Toyota Camry je dělníkem luxusu v nejlepším slova smyslu. Nafta prostě na hybrid nemá

Nestává se často, aby se luxusní auto renomované značky prodávalo v Evropě jen na bývalých socialistických trzích. Přesně to se ale přihodilo nové Camry zásluhou silného středoevropského „clusteru“ sestávajícího z Česka, Slovenska, Maďarska, Polska a Pobaltských zemí. Na „Západě“ se prodává jen její prémiovější verze v podobě Lexusu ES, jenže ten je aktuálně o jednu generaci starší a ještě nějakou dobu bude.

Camry je v dobrém smyslu slova užitkové auto. Tak jako potřebují živnostníci a messengeři ke své práci lehké dodávky, potřebují kvalitní „výrobní prostředek“ také různé hotelové shuttly, taxikáři i obchodníci, kteří chtějí reprezentovat.

Toyotě se podařilo „vystát“ první nevalné prodejní výsledky po uvedení předchozí verze na trh a vysvětlit cílové skupině, že tichounký hybrid se směšnou spotřebou je pro jejich účel mnohem vhodnější než rachotící dvoulitrový diesel. Z pohledu typických zákazníků je také zbytečné vyrábět verzi kombi, což stereotypizovaní čeští „odborníci“ z řad médií Camry s oblibou vyčítají. Jinak ty výtky totiž není moc kde brát.

Nebudeme si nalhávat, že by předchozí generace Camry byla líbivým autem. Málokdo v ní nalezl lásku na první pohled, a často se to nezdařilo ani na ten druhý nebo třetí. Platilo to jak o zevnějšku, tak o interiéru nabízejícím kromě veškeré myslitelné výbavy také trochu té asijské tvaroslovné divočiny. Jedno jí ale nešlo upřít a sice dojem bytelnosti a nezničitelnosti auta, které sice není za pět korun, zato jezdí a jezdí a jezdí.

Devátě pokolení Camry stojí na stejné podvozkové platformě jako předchůdce, přední a zadní partie bezmála pětimetrového sedanu ale dostaly příjemnou dávku „evropeizace“, takže vypadají svižněji a líbivěji v duchu „žraločího“ motivu soudobých Toyot. Rozdíly mezi jednotlivými výbavami na exteriéru téměř nepoznáte, liší se skutečně maličkostmi, jako jsou třeba o palec větší kola. Prostě evoluce, nikoliv revoluce.

Konzervativněji a přitom moderněji se tváří i nová přístrojová deska, na které je fajn to, že ani zdaleka neopustila klasická fyzická tlačítka ovládající všechno možné od topení po intenzitu podsvícení přístrojů. Pokud zvolíte základní konfiguraci, vypadá poněkud ponuře a ne zrovna luxusně, dvoubarevné provedení ale efektně dodá patřičný šmrnc.

Camry se prodává ve čtyřech výbavových stupních a už tomu základnímu prakticky nic podstatného nechybí. Samozřejmostí je vícezónová klimatizace, ventilovaná přední sedadla nebo elektricky ovládaná roleta pod zadním oknem a menší roletky na těch bočních.

K dispozici je oproti dřívějšku digitální přístrojový štít a nový multimediální systém se vstřícným ovládáním. Látkové čalounění základní verze u hodnotnějšího stupně střídá umělá kůže – pro navození luxusu při veřejných přepravních službách optimální varianta

U špičkové verze jsou navíc v permanenci prvky jako ventilovaná sedadla, samostatné nastavování klimatu na zadních sedadlech, elektrické nastavování jejich polohy nebo prémiové audio od JBL.

Velmi snadno se po faceliftu ovládají rovněž multimédia a dobrý standard nabídne i palubní počítač situovaný mezi dvěma plně analogovými budíky.  Tak nějak mimochodem všechny části dobře lícují a člověk nemá pocit, že by mu po pár stovkách tisíc kilometrů zůstala nějaká páčka nebo poutko v ruce. To co je u Toyot standardem je zde vyzařováno s ještě větší pádností.

