Audioverze
Ve speciálním dílu podcastu DIMUN, věnovaném nadcházejícím volbám do vedení České advokátní komory (ČAK), se střetli dva kandidáti: Lukáš Trojan, člen současného představenstva a zástupce platformy Moderní advokacie, a Tomáš Nahodil, který působí jako samostatný advokát. Debata se nevyhnula ožehavým tématům, jako jsou kauza Dozimetr, mediální úniky ze spisů, ale i vnitřní pnutí mezi velkými kancelářemi a tisíci samostatných advokátů.
Co se dozvíte:
- Proč se kauza Dozimetr tak dlouho táhne a jak testuje hranice práva.
- Jak kandidáti vnímají úniky z trestních spisů a proč snaha o jejich postih selhala.
- Proč je podle Lukáše Trojana část novinářů pokrytecká, když mluví o veřejném zájmu.
- Jsou tisíce samostatných advokátů v komoře dostatečně zastoupeny?
- Jaké jsou největší výzvy pro nové vedení ČAK?
Dozimetr jako test hranic obhajoby
Jako první přišla na řadu mediálně ostře sledovaná kauza Dozimetr, kde Lukáš Trojan působí jako obhájce jednoho z hlavních obžalovaných. Proč se hlavní líčení rozběhlo až po roce od prvních zásahů? Podle Trojana za tím stojí řada procesních otazníků, které musely soudy vyřešit.
„Prostě proto, že nebyla vyjasněna pravomoc soudu a příslušnost, následně nebyla vyjasněna podjatost,“ vysvětluje Trojan. „Sám předseda senátu nestál o to tuto záležitost primárně soudit,“ dodává.
Dalším problémem podle něj byla otázka, zda může stejný senát rozhodovat o vině a trestu poté, co už schvaloval dohody s jinými obviněnými. „Všechny tyto otázky se řešily, muselo to projít několika instancemi, a proto to trvalo tak dlouho,“ dodal.
Úniky do médií: Veřejný zájem, nebo pokrytectví novinářů?
Kauza Dozimetr znovu otevřela letitý problém – masivní úniky informací z neveřejného přípravného řízení do médií. Tomáš Nahodil, který má sám zkušenosti z působení v médiích, vnímá problém z několika úhlů. Úniky jsou podle něj špatně, ale zároveň připouští, že někdy je „mediální obhajoba” pro klienta nezbytná.
„Mohou nastat nějaké případy, kdy může být vhodné a možná i nezbytné, pokud s tím ten klient bude souhlasit, v médiích reagovat,“ říká Nahodil. Zároveň ale varuje před plošnými zákazy, které by mohly omezit svobodu médií. „Byl bych nerad, aby to řešení připomínalo – nechci to říkat pejorativně – náhubkový zákon číslo dva,“ varuje.
Naopak Trojan volí mnohem ostřejší slova. Podle něj se debata točí roky v kruhu a problém nelze generalizovat na všechna média. S úniky totiž podle něho pracuje jen určitá část novinářů a vydavatelských domů.
„Přestaňme si hrát na veřejný zájem, což je pokrytectví určité části novinářské obce. Řekněme si, že informace, které novináři neobdrželi od advokátů či samotných obviněných, získali v důsledku trestné činnosti,“ nebere si servítky Trojan. „Pokud dostanou tu informaci od jakéhokoliv reprezentanta veřejné moci, tak ten dotyčný páchá trestný čin a ten novinář na něm participuje, aby následně slavně prezentoval veřejný zájem,“ dodává.
Velké kanceláře proti „samorostům“?
Debata se pak stočila k fungování samotné advokátní komory. Lukáš Trojan hájí platformu Moderní advokacie jako uskupení, které má sílu a kapacitu prosadit svůj program. Tomáš Nahodil naopak kritizuje, že obě hlavní platformy – Moderní advokacie i Komora 2.0 – dnes reprezentují především velké a nadnárodní kanceláře, zatímco hlas tisíců samostatných advokátů podle něho chybí.
„V obou těch platformách mi chybí zástupci advokacie, kteří to dělají podobně jako já,“ vysvětluje Nahodil svoji motivaci kandidovat. „Může to být něco mezi sedmi až osmi tisíci advokáty, kteří jsou vyloženě sami na sebe. V současném představenstvu nebyli zastoupeni,“ upřesňuje.
Kdo skutečně hájí zájmy tisíců samostatných advokátů?
Lukáš Trojan s tím ale nesouhlasí. Tvrdí, že realita je paradoxně opačná. Zatímco velké kanceláře od komory chtějí hlavně kvalitní reprezentaci navenek a základní servis, agenda představenstva je z velké části věnována právě ochraně menších a regionálních advokátů.
„Převážná část naší agendy se týkala právě ochrany samostatné advokacie, regionální advokacie a toho, aby nám advokáti neopouštěli některé okresy, které se vylidňují, protože tam není byznys,“ oponuje Trojan.
Jako příklad uvádí boj proti snahám o zavedení přímých zápisů do katastru nemovitostí, což by podle něj sebralo velkou část agendy právě regionálním advokátům.
Témata, která pálí všechny: Odměny, tajemství a komunikace
V závěru se Petr Dimun dotkl témat, která se týkají všech advokátů bez rozdílu: ochrany advokátního tajemství, valorizace odměn za úkony ex offo a zastaralého advokátního tarifu.
Lukáš Trojan zdůraznil, že ochrana důvěrného vztahu mezi advokátem a klientem je pro něho osobně absolutní prioritou. „My jsme do zákona o advokacii prosadili ochranu důvěrného vztahu advokáta a klienta. Pro mě to je téma číslo jedna,“ uvedl. Stejně tak je podle něj nutné systémově změnit advokátní tarif, který je desítky let starý.
Tomáš Nahodil vidí klíč k řešení těchto problémů jinde: ve zcela nové mediální a marketingové strategii komory.
„Musíte to dostat do veřejného prostoru. Každé jedno téma můžete velice úspěšně, ne jednou tiskovou zprávou, ale konkrétním příběhem zasazeným do kontextu, umístit do médií,“ tvrdí Nahodil. „Tohle všechno se podaří prosadit, pokud komora zapracuje na tom, aby pro každé z těch témat vymyslela komunikační a marketingovou strategii,“ upřesnil.
Podle Nahodila totiž komora neumí svá témata efektivně „prodávat“ a vytvářet na politiky veřejný tlak, což je pro úspěch v legislativním procesu klíčové.
Poslechněte si celý podcast DIMUN.
