Po trojici slavných Armstrongů (muzikant Louis, astronaut Neil a cyklista Lance) a po charismatickém gangsterovi Benjaminovi „Bugsym“ Sieglovi je třetím hrdinou seriálu o hrdinech a démonech Ameriky poprvé politik. A ne ledajaký – rodák ze středočeského Kladna, starosta velkého amerického města Chicaga a přítel dvaatřicátého prezidenta Spojených států Roosevelta, který byl ostatně přímým svědkem atentátu, jenž ukončil jeho život: muž jménem Antonín Josef Čermák anebo, chcete-li, Anton Joseph „Tony“ Cermak (1873–1933). Pojďme se na životní osud tohoto „českého kluka“ v Americe podívat podrobněji.
České kořeny a americké začátky
Rodina Čermákových (otec Antonín a maminka Kateřina, za svobodna Franková) se do Spojených států amerických přestěhovala, podobně jako spousta dalších obyvatel Rakousko-Uherska, především z východní části monarchie (právě to jsou oni „Hordubalové“ z románu Karla Čapka), v roce 1874.
Zpočátku
žili ve městě Braidwood, přibližně sto kilometrů od Chicaga,
kde se otec a nějaký čas i jeho syn živili v důlním
průmyslu. Ctižádostivého Antonína či – po americku – „Tonyho“
ale tato práce neuspokojovala. Po
přestěhování do Chicaga se začal ještě jako teenager zkoušet
uživit v řadě jiných, méně náročných profesích, až
nakonec uspěl s vlastním podnikáním v povoznictví /
přepravních službách.
Vzhledem k tomuto úspěchu se nebylo co divit, že Cermak začal, s ohledem na své ambice, „pokukovat“ po politice, což je ostatně „specificky americká kariéra“. Prvního politického úspěchu dosáhl v roce 1902, kdy se mu podařilo získat poslanecký mandát ve Sněmovně reprezentantů státu Illinois, v níž zasedal až do roku 1909.
V následujících letech se prozíravě zaměřil nikoli na celostátní či vnitrostátní, nýbrž na komunální politiku. Měl pro ni všechny předpoklady – od sedmdesátých let byl s městem dostatečně „srostlý“ a rozuměl mu. Nemluvě o tom, že pocházel z řad národní / národnostní komunity, která tu „cosi“ znamenala…
„České“ Chicago
Češi v raných dobách osídlení nepatřili k největším chicagským menšinám, postupně se však situace měnila. Jak uvádí v knížce „České Chicago“ historik Martin Nekola, ačkoli byla v první polovině sedmdesátých let 19. století, tedy ještě předtím, než se Chicago stalo oficiálně „městem“ se vším, co k němu patří, „na jeho mapě česká komunita rozeseta po nejrůznějších koutech, zásadně ovlivňovala jeho chod a rozvoj… Počet krajanů narůstal s přelomem 19. a 20. století, kdy do USA přijíždělo přes 10 000 Čechů každým rokem, až po konec první světové války“.
Na přelomu dvacátých a třicátých let již ve „větrném městě“ (Windy City) žilo přes 120 000 Čechů a Slováků, nemluvě o dalších desítkách tisíc v jeho blízkém okolí. Jednalo se o lidi, kteří se narodili v někdejší habsburské monarchii nebo, v mnohem menším počtu, v Masarykově první republice a o jejich potomky.
Mimochodem,
Chicago, „největší české město v Americe“, rezonovalo
i v české kultuře, zejména díky působení hudebního
skladatele Antonína Dvořáka
či pěvkyně Emy Destinové; pro budoucí Československo tu
posléze, konkrétně v roce 1918, plédoval Tomáš Masaryk, za
druhé světové války pak pro změnu jeho nástupce v prezidentském
úřadu Edvard Beneš…
Vraťme se ale k Čermákovi či spíše již k Cermakovi. V roce 1909 byl, již jako člen Demokratické strany, zvolen do chicagské městské rady a zůstal jím do roku 1912. V roce 1919 se do úřadu vrátil a vydržel v něm do roku 1922. Vzhledem k tomu, že měl „šťastnou povahu, pokud jde o navazování lidských a profesních (včetně politických) kontaktů“, podařilo se mu v místní Demokratické straně skvěle etablovat. Kdyby tomu tak nebylo, nikdy by pro sebe nemohl získat poměrně významné funkce: v letech 1922–1931 byl předsedou správní rady okresu/okrsku Cook a v letech 1928–1931 dokonce šéfem demokratů v tomto volebním obvodu.
Chicago Al Caponeho
Kulisy Cermakova politického vzestupu byly poměrně dramatické, až divoké. Moderní dějiny Chicaga, v němž dnes žije necelých deset miliónů obyvatel, nikoli „pouhého rozdrobeného osídlení“, ale faktického osídlení, začínají v roce 1883.
Tehdy se město stalo „Incorporated“ nebo také „Municipal Corporation“, tj. městskou/obecní korporací se všemi orgány, právy a povinnostmi, jež k takovému statusu patří. O tom, jak důležitou roli v něm hrála česká (a slovenská) komunita, jsme si již řekli výše.
Dvacátá léta minulého století, kdy v „Tonym“ Cermakovi pozvolna dozrávalo rozhodnutí vyrazit do boje o největší, nejen politický, úspěch svého života – úřad starosty Chicaga – nebyla v USA jen dobou mimořádné prosperity. Golden či, přesněji, Roaring Twenties, tj. „zlatá léta“ či „léta, která řvala“ jsou nejen sérií nekonečných jazzových večírků (Jazz Age), ale též dobou, kdy se (z)rodil americký organizovaný zločin, jenž jako rakovina ničil především společnost ve velkých městech.
Ztělesněním zločinnosti, úzce spojené zejména s prohibicí, jež byla od roku 1919 vynucována na základě federálního zákona na území celých Spojených států, se stal gangster italského původu Alphonse Gabriel „Al“ Capone (1899–1947), který během své děsivé i fascinující „kariéry“ řadu let fakticky „řídil“ Chicago i jeho blízké okolí; jeho „vláda“ skončila až v roce 1931, kdy byl odsouzen a uvězněn za daňové úniky.
