Mýtus německého pacifismu a epochální proměny. Nerozhodný Berlín může hledat inspiraci na druhé straně planety, kde se právě rodí příští globální krize

KOMENTÁŘ STANISLAVA VÍTKA | Německo se během války na Ukrajině znovu vyrovnává s vlastní minulostí. Znovu si vyjasňuje svoji válečnou vinu. „Německý pacifismus se dnes používá spíš jako cynická výmluva,“ řekl mi k tomu před časem analytik Benjamin Tallis, který tento cynismus považuje za součást problémů Němců v posledních dvou dekádách. Kde jsou kořeny toho všeho a jak s tím souvisí to, co se dnes odehrává na druhé straně planety?

Po konci druhé světové války se Japonsko i Německo zřekly militarismu a vzdaly se části své suverenity – obranu z větší části přesunuly pod jaderný deštník Spojených států. Formálně to řešila americko-japonská bezpečnostní smlouva a členství Západního Německa v NATO. Obě země také prošly obrovskou kulturní změnou, protože generace, která prožila válku – a drtivou porážku – přesměrovala energii z katastrofického pokusu o vojenskou dominanci na obnovu země a hospodářský a obchodní vzestup.

V obou zemích se také silně rozvinul pacifismus. V Německu to za studené války – na rozdíl od Japonska – neznamenalo úplnou absenci vojenských kapacit. Po konci studené války ale Němci nechali svou armádu zchátrat na úroveň totální dysfunkčnosti, pokud použijeme slova Benjamina Tallise.


BENJAMIN TALLIS - DÍL 1.: Němci si vytvořili vážný reputační problém, v nové Evropě na ně číhá noční můra

BENJAMIN TALLIS - DÍL 2.: Historie se nebude dívat vlídně na ty, co se drželi při zdi, zatímco probíhala genocida


Tváří v tvář ruské invazi na Ukrajinu dnes musí německá společnost tento domnělý pacifismus, který maskuje koalici pragmatického cynismu a ruské propagandy, odhodit a přijmout drsnou realitu; totiž že vojenský konflikt velkého rozsahu zůstává reálnou možností i v dnešní době.

Německý kancléř Olaf Scholz sice přislíbil zásadní změnu národní politiky, tzv. Zeitenwende, což můžeme volně přeložit jako dějinný zlom, ale k opravdové změně v Německu zatím rozhodně nedošlo.

Skutečnou Zeitenwende v obranné politice přitom nalézt můžeme, a to právě ve zmíněném Japonsku. To čelí roztahovačné politice Číny a hrozbě čínské invaze na Tchaj-wan. Právě možnost takové invaze je po ruském útoku na Ukrajinu jedním z impulzů pro změnu jednoho z ústředních bodů japonské poválečné politiky.

Japonský premiér Fumio Kišida se v lednu setkal s americkým prezidentem Joem Bidenem a následně oznámil plán zdvojnásobit výdaje na obranu z jednoho na dvě procenta HDP. Toto rozhodnutí je srovnáváno s německou Zeitenwende, ale ve skutečnosti ji významem výrazně přesahuje a znamená zásadní změnu v japonských postojích.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • V čem spočívá velká proměna japonské obranné politiky?
  • Jak by se mohla odehrávat čínská invaze na Tchaj-wan?
  • Co z toho vyplývá pro Německo a další evropské země?
sinfin.digital