GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Parné letní dny lákají davy lidí lačných po vodním osvěžení do umělých plováren i přírodních koupališť a vodních toků. Tak jako se návštěvníci sjezdovek dělí na lyžaře a snowboarďáky, je i národ koupele chtivých mužů rozdělen do dvou zásadních skupin podle druhu užívaného plaveckého úboru - „bermuďáky“ a „slipáky.“
Povím vám takovou příhodu. V 90. letech jsme byli s maminkou v Chorvatsku u moře a byl s námi tehdy i její zánovní přítel. Počasí bylo jadransky horké, takže na módu v apartmánu se příliš nehledělo, moje dospívající sestra ale ani tak nemohla přenést přes své puritánské srdce, že matčin druh před ní chodí po pokoji pouze ve slipech, myšleno běžném spodním prádle. „A bude ti vadit, když bych nosil plavky?“, položil lstivý otčím protiotázku. „Jasně, že ne, to je úplně v pohodě!“, zaradovala se sestra představující si sexy skejťácké trenky Dylana z Beverly Hills 902 10. Jiří, který za moment vystoupil zpoza skříně v osmdesátkových plavkách obdobného tvaru jako textil, který před chvílí sundal, uvedl sestru v němý údiv, ze kterého už se po zbytek zájezdu neprobrala. Jak nespravedlivé bylo ovšem její povrchní opovržení!