Dalším podstatným plusem je, že v této japonské lodi si opravdu nelze stěžovat na nedostatek místa a to v žádném směru. Rozměrná křesla tělo sice moc nepodrží, nehrozí však, že by vás jakýkoliv díl interiéru utiskoval. Vzadu je i po odsunutí předního sedadla zcela vzad množství místa blížící se prostoru pro kolena ve Škodě Superb, který má ovšem kratší a tedy méně pohodlné zasní sedáky.

Veliký je rovněž kufr a vhod přijde rozměrný průvlak na dlouhé předměty. Z auta je také příjemně dobře vidět do všech stran a za volantem, který se po vypnutí motoru sám odsune, se člověk cítí hned jako doma.

Toyotu Camry můžete mít na severoamerickém trhu se šestiválcem a pohonem všech kol. Na evropské trhy se dodává výhradně jako full-hybrid sestávající z dvouapůllitrového benzinového motoru a bipolární li-ion baterie, ale také přepracovaného elektromotoru, generátoru a bezestupňové převodovky. Jde tedy o vůbec první nabízenou Toyotu, kde je použitá už pátá generace hybridního systému. Slibuje obligátně větší výkon a menší spotřebu, což bývají často spíš takové marketingové řečičky.

Vzhledem k tomu, že jsem se starší Camry něco najezdil a mám ji stále tak trochu pod kůží, byl jsem na vyznění novinky dost zvědavý. Zejména nárůst systémového výkonu o 20 koní na aktuální hodnotu 231 by měl být znát, číselně je vyjádřen údajem 7,9 sekund nutných pro zrychlení z nuly na sto. To je na bezmála dvoutunové auto velmi slušné.

Praxe určitě nezklamala a celkový pocit z nové evoluce hybridního systému je veskrze pozitivní. Auto dělá všechno o fous lépe než předtím. Hbitěji se rozjíždí, je schopné energičtěji akcelerovat i ve vyšších rychlostech a uvnitř je tišší a motor tolik nevytáčí, což bývá hybridům tradičně vyčítáno. Je samozřejmě znát, že Camry je optimalizovaná pro plynulou jízdu, ideálně přímým směrem nebo na decentní proplouvání ucpaným městem, kde díky hybridu jezdí prakticky zadarmo.

Jízdní vlastnosti v zatáčkách nebyly u tohoto auta nikdy to hlavní, ale ani tady se velká Toyota vzdor pohodlnému odpružení neztratí. Když už jsme u toho odpružení – je úplně jedno, že Camry nenabízí nějakou formu adaptivního podvozku. I s jednoduchým „železem“ to je mimořádně pohodlné auto.

Průměrná spotřeba je vzorná – svižné svezení z Brna do Prahy s ježděním v ucpaném centru obou měst jsem absolvoval za 5,7 litru, čistě ve městě se dá jezdit pod čtyři a jen rychlé tempo na dálnici vyžene odběr blíž sedmičce.

Toyotě se konzervativním českým poskytovatelům přepravních služeb podařilo vtlouci do hlavy, že písmenka TDI už nejsou tím nejideálnějším, co mohou na trhu sehnat. Ne náhodou už na pražském letišti mezi taxíky dieselové Passaty a Superby nepotkáte a jejich místo si pro sebe uzmula právě velká Toyota. To ovšem neznamená, že by nenašla své místo ve firmách nebo v domácnostech.

Japonské auto boduje oproti evropské klasice větší kultivovaností, technikou, na které se podle letitých zkušeností provozovatelů málokdy něco pokazí, a celkovou bytelností. Není to možná miss silnic, chalupářův sen a kola do ní také budete cpát komplikovaně, svoje primární určení luxusního užitkáče a pracanta ale Camry plní beze zbytku. V nové generaci je jen o něco elegantnější a rychlejší, sehnat se stále dá pod milion.