Poslední pilíř energetické soběstačnosti Česka během pár let padne. Odkud (a za kolik) budeme dovážet elektřinu?

Elektřina je jednou z posledních energetických komodit, kterých Česko více vyrobí než spotřebuje – a na rozdíl od ropy, zemního plynu či dokonce uhlí v této oblasti stále patříme mezi čisté vývozce. To se ovšem v dalších letech změní. Podle poslední prognózy ČEPS už od přespříštího roku vyrobí české elektrárny méně elektřiny, než kolik jí budeme potřebovat, s dalšími roky, a zejména od 30. let, pak bude vyrovnávání této bilance stále problematičtější. Na dovozu elektřiny se totiž stane závislá i většina zemí Evropy a státy, které budou moci elektřinu vyvážet, ji budou prodávat buď velmi draze, nebo ukládat pro své další využití – například do vodíku.

Vím, co si myslíte: další ideologicky vyhrocený text o energetice, kterých jste za poslední dva roky četli desítky. Buď budeme pokračovat v pálení plynu a uhlí a shoří nám planeta, anebo se od těchto zdrojů co nejdříve odstřihneme, dáme „all-in na soláry“ a ve výsledku si při čtení knížek budeme svítit svíčkami. Zní to povědomě?

Nebojte. Čím méně se budeme v diskusi točit mezi zmíněnými extrémy, tím větší je šance, že se přiblížení některému z nich vyhneme. Jak ve svém teorému „sebenaplňujícího se proroctví“ nastínil William Thomas: „jestliže je nějaká situace definována jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích.“ A teorém bohužel platí i v případech, kdy je situace „definována reálnou“ v zájmu klimatického či naopak antiklimatického aktivismu. Střízlivý pohled? Na „Křetínského webu“? Ano, čtěte dál!

Uhelné elektrárny v Evropě přestavíme na malé reaktory, říká náměstkyně šéfa diplomacie USA

Politici často brblají, že „nemají křišťálovou kouli“. Inu, v oblasti energetiky tak trochu kecají. Mají totiž pravidelné analýzy od České elektroenergetické přenosové soustavy (ČEPS), které přesně a sofistikovaně ukazují, co se s českou energetikou v příštích letech stane. Tyto podklady jsou přínosné mimo jiné i proto, že výše nastíněnou ideologii převádějí na čísla, která rozloží do možných scénářů. Výsledkem jsou jasná data o tom, jaká bude v dalších letech výroba, spotřeba, a kde případně ten rozdíl elektrické energie (ne)vezmeme. Namísto zbožných přání ve stylu „energie bude dost z jaderné fúze“ ukazuje analýza realistické predikce ve vysokém detailu.  

V poslední analýze z letošního jara načrtnul ČEPS čtyři scénáře vývoje (respondentní, konzervativní, progresivní a dekarbonizační) tuzemské energetiky v dalších „pětiletkách“. Jednotlivé modely se liší například podle toho, jak rychle se podaří utlumit těžbu uhlí nebo jak rychle se rozvine elektromobilita. Už letmý pohled na všechny cesty však ukazuje na některé společné rysy. Zaprvé: spotřeba elektřiny v dalších letech výrazně vzroste. Do roku 2040 se zvýší o 30 až 100 procent, podle toho, zda přijde na řadu scénář respondentní, anebo dekarbonizační. Realita bude, opět, nejspíš někde mezi. To však vede k zadruhé: Česko se z čistého vývozce elektrické energie stane importérem. A to už za několik let a bez ohledu na to, na jaký scénář to nakonec padne.

sinfin.digital