Luxus dnes není o penězích: Rakouská část Šumavy nabízí vše, co potřebujete k dokonalé dovolené

Když jsem se před pár dny večer dívala na krajinu z balkonu hotelu Falkensteiner v Bad Leonfeldenu na rakouské straně Šumavy, viděla jsem v dálce na obzoru tenkou, ale nepřerušovanou jasnou linku. Byla to světla aut Čechů a Poláků, kteří mířili směrem dolů na jih, do přeplněných jadranských letovisek. V opačném směru sem tam zablikala červená koncová světla. 

Na konci srpna se barvy otočí, budou končit prázdniny a dovolené – národy středu a severu jak tažní ptáci zamíří z jihu domů. Protože patřím ke kmeni „opačníků“, vydám se k moři, v protisměru, až v tuto dobu. 

Teď ale zůstávám doma, ve střední Evropě, na Šumavě. Ovšem v té rakouské části, která sice není tak divoká jako ta česká, ale i ve vrcholné letní sezóně je liduprázdnější, zároveň úhlednější, upravenější a paradoxně i levnější.

Stačí se pěšky nebo na kole potulovat mezi Freistadtem a Rohrbachem, kde v polovině této cesty leží půvabné lázeňské městečko Bad Leonfelden. Vše podstatné z české jižní části Šumavy je v dosahu pár desítek minut autem – Vyšší Brod, Lipno, Rožmberk, Vítkův Kámen, ale k cestě tam není teď ve vrcholném létě důvod. Česká Šumava pro mě v létě příliš agresivní.

Nemůže za to krásné pohoří, ale až absurdní koncentrace lidských davů. Stačí se podívat na loděmi ucpanou Vltavu pod Vyšším Brodem, na nekončícího lidského hada v Českém Krumlově, poznat vztek horských cyklistů, když jim včas neuskočíte z cesty, a nepříjemné pohledy turistů, když spatří psa na volno. Stačí pomyslet na hluk z Mariny Lipno, ale také na nervozitu lidí při pohledu na vyšponované částky na jídelním lístku.

Rakouská část Šumavy je našinci stále ještě neobjevená a pro místní Rakušany ve srovnání s velkolepostí jejich Alp možná málo atraktivní. Proto tu pořád mohu zažít luxus dnešní doby. Ten luxus se dá definovat třemi slovy: prostor, čas a klid.

Prostoru je tu možná až příliš, můžete se potulovat krajinou hodiny – pěšky nebo na kole – a nepotkáte člověka. Pro mě je ale podstatné, že mi pod nohama křupe písek a štěrk, typický povrch zdejších cyklostezek (v hotelu je samozřejmě půjčovna) nebo kráčím měkkou travou a prakticky nikde nepotkávám tvrdý rozpálený asfalt.

Čas tu také plyne pomaleji, protože když se mentálně nastavíte na to, že si na dovolené nebudete odškrtávat highlighty v podobě navštívených vrcholů, hradů, zámků a „instapointů“, tak ho prostě máte dostatek, jednoduše proto, že zůstáváte na místě.

Zkuste někdy zůstat pár dní v okolí hotelu a zbytečně netěkat. Teprve potom se uklidníte. V okolí je dostatek wellness hotelů. Já jsem týden strávila v hotelu Falkensteiner v Bad Leonfeldenu. Moderní stavba stojí vysoko nad městečkem, každý pokoj má balkon s výhledem na kultivovanou krajinu s rozptýlenými statky, v nichž si můžete koupit domácí sýr a slaninu. O jídlo se ale nestaráte, protože je v ceně. Uspokojený je tu nejen žaludek.

V přízemí hotelu najdete rozsáhlý wellness s bazény, saunami, párou, odpočívárnou a především s lehátky na louce, odkud se dá pozorovat západ slunce nad Šumavou.

Třetí atribut přirozenosti, které dnes paradoxně říkáme luxus, je klid. Klid a ticho. Možná si ani neuvědomujeme, jak nám chybí. A zcela proti logice měníme hlučné dny v Praze a jiných velkých českých městech za hluk na pobřeží jižních moří.

V upravené a tiché krajině rakouské části Šumavy klid je. Nepíšu záměrně, že je ho zde hodně, protože ticho a klid buď je, nebo není. Samozřejmě, že si uvědomuji, že ne všichni si ho mohou dopřát, protože mají děti nebo jsou svázáni časovými pouty školních prázdnin, ale těm, kteří jsou strůjci svého času, vřele doporučuji v létě zůstat ve vlahé a nevypálené krajině střední Evropy – například v rakouském předhůří Šumavy, která zde nese půvabný název Böhmerwald, tedy v překladu Český les.

Treking, cyklistika, rafting atd., to jsou tradiční letní sporty, k nimž se v poslední době přidal golf. Už to dávno není snobský a drahý sport, naopak je mnohem levnější než hokej, jachting a další sporty.

To snadno zjistíte, když si zahrajete na hřištích Golf Clubu Sterngartl a Golfclubu Mühlviertel St. Ostwald-Freistadt, která jsou od hotelu Falkensteiner vzdáleny třicet, respektive čtyřicet minut jízdy. Ceny se pohybuji od 85 euro za osmnáct jamek, přes 50 euro za dvanáct jamek, ale můžete využít třeba „Happy Monday“ za 40 euro, nebo sunset fee od 17 hodin za 45 euro. Případně jsou k dispozici i golfové pobytové balíčky, kdy v ceně je ubytování i poplatek za hru. Mimo jiné například Club Golf Weeks, tedy týdny plné golfu, které se letos ještě konají v září a říjnu. Nebo lze využít balíček Golf Unlimited, který platí nejen v Bad Leonfeldenu, ale i v dalších vybraných hotelích Falkensteiner v Rakousku a Itálii. 

Zdejší hřiště se vizuálně liší od českých a moravských, která vznikla až na výjimky na zelené louce, na průmyslových brownfieldech, v zámeckých parcích nebo v zemědělské krajině v sousedství gigantických monokulturních lánů.

Tato dvě hřiště vytvořená v relativně vysoké nadmořské výšce kolem 600 metrů jsou zakomponovaná do bukolické zemědělské krajiny. Hrajete tedy mezi políčky, loukami a pastvinami, procházíte kolem excelentně udržovaných zemědělských šumavských statků, dráhy jsou lemovány přirozeně meandrujícími horskými potoky a bludnými žulovými balvany.

Při hře jsem občas propadala malomyslnosti, nikoliv z kopcovitého rázu hřiště, to naopak, fairwaye jsou široké a greeny rozlehlé, ale protože jsem spatřila mnoho seřazených hrání na zimu připraveného dřeva, tak dokonale zarovnaných, že pro člověka, který miluje pořádek to byl nedostižný vzor.

A další dávku trudnomyslnosti mi připravila důvěra zdejších zaměstnanců vůči hráčům a jejich mravnosti, v Česku naprosto nebývalá – tamhle se v potoce chladí basy s pivem, vínem a limonádou, jinde je zase stoleček s pytlíky plnými golfových míčků a vedle toho kasička na mince nebo upozornění, že pokud nemáte hotovost, nahlaste útratu na recepci v klubovně. Ta důvěra, že si nikdo nevezme nic zadarmo, je tak příjemně osvěžující, stejně jako pohled na něžné kulisy poklidné a stále živé selské krajiny rakouské Šumavy.

Mám pro vás jeden tip. Až se budete kdekoliv po Evropě toulat a dostanete hlad a přitom nebudete chtít zajíždět do center měst nebo jíst v motorestech, najděte si nejbližší golfové hřiště a poobědvejte tam. Má to svoji logiku, protože golfisté jsou po mnohahodinové hře hladoví, zároveň nechtějí na jídlo dlouho čekat, nejsou (díky námahou vytvořenému glykemickému deficitu) vybíraví a zároveň vzhledem ke kultivovanému prostředí očekávají i dobrou kvalitu za přiměřenou cenu. 

Na většině golfových hřišť se tedy najíte skvěle a levně. A protože je tam vždy i letní terasa, tak i esteticky – s výhledem do krajiny. Na hřištích Golf Clubu Sterngartl a Golfclubu Mühlviertel St. Ostwald-Freistadt to platí stoprocentně. Navíc jsou místní kuchyně typické používáním regionálních specialit (sýry, šunky, brambory, ovoce, pivo) typických pro Horní Rakousko.

Naprosto chápu ty, kteří v čase dovolené zůstávají doma, v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku. Hlavním argumentem je, že se chtějí cítit v klidu, že je může stresovat cizí prostředí, cizí jazyk a jiná kultura. Toto ale v případě podobných hotelů jako je Falkensteiner v Bad Leonfelden odpadá. 

Velká část zaměstnanců mluví česky, nápisy nejen v hotelu, ale i v okolních turistických cílech jsou dvojjazyčné, ráz krajiny vizuálně podobný, místní obyvatelé mají stejný způsob komunikace, ostatně staleté společné dějiny v rámci Habsburské monarchie nelze jen tak vymazat. 

Za zmínku stojí, že tento hotel funguje v režimu „adults only“, tedy striktně bez dětí. Každý, kdo má děti, ví, jak je někdy důležité si odpočinout od jejich (nejen) akustických projevů. Síť hotelů Falkensteiner ale provozuje i několik rodinných hotelů, ve kterých jsou naopak děti a kvalitně strávený čas s nimi alfou a omegou.

Pokud tedy hledáte místo, kde si v létě můžete aspoň na pár dnů nebo na týden skutečně oddychnout, nestresovat se neznámým prostředím, nemít obavu z dopravních zácp, nemuset se obávat sluneční výhně a milionů lidí, užijte si rakouskou část Šumavy a zkuste jako já Falkensteiner hotel v Bad Leonfeldenu.
Podstatná je ještě jedna informace a to psí informace: v hotelu se můžete ubytovat samozřejmě se svými čtyřnohými parťáky, jsou zde na ně připraveni a kromě wellness části a restaurace s nimi můžete kamkoliv. Dokonce vás můžou doprovázet i na obě golfová hřiště, čímž odpadá starost, kam s nimi, když vy hrajete. 

A myslete na to, že luxus se skrývá nikoliv ve zlatých kohoutcích v koupelně, v mramorové podlaze nebo kaviáru k večeři, ale v pojmech jako jsou klid, prostor, čas a bezpečí.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.