Prokop Zach je mladý umělec, se kterým přichází do místnosti dobrá nálada. Je rozkročen do mnoha směrů a má spoustu zálib a vášní. Herectví, rap, společenský tanec, akrobacii, hru na kytaru či ukulele. Hraje v Divadle v Celetné, v Divadle Na Fidlovačce nebo v Divadle Bez zábradlí. Chystá rapové album. Zakládá svůj vlastní divadelní soubor, kde s kamarády herci připravuje hru, vzal si na starosti také režii. A do toho ještě stále studuje konzervatoř, obor hudebně dramatický. S Prokopem jsme probrali v podcastu nejen jeho autenticitu a co je pro něj v životě důležité, ale také to, co se mu na umělecké profesi nelíbí a čemu by se rozhodně chtěl vyhnout.
Prokopa Zacha aktuálně můžete vidět hrát v představení Vina vína, Krajina 0 nebo Láska z mládí. Právě zmiňovaná třetí hra měla premiéru tento týden a je tak trochu speciální, protože ji Prokop nazkoušel pod taktovkou svého táty, který se ujal režie. Přestože se ze začátku mohly rodinné vazby jevit jako přítěž, kdy si připomínky Prokop, dle jeho slov, bral trochu osobně, nakonec se ukázalo, že spolu dokážou skvěle fungovat i v divadle. „Ta symbióza byla neskutečná. Když jsme spolu byli na jevišti a cokoliv táta jenom řekl nebo naznačil, hned jsem věděl, co tím myslí a obráceně to taky fungovalo,“ říká Prokop o zkoušení.
Že by se krom herectví mohl věnovat také režii, si teď zkouší při zakládání svého vlastní divadelního souboru s kamarády herci. „Miluju tu rodinnou atmosféru divadla a že kamarádi spolu dělají něco, co pak můžou předvést před lidmi,” popisuje s vášní Prokop a dodává: „V tomhle spojuju roviny pracovní i osobní. Stejně jako táta jsem si chtěl připravit představení s kamarády. A tím, že vím, jak fungují v osobní rovině, není pro nás vůbec problém komunikovat právě na pracovní rovině.“
Prokop Zach je citlivý mladý inteligentní kluk, pro kterého je velmi důležitá jeho rodina a kamarádi. Nerad je sám, dobře se cítí v kolektivu a vyměňuje si s lidmi energii. V divadelním kolektivu se snaží vždy přinést dobrou náladu a když se někdo jiný strachuje, snaží se ho povzbudit. Po svém tátovi zdědil to, že mu hodně záleží na pravdě a často za ni bojuje. K ostatním je upřímný, ale taky ví, jak důležitá je pokora.
Čeho si v rámci umělecké branže už ve svém mladém věku všímá a čeho by se určitě chtěl vyvarovat, je příliš velké ego. „Někdo začne najednou točit a pak mu ten reálnej svět začne protékat mezi prsty a neudrží balanc. Najednou si myslí, že je něco víc. Je to na jejich chování dost vidět,“ vysvětluje Prokop a doplňuje další věc, se kterou má také zkušenost a kterou nemá rád.
„Někteří lidi jsou falešní a je mi to líto, protože můžou mít ve skrytu duše dobrej charakter a nemusí to být ani jejich vina. Je možný, že jsou donucený okolnostmi nasadit si nějakou prapodivnou masku,“ popisuje Prokop a dodává svou vlastní zkušenost. „Já sám jsem ji měl docela dlouho a pak mi došlo, že to je zbytečný. Přetvařování ubírá strašně moc energie,“ dodává mladý umělec s tím, že onu masku drsňáka si nasadil na základce, kde se cítil být oproti ostatním jiný a zakusil kvůli tomu i šikanu.
Co by popřál české kultuře?
V čem by se mohla odrazit větší extravagance?
A stane se z něj třeba i stylista?
Jak se těší na show Roztančené divadlo 15.10. ve Vinohradském divadle?
Je soutěživý?
A v čem mu pomáhá tanec?
I o tom mluví v podcastu Jeviště Prokop Zach.
