„Ajťák“ si koupil ranč a vybudoval vyhlášené řeznictví. „Dokud mi maso samotnému nechutná, na prodejnu nesmí,“ říká Houžvička

Karel Šimůnek

Ke kuchařině si v dnešní době sociálních sítí najde cestu mnoho amatérských hobby kuchařů, ale že by se takto rekrutovali noví řezníci a uzenáři není úplně obvyklé. Josef Houžvička je nicméně výjimkou potvrzující pravidlo. „Jsem původně ajťák, který si nejprve koupil ranč a pak vybudoval i masovýrobu. Vždy jsem se snažil dělat kvalitní a dobré maso a uzeniny a neřešil, kolik to bude stát. Chtěli jsem to dělat co nejchutnější a dobře všechny zaplatit. Vše sám ochutnávám a ladím a dokud mi to nechutná, nejde to na prodejnu. Nemůžu zákazníkovi dát něco, za čím si sám nestojím na sto procent,“ říká Houžvička v nové epizodě pořadu Chef Arena natáčené u partnera podcastu, společnosti MASO-PROFIT.

Pro Houžvičku je na prvním místě čerstvost a kvalita surovin, přičemž se otevřeně hlásí k tomu, že se nebojí jít vlastní cestou – a to včetně zužitkování zkušeností z IT. „Naprogramoval jsem vlastní informační systém. Vše děláme na dotykových obrazovkách a výstupy vidíme na mobilu. Když se cokoliv stane, hned to vidím na displeji. Pomáhá to ve všech ohledech, od výroby přes expedici po prodej,“ vysvětluje Houžvička s tím, že netradičního přístupu se nebál ani u vymýšlení názvu Rancherské speciality z Jestřebic. 

„Spousta lidí včetně marketérů mi říkala, co je to proboha za název, že je to úplná blbost. Paradoxně nám ale pomohl odlišit se od konkurence,“ říká Houžvička. Podle majitele společnosti není problém ani vyšší cena masných výrobků, kterých nyní po sedmi letech provozu nabízí zhruba 180 druhů. „Zákazníků se i ptám, zda to není drahé, a i důchodci mi říkají, že si radši koupí méně, ale pochutnají si na tom. Lidé si spojili značku s kvalitou a vědí, že ji vždy dostanou,“ uzavírá Houžvička.

Jakým výzvám čelil Josef Houžvička v začátcích a jaké ho čekají do budoucna, už jako zavedeného uzenáře? Poslechněte si celou epizodu.

sinfin.digital