleného stolu“, tedy bez jakékoliv interakce s parlamentem, zmrazila výši nájemného. A to aniž by stanovila, jak dlouho bude tato regulace platit. Není divu, že se skupina senátorů nyní rozhodla hnát tento (ale i další) krok vlády k Ústavnímu soudu.

Zmrazení nájmů exekutivním nařízením nevybočuje z krizových opatření: vláda už v reakci na koronavirus provedla v zemi drsnější omezení vlastnických svobod – v řadě odvětví úplně zakázala podnikání. Jenže, tam bylo cílem zabránit šíření koronaviru, což mohlo dávat logiku z důvodu ochrany zdraví. Pronajímáním bytů se ovšem koronavirus nešíří… Cenové moratorium na byty není opatření proti koronaviru; je to populistický krok, který jedné skupině (nájemníkům) zdánlivě pomáhá, ale druhé skupině – vlastníkům bytů – omezuje podnikání.

Principy centrálně plánovaného socialismu se s příchodem koronaviru vracejí na scénu. A nemůže to vykompenzovat ani fakt, že vláda navrhla zrušení daně z nabytí nemovitosti. Eliminace této daně je správný krok, který napravuje dlouhotrvající nemravnost, kdy stát touto formou fakticky „trestal“ občany za to, že si pořizují vlastní bydlení – tuto daň totiž musel platit kupující. Šlo navíc o další zdaňování již zdaněných prostředků, nemluvě o tom, že tato daň (jako jeden z mnoha faktorů) zhoršovala dostupnost bydlení. Bizarní je, že když před pár měsíci navrhla opozice zrušení této daně, vládní koalice (ANO, ČSSD; podpora KSČM) návrh ve Sněmovně striktně zamítla.

Je dobře, že vládní koalice, nebo alespoň její hegemon, Babišovo ANO, změnila názor a rozhodla se daň zrušit. Nejde však o konání dobra, za které by lid měl být vládě nadosmrti povděčen. Jde jen o návrat, respektive nastolení normálního stavu. Nelze přitom očekávat, že by odstranění „nákupní bytové daně“ přineslo spásu v oblasti bydlení, notabene, že by zlepšilo dostupnost bytů. Ty se možná pro někoho stanou finančně dostupnějšími, ale pro jiné zase naopak, jelikož majitelé bytů mohou mít novou motivaci zvýšit cenu (vždyť kupujícím po zrušení daně zbyde více peněz – celá 4 procenta z kupní ceny). Skutečné dopady ukáže čas až poté, co bude zrušení daně oficiálně schváleno; každopádně tomu dnes už nestojí nic v cestě. 

Naopak, zavedení moratoria na nájemné v bytech, pokud by platilo delší dobu, nejenže neřeší problém s bydlením, ale ještě jej zhoršuje. Zmrazení cen vede z podstaty fungování trhu (ať už je regulován sebevíc) automaticky ke „zmrazení“, tedy zhoršení dostupnosti zboží, v tomto případě bytů, respektive nájemních bytů. Moratorium tak směřuje k opaku toho, co by dávalo smysl a po čem ostatně i tato vláda mnohokrát volala. Je to až neuvěřitelné, i když z jistého úhlu pohledu pochopitelné, že duch regulace nájemného stále latentně přežívá. Jakmile se vytvoří vhodné podhoubí (v tomto případě působením koronaviru), regulatorní šelma vystrčí drápy a plnou silou zatne do živého, v tomto případě do majetku soukromých majitelů bytů, kteří své nemovitosti férově a na bázi dobrovolnosti obou stran pronajímají.

Jistě, zatím nebyla cenovým moratoriem nikomu způsobena fatální újma (na rozdíl od předchozích desítek let tuhé regulace nájemného v ČR). Pokud by tento „cenový mráz“ trval pouze jednotky měsíců, dokáže trh, potažmo majitelé bytů přežít. Nikdo však neví, jak dlouho bude regulace nájmů trvat, což vyvolává kritickou nejistotu. Zmrazení výše nájemného není „plnohodnotná“ regulace (při níž by stát přímo určoval cenu nájmů). Ale je to první regulatorní vlaštovka, zatím jen v podobě stropu na bytové nájemné. Další se jistě již chystají. Koronavirus jen urychlil něco, k čemu má stát neodbytnou tendenci.

Oživení regulatorního démona, jenž v Česku dříve plenil trh s bydlením, jistě potěšilo ministryni Janu Maláčovou (ČSSD), která již dlouho bojuje za obnovení regulace nájemného. Opět se potvrdilo, že snaha o rozbíjení či rozmělňování tržních principů je nehynoucí. Nad ekonomikou se vznáší dnes a denně. Socialisté všech barev dresu jsou vždy připraveni chrstnout do tržního soukolí písek, jen aby svého nepřítele, tedy trh (z něhož permanentně benefitují: skutečné bohatství vytváří trh, nikoliv vláda či politici) znehybnili či poškodili a mohli pak na něj ukazovat jako na špatný a nefunkční. Tak, aby obhájili další posilování vládních pravomocí a celkový „rozkvět“ centrálně plánovací mašinerie.

Přitom, pokud už vláda chtěla zavést nějaké moratorium, měla k tomu nespočet dalších – pro veřejnost a budoucnost země – přínosnějších příležitostí a možností. Nabízelo se například zavést časově neomezené moratorium na veškeré daně (samozřejmě, s výjimkou daně z nabytí nemovitosti, která bude úplně zrušena). A úplně nejlepší by bylo, kdyby vláda vyhlásila časově neohraničené moratorium na zvyšování vládních výdajů; což je pochopitelně myšlenka mimo politickou realitu blížících se sněmovních voleb.

SDÍLET