Vyhovět homosexuálům, ochránit děti a ukončit jednu rozhořčenou bitvu kulturních válek. Povede se to? Jednání sněmovny dává naději

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Spor o svazky homosexuálů je neuralgickým bodem tzv. kulturních válek. Téma budí silné emoce, jak mezi politiky, tak v médiích a na sociálních sítích. Je to přirozené, týká se mnoha lidí a především je v sázce osud dětí, jejichž zvláštní ochrana je jedním ze základních morálních principů naší civilizace. Tyto kulisy slibovaly před sněmovní debatou drama.

Z emotivních komentářů na sítích můžete získat jiný dojem, ale poslanci se ve čtvrtek až na výjimky snažili neurážet protistranu a nesahat k silným slovům, což byl příjemný rozdíl oproti dřívějším jednáním. Lze doufat, že si mnozí uvědomili potřebu shody a konečně se snažili urovnat vypjatý konflikt.

Liberálové věděli, že když konzervativce „naštvou“, ti jejich návrh nahrazující manželství muže a ženy svazkem dvou osob nepustí do druhého čtení. A konzervativci zase netouží dál sloužit jako boxovací pytel progresivistických médií a aktivistů.

Vzdor rozbouřeným emocím přihlížejících nejsou rozdíly v názorech obou táborů zase tak zásadní. Není pravdou, že konzervativci nepřejí homosexuálům lásku a manželství. Připravili kompromisní návrh, který obsahuje takřka všechna práva a povinnosti dvou dospělých osob v manželství. Liší se ve dvou bodech: samotným názvem – používá termín partnerství – a tím, že nemění systém adopcí (liberální návrh v tomto bere LGBT páry stejně jako ty manželské, tedy s právem přednostního osvojení).

Ve sněmovně se konečně podařilo oddělit dvě věci – vztah mezi dospělými a vztah k dětem. Za jejich smíšení může návrh, který loni poslali liberálové do sněmovny bez jakéhokoli pokusu o jednání či jen o komunikaci s druhým táborem. Ani se nesnaží definovat obsah partnerství homosexuálů. Prostě jen mění dvě slova v dosavadní definici manželství. Místo o muži a ženě mluví o „svazku dvou osob“, což by zaprvé nenávratně změnilo vnímání této instituce, zadruhé by automaticky dalo LGBT párům právo na přednostní adopce.

Podle paragrafu 800 (který je v jiné hlavě občanského zákoníku), jsou osvojiteli primárně manželé, výjimečně i jiné osoby, přičemž se nerozlišuje mezi heterosexuály a homosexuály, jednotlivci či nesezdanými páry. Kdyby se změnila definice manželství, gayové a lesby by automaticky přešli do první (přednostní) kategorie, což byl zjevně důvod, proč autoři zmíněné novely tolik trvají na slově „manželství“. Tím se totiž „suchou“ cestou novelizuje i § 800.

Mezi Okamurou a Fialovou vládou. Babiš si kolíkuje terén, dvojí tah má vrátit hnutí ANO k moci

Tohle je pro konzervativce červená čára. Zvláště když Česko zatím nemá nijak upraveno tzv. surogátní mateřství, což otevírá možnost obchodu s dětmi, jež je připraví o právo na biologické rodiče. Náhradní matku si může za peníze objednat v podstatě kdokoli, netýká se to výlučně homosexuálů. Nicméně oni se nemohou dostat k dítěti přirozenou cestou a v zemích, kde je surogátní mateřství povoleno, jsou proto nejčastějšími zákazníky.

„Pronájem“ rodičky s partnerstvím gayů a leseb přímo nesouvisí, konzervativci ale mají nulovou ochotu jakkoli rozvolnit adopce, dokud se tato otázka nevyřeší. Počítá se, že surogátní mateřství by bylo možné jen jako poslední možnost pro neplodné manželské páry po vyčerpání všech jiných možnosti včetně umělého oplodnění. Skutečnost, že u nás není tato oblast regulována, vede k tomu, že se v Česku provozuje byznys s dětmi, který jim upírá jejich původ.

