Co vše dnes obnáší regulatorika? Proč se během několika dekád objem právních předpisů zmnohonásobil? A proč se evropské normy do české legislativy dostávají mnohdy významně změněny? Hosty dalšího dílu podcastové série Právo & Byznys jsou Josef Adam, místopředseda představenstva ve společnosti Colt CZ Group, a Jan Kohout, partner advokátní kanceláře PRK Partners.
Bez větší nadsázky se dá říct, že je v dnešní byznysové praxi regulované opravdu všechno. To je fakt, na němž se asi v dohledné době mnoho nezmění. Nejde přitom jen o kvantitu, ale především o kvalitu. Tendence posledních let jasně ukazuje na prohlubování regulace v jednotlivých odvětvích. Kde si právníci před pár dekádami vystačili s několika stránkami, musí dnes chrlit fascikly o několika stovkách stran.
„Když v roce 1993 Evropské společenství stanovovalo podmínky pro investování na kapitálovém trhu, měla směrnice třicet stran. Když se v roce 2004 dělal MiFID I (Směrnice o trzích finančních instrumentů – pozn. red.), už měl zhruba sto stran. Dnes má MiFID II zhruba šest set stran a pořád není konec,“ dává ilustrativní příklad Jan Kohout z PRK Partners. Ihned však dodává, že v počtu stránek regulace není zakódován úspěch: „Záruka úspěšnějšího kapitálového trhu srovnatelného se Spojenými státy v tom