Jaká charakteristika vám pomůže přiblížit osobnost Andrey Holé? Např. když se mluví o té malé kudrnaté holce, nebo ještě lépe, o té malé holce s velkým hlasem. Andrea se však setkala i s jinými nálepkami, konkrétně během vystupování v soutěži Hlas Česko Slovenska. Nálepkami o jejím vzhledu, které nejen nepotěší, ale navíc i rozesmutní a uvrtají do pochybností. Sama se nicméně naučila své tělo přijímat takové, jaké je, že díky němu může vykonávat svou práci a být v ní dobrá, anebo také sdílet svou cestu ke spokojenosti i se svými studentkami na hodinách zpěvu.
Andreu Holou uchvátil divadelní svět během návštěvy představení Drákula v divadle Hybernia. Tenkrát tam vyslovila přání, že by na prknech, co znamenají svět, jednou chtěla také stát a zpívat. A voilà, o tři roky později se její přání splnilo. Konkrétně v rámci muzikálu Antoinetta, královna Francie.
„Každý den, kdy jsem šla do divadla, jsem měla pocit, že mám nadlidskou sílu. Byl to pro mě splněný dětský sen,“ popisuje Andrea svoji první muzikálovou zkušenost. „Byl tam perfektní tým lidí, tanečníků a muzikálových zpěváků. Tihle lidé mě naučili neuvěřitelné píli a pracovitosti. A také nemyslet si, že když už hraju nějakou roli, tak ti lidé pode mnou, company, jsou zbyteční. Naopak, lidé v pěvecké a taneční company jsou právě ti, kdo staví celé představení.“
Zároveň už s odstupem času dodává, co bylo v rámci uměleckého prostředí potřeba si uvědomit. „Nebrat se tak vážně. Musela jsem se naučit nebrat si připomínky osobně a nerozbrečet se pokaždé, když mi někdo řekne: hele, takhle ne,“ dodává s tím, že do zkoušení nastupovala v sedmnácti a s muzikálovým hraním do té doby neměla zkušenosti.
Ve stejném roce, co Andrea zkoušela a pak také hrála v představení Antoinetta, královna Francie, byla rovněž součástí soutěže Hlas Česko Slovenska. A i když na celou show vzpomíná pozitivně, je jedna věc, která ji mrzí.
„Dneska už o tom můžu mluvit, ale tenkrát to bylo velmi bolestivé. Když o mně během natáčení Hlas Česko Slovenska napsali, že jsem velryba, tak se mě to dotklo, bylo to smutné. Mně bylo 17 let a pochybovala jsem o sobě,“ říká talentová muzikálová herečka.
Postupem času se s tím ale dokázala vyrovnat. „Nějakou dobu jsem to neřešila a nechala to být. Roky jsem to nechala uležet, až jednou jsem si řekla, že už je toho hodně a necítím se dobře, i psychicky. Nechtěla jsem chodit mezi lidi, měla jsem tendenci se schovávat. Uvědomila jsem si ale, že nebude fungovat, když ze sebe něco vymažu a budu dělat, že to není, naopak. Jsem si vědoma, že tohle tělo mi dalo nějakou práci, že mě nosí a zažíváme spolu věci každý den,“ vysvětluje Andrea.
Malá holka s velkým hlasem, jak se Andree říká, přemýšlela o tom, že by se přihlásila i do zahraniční verze této soutěže, do Voice v Londýně. Když ale zjistila, že „nálepkovací proces“ k vytvoření PR soutěže by byl daleko brutálnější než u nás v České republice, rozmyslela si to. Místo toho se pouštěla do jiných výzev v českých divadlech. Např. kývla na výzvu Studia DVA, když ji během covidu oslovili na záskok role. Nebo učitelskou výzvu, kdy se rozhodla, že své vědomosti a zkušenosti začne předávat dál.
Které písně a interpreti se jí vybaví při vzpomínce na dětství?
A co ji způsobovalo noční můry?
Co ji spojuje se Céline Dion či Hankou Zagorovou?
Kdy je pro ni humor vítaný a kdy už ho raději nepoužívá?
Co sdílí se svými studentkami na hodinách zpěvu?
A jaké rady by měla pro nadšence do zpěvu?
I o tom mluví v podcastu Jeviště Andrea Holá.
