Roman Paulus byl prvním ze dvou českých šéfkuchařů, kterým se podařilo získat světově proslulé ocenění v podobě michelinské hvězdy. Těch nakonec v restauraci Alcron obdržel šest a v nové epizodě podcastu Chef Arena přiznává jak tíhu zodpovědnosti po obdržení té první, tak důvody pro neobdržení sedmé. „Restaurace byla úspěšná, ale přestali jsem si to užívat a přestali jsme mít tu lehkost. Úplně jednoduše řečeno, nebyli jsem úplně dobří kuchaři a vymýšleli jsme kraviny,“ říká otevřeně Paulus.
Na den, kdy se během svého působení v restauraci Alcron stal jedním z prvních dvou českých šéfkuchařů, kterým se podařilo obdržet prestižní michelinskou hvězdu, Roman Paulus asi nikdy nezapomene. Dílem kvůli ocenění samotnému, dílem díky tomu, že den předtím zapíjel narození vlastní dcery. „Zpětně mi přijde vtipné, jak jsem na ten den nebyl připraven. Rychle na mě dolehla tíha zodpovědnosti. Nebyli jsme na to vůbec připraveni, myslím, že nás to totálně převálcovalo a moc nechápu, že jsme to přežili ve zdraví. Ale jsme za to rádi,“ vzpomíná Paulus, kterému se pak i v dalších pěti letech podařilo michelinskou hvězdu obhájit. Posedmé se ale bohužel nezadařilo.
„Přišlo selhání nás všech, nebyli jsme
schopni se už z práce radovat, bylo toho na nás moc. Restaurace
byla úspěšná, ale přestali jsem si to užívat a přestali jsme
mít tu lehkost. Úplně jednoduše řečeno, nebyli jsem úplně
dobří kuchaři a vymýšleli jsme kraviny. A na konci toho všeho
to prostě nedopadlo. Lidé, co se hvězdě ani nepřiblížili, z
toho možná mohli mít škodolibou radost. Když je člověk hodně
vidět, musí také počítat i s tím, že když se něco takové ho
odehraje může to být velké téma,“ přiznává Paulus.
Proč
Roman Paulus celoživotně razí heslo: „Cesta je cíl“? Jak by
změnil vzdělávání mladých kuchařů v Česku? Poslechněte si
celý podcast.
