Audioverze
Začínal jako trestní soudce, v letech 1998 až 2002 působil i jako náměstek ministrů spravedlnosti, posléze se stal předsedou Nejvyššího správního soudu. Od srpna 2023 je předsedou Ústavního soudu. „Nemáme ambici, aby vše bylo podle nás. Ale pokud by došlo k situaci, která se vymyká i těm zhrublým mravům, nebudeme soud, který zavře oči nebo odvrátí tvář,“ říká v podcastu Dimun Josef Baxa k tématu neregulérního ovlivňování voleb a role Ústavního soudu.
Na úvod podcastu jsem se nemohl Josefa Baxy nezeptat na Elišku Wagnerovou. Na jeho osobní vzpomínky na ni, čím ho ovlivnila a co v českém veřejném životě obecně a v tom právnickém zvláště zanechala.
„V její společnosti jsem měl vždy pocit, že jsem se něčím provinil, o čem možná ještě ani nevím,“ vzpomínal Josef Baxa na její schopnost „hladit proti srsti“.
Wagnerová podle Baxy také řadu lidí buď ovlivnila, anebo jim přímo pomohla v jejich kariéře v justici. „Řadu lidí inspirovala, řadu lidí vychovala. To nebyla protekce. Ona ty lidi posouvala, ale ona za ně i ručila,“ uvedl v podcastu Baxa s tím, že výrazně ovlivnila i personální složení nynějšího Ústavního soudu. Čeho ovšem Baxa lituje, je to, že Wagnerová „nezůstala o něco déle předsedkyní Nejvyššího soudu“.
Nedávno zesnulá Eliška Wagnerová byla také autorkou disentu k rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2004, které se týkalo regulérnosti voleb a férovosti volební kampaně.
Tehdy Ústavní soud zrušil rozhodnutí volebního senátu Nejvyššího správního soudu, který naopak vyhověl stížnosti jednoho z neúspěšných kandidátů v senátních volbách, neboť zveřejněním článku v obecním zpravodaji mohla být ovlivněna jeho šance postoupit do druhého kola voleb.
Wagnerová tehdy argumentovala tím, že úkolem Ústavního soudu je chránit funkčnost demokracie a dovolávala se principu „militantní“, bránící se demokracie, která je povinna bránit samu sebe proti ohrožení, jež vyplývá z rizik přítomných uvnitř jí samé.
Tváří v tvář nedávným událostem v Rumunsku, kde došlo ke zrušení prezidentských voleb tamním ústavním soudem, se nabízí logická a znepokojivá otázka: Je český Ústavní soud připraven a schopen čelit takové výzvě?
„Přemýšlíme o tom, jsme si vědomi svých limitů, limitů poznání i naší role. Marná sláva, volby se nemají rozhodovat v soudních síních. Ale ten soudní zásah tu má být přítomen, nemá se s ním řinčet, ale je to jakási atomová bomba,“ uvedl k tomu Baxa. „Nemáme ambici, aby vše bylo podle nás, ale pokud by došlo k situaci, která se vymyká i těm zhrublým mravům, nebudeme soud, který zavře oči nebo odvrátí tvář,“ dodal.
Dalším tématem bylo složení, fungování a některé nálezy čtvrtého Ústavního soudu.
Zatímco tzv. přílepkový nález vyvolal reakce politiků, poslední nález pléna, který se týkal možnosti náhrady nemajetkové újmy právnických osob, vzedmul vášně uvnitř právnické obce. Podle kritiků nálezu totiž Ústavní soud překročil své pravomoci a nahradil vědomou mezeru v zákoně svým vlastním výkladem.
„Ve spoustě různých zákonů něco je a něco není. A když pak někdo ten zákon aplikuje a interperetuje, tak těm tvůrcům vstávají vlasy na hlavě. A vždycky je ta odpověď stejná: no škoda, že jste to tam nenapsali, když jste to mysleli jinak. Jedna věc je vůle tvůrce zákona a pak vůle zákonodárce. A jestliže tu stopu nenajdete ani v textu zákona, důvodové zprávě, rozpravě v parlamentu, těžko můžete pak honit pamětníky a vyšetřovat průběh legislativního procesu, abychom zjistili vůli zákonodárce. Takhle se nemůže postupovat nikdy. A já bych se někdy bál těch zjištění,“ uvedl k tomu Baxa.
Proč Josef Baxa stále trvá na tom, že Ústavní soud je zdrženlivý a neaktivistický? Koho by si ještě přál na Ústavním soudu? A měli by se soudci či státní zástupci omlouvat za svá pochybení? I o tom jsme mluvili v podcastu Dimun.
