Dnešek mnoho lidí vnímá jako něco jedinečného, jako evoluční změnu. Ale myšlenku, že „nic z toho, co bylo, už není, a všechno to, co bude, ještě není,“ nevyjádřil žádný blogger nebo youtouber. Napsal ji Alfred de Musset skoro před 200 lety. Společnost vždy procházela nějakými výkyvy. Věnujeme mnoho úsilí, jak přítomnost nazvat. Mluví se o šesté vlně globalizace, o době postinformační, postpravdivé, postfaktické, postmoderní, hypermoderní, postkapitalistické, o tekuté modernitě. Každou etapu sociálního vývoje provází vynálezy a pokrok. Průměrný člověk dneška nejspíš vnímá jako nejtypičtější výdobytek techniky internet a jeho přínosy i negativa.
Sociální proměny se odrážejí i v právním vývoji. Italský sociolog Ferrari se ptá: „Jakým stadiem prochází svět práva v současných společnostech?“ Platí stále, že právo je mocné kopí, jak o něm psal Shakespeare? Zákony bytní. Je snaha podrobně regulovat každou oblast našeho života. Snad se to děje s dobrými úmysly dát lidem záchrannou síť. Ale ta se lehce může změnit v nové formy otroctví. Stát a jeho organizace jsou dobrým sluhou, ale děsivým, nepřemožitelným pánem. Zákon dává smysl, když si veřejná moc dokáže vynutit jeho dodržování. Čím víc zákonů, tím víc síly je zapotřebí k státnímu donucení. A protože se síla váže, zdá se, že jsme v časech, kdy státy k tomu ztrácejí silu. V důsledku toho zůstává svět zákonů v nejednom směru jen na papíru.
Poslechněte si další z řady podcastů PRK Partners, tentokrát s profesorem Karlem Eliášem, kterého vyzpovídal Martin Frolík.
Profesor Eliáš je hlavním autorem návrhu občanského zákoníku České republiky, právník, právní vědec a přední český civilista a komercialista. Je nositelem nejvýznamnějších ocenění, včetně Právnické síně slávy za výjimečný celoživotní přínos českému právu.
