KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Zpráva o srážce katamaránu s plachetnicí v chorvatských vodách, která stála život tři české občany, zaplnila titulní strany českých i chorvatských médií. Ta v honbě za senzací a okamžitým viníkem okamžitě sklouzla k povrchnímu narativu: „Rychlá velká loď smetla malé nešťastníky.“ Jenže námořní právo nezná emoce a funguje na principech, které jsou běžnému řidiči zvyklému na pravidla silničního provozu naprosto cizí. Pokud chceme pochopit, co se ve Splitských vratech skutečně stalo, musíme odložit laický pohled a podívat se na fakta očima mezinárodních pravidel COLREG.
Už jako dítě jsem okusil, jaké to je, plavit se po moři a mít možnost zažít obvyklé dovolenkové destinace, jako je Chorvatsko, úplně jinak. Víceméně nezávisle a svobodně hledat místa na koupání i nocování daleko od přelidněných turistických center, užívat si příslovečný vítr ve vlasech při plavbě mezi ostrovy a večeři si chytit v moři.
Brzy jsem si udělal kapitánské „papíry“, což je nápad, který dostává čím dál více lidí, zejména nás suchozemců. Nedělní tragédie české plachetnice v tzv. Splitských vratech ukázala, že čeho je moc, toho je příliš. A že svobodu nelze zaměňovat s bohorovností – na kterékoliv straně.
Moře není silnice
Většina lidí si s sebou na dovolenou k moři bere intuici z pozemních komunikací. Máme zažité, že existuje „hlavní“ a „vedlejší“, nebo že motorové vozidlo má vždy dávat přednost chodci či cyklistovi. Na moři je to jinak. Jak zdůrazňuje právník a zkušený námořník Jan Onheiser, základním principem pravidel COLREG je, že žádná loď nemá absolutní přednost. Existuje pouze povinnost vyhnout se srážce.
Místo nehody, Splitská vrata, je průplav široký pouhých 300 metrů a dlouhý necelý kilometr. Dle Onheisera jde o klasickou definici „úzkého průplavu“ (Pravidlo 9 COLREG). V takovém místě se karta obrací: loď kratší než 20 metrů nebo plachetnice nesmí ztěžovat průjezd lodi, která může bezpečně plout pouze v hranicích tohoto průplavu.
Rychlý katamarán s kapacitou několika stovek osob a maximální rychlostí okolo 40 uzlů (skoro 75 km/h) je v podstatě námořní Pendolino. Má svůj jízdní řád, svou trasu a svou provozní rychlost - v tomto případě asi 40 km/h. Stejně jako strojvedoucí vlaku nebrzdí na každém přejezdu na krok jen proto, že by mu tam někdo mohl vjet, ani kapitán katamaránu nemůže rezignovat na plynulost dopravy. Odpovědnost za srážku je v takových případech téměř vždy dělená, protože zákon moře je neúprosný v požadavcích na oba aktéry.
Pravidla COLREG
Jan Onheiser identifikuje čtyři klíčové pilíře COLREG, které byly v tomto případě pravděpodobně porušeny:
- Proper Lookout (Pravidlo 5): Každá loď musí vést nepřetržité vizuální a sluchové pozorování. To platí pro kapitána katamaránu, ale úplně stejně pro posádku plachetnice. Na moři platí pud sebezáchovy dvojnásob – pokud vidím, že se na mě řítí několikatisícitunový kolos, musím jednat, i kdybych si stokrát myslel, že jsem v právu.
- Bezpečná rychlost (Pravidlo 6): Rychlost se musí přizpůsobit manévrovací schopnosti a hustotě provozu. Tady budou mít vyšetřovatelé těžkou práci – byla rychlost katamaránu v úzkém hrdle přiměřená?
- Povinnost odvrátit srážku (Pravidlo 17, písm. b): Toto je nejdůležitější bod pro laiky. I když je loď povinna udržovat svůj směr (protože jí to jiné pravidlo ukládá), v momentě, kdy je srážka nevyhnutelná, musí učinit vše pro její odvrácení. Plachetnice se nemůže pasivně nechat přejet s odkazem na to, že „plachty mají přednost“. Nemají.
Rozum do hrsti
Pohled veřejnosti je často zkreslen optikou „silnějšího agresora“. Jenže situace na moři se často podobá nehodě na silnici, kdy senior (aka desetimetrová plachetnice) vjede z vedlejší silnice do cesty rozjeté motorky (aka katamarán), protože špatně odhadl její rychlost. Rozdíl je v tom, že tentokrát bylo „rychlé a těžké“ to velké plavidlo, takže fatální oběti zákonitě vznikly na druhé straně.
Představte inkriminovaný koridor pro plavbu rychlých dopravních lodí jako dálniční přivaděč, který někdo postavil uprostřed pěší zóny. Katamarán je v tu chvíli projektil, který se spoléhá na to, že se mu ostatní klidí z cesty. Jenže letní jachtař, který si loď půjčil včera (nástupní termíny u charterových společností bývají v sobotu, nehoda se stala v neděli, pozn. red.) a COLREG viděl naposledy v rychlokurzu na chorvatském kapitanátu, často vůbec netuší, že se k němu blíží 400 tun železa rychlostí 40 kilometrů za hodinu. Ten katamarán tam není na výletě, on tam pracuje. A to je ten hlavní střet světů, který končí tragédií. V momentě, kdy se kapitáni uvidí, mají na odvrácení srážky často méně než minutu.
Neúprosná realita
Ano, kapitán katamaránu mohl v posledních vteřinách zkusit změnit kurz nebo troubit, ale fyzika je neúprosná. Než se takový kolos pohne o pár stupňů, trvá to věčnost. Klíč k přežití měla v rukou v první řadě posádka plachetnice, která měla zvláště v dané lokalitě udržovat vysokou míru ostražitosti a chovat se v souladu se základním námořnickým instinktem – nedostat se do cesty něčemu, co nemůžu zastavit, chcete-li právem silnějšího – ne právním předpisem, ale reálným stavem.
Většina námořních nehod končí poměrným rozdělením viny mezi oba kapitány. Jeden možná plul příliš rychle, druhý se možná nedíval kolem sebe. Vyvozovat dnes absolutní závěry a pranýřovat kapitána katamaránu je projevem hluboké neznalosti námořní reality.
Moře je krásné, ale v úzkých průplavech neodpouští chyby v úsudku. A je úplně jedno, jestli držíte kormidlo, nebo jen otěže plachet. Základní pravidlo na moři totiž nezní „mám přednost“, ale „přežiju“. Obyčejný pud sebezáchovy.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