Jaký bude další postup? Z rozhovorů s poslanci a z hlasování ve sněmovně vyplývá, že se u LGBT svazků změní název a nebude se jmenovat „manželství“. Uvažuje se o „partnerství“, ale třeba bude shoda na jiném slovu. Napadá mě třeba termín „sňatek“. Podstatnější je, že existuje široká shoda na tom, aby dospělé osoby v trvalém vztahu měly vůči sobě stejná práva a povinnosti bez ohledu na to, zda se jedná o heterosexuály, nebo homosexuály. Ostatně konzervativci říkají už dlouho, že s tímto nemají problém…

Zrušení manželství a obchod s lidmi. I tato spojení musíme v debatě o sňatcích připustit, jinak nemá smysl

Hysterie na sociálních sítích a v médiích, která se rozpoutala během a po sněmovní diskusi, nemá žádné opodstatnění. Dokola se opakuje čtyři pět citátů vytržených z kontextu, jimiž se dokládá, jak hrozná a zlá měla být. Když ale hovoříte se samotnými zákonodárci, nemají ten pocit. Tentokrát nedošlo na tvrdé osobní útoky, nikdo už netvrdil, že kdo je proti přednostním adopcím dětí homosexuály, patří do Ruska.

Vůbec nikdo nezpochybnil, že by gayové a lesby měli mít vztahy mezi sebou upraveny stejně jako muž a žena v manželství. Na oplátku liberálové připustili úpravu názvu, což v důsledku řeší i výše popsaný problém s adopcemi, neboť ty tím pádem zůstanou, jak jsou. 

Bylo by ovšem dobré, aby se přeci jen učinila jedna změna – aby druhý z páru získal právo osvojit si dítě, jež má v péči jeho partner. Není důvod tomu bránit. Ono už stejně žije v domácnosti s LGBT osobami, existuje, není „vyrobeno na zakázku“ a má právo na oba rodiče.

Spolu s úpravou homosexuálních svazků prošla do druhého čtení změna Ústavy (konkrétně čl. 32 Listiny základních práv a svobod), která explicitně chrání manželství muže a ženy. Není v tom žádný rozpor, pokud se tedy u partnerství homosexuálů upraví název. Dá se tak najevo přirozený rozdíl mezi svazkem dvou dospělých a rodinou, přičemž se tím nijak neomezí práva a povinnosti mezi dvěma dospělými homosexuály. Hlasy by na to konzervativci měli mít.

Mimochodem, když se člověk podrobně podívá na hlasování, zjistí, že pro posunutí manželství muže a ženy do druhého čtení hlasovalo mnohem více poslanců než pro „manželství homosexuálů“. Neboli kdyby konzervativci chtěli smést liberální návrh ze stolu, tak by se jim to povedlo, pokud by pro to hlasovali všichni. Musí tedy dojít na kompromis, zastánci „manželství pro všechny“ jsou v dolní komoře parlamentu v menšině.

Je dobře, že obránci manželství muže a ženy jsou připraveni se dohodnout a nezneužili toho, že mají navrch. Z toho plyne naděje, že se nerozjede další kolo „kulturní války“, kterou se mnozí snaží rozdmýchat zbytečně radikálními až hysterickými komentáři. Proč se přít o název a o přednostní možnost adopce, když většina příslušníků LGBT komunity (zcela logicky) touží primárně po praktických věcech, jakými jsou například právo po sobě dědit, mít společný majetek či vzájemnou vyživovací povinnost.

Naskočit s pivem Bud Light na vlnu LGBT bylo chybou. Že tu existuje nějaký trend, ještě neznamená, že se na něj značky musejí vrhnout, říká veterán reklamy Fuentes

V zásadě by tento kompromis, který dá gayům a lesbám s výjimkou názvu vše, co mají muž a žena v manželství, a neohrozí práva dětí, mohl stačit. Ústavní změna je však jakousi pojistkou pro konzervativce, protože se dá čekat, že jakmile liberálové získají většinu, prosadili by svůj původní návrh. Návrh dobře zapadá do stávající úpravy. Nově by první odstavec čl. 32 Listiny zněl (přidaná slova tučně): Rodičovství, rodina a manželství jako svazek muže a ženy jsou pod ochranou zákona.

Úprava práv a povinností v homosexuálním svazku je důležitá pro ty, jichž se týká. Kompromis má ovšem cenu sám o sobě. Ne že by to včera byla ve sněmovně úplná idylka, rozpory nezmizely, ale nešlo o „bojové“ hlasování a obě strany tentokrát držely emoce na uzdě. Lze mít naději, že dojde k dohodě. Alespoň co se týká LGBT párů. S ochranou manželství muže a ženy liberálové konzervativcům nepomohou. Ale to není tak důležité. Hlavně, aby homosexuálové prakticky měli, co chtějí, a skončila tato bitva „kulturní války“.

Za čtyři měsíce (poslanci prodloužili dobu na projednání obou návrhů) se toho může hodně stát. Jak řekl na závěr Marek Benda, předseda klubu ODS: „Jestli chceme dát jako sněmovna signál, že jsme připraveni zrovnoprávňovat občany a současně ukončovat kulturní války, pak si myslím, že je správné, aby prošlo obojí. A pak říkáme jasně, že příběh je dokončen.“

sinfin.digital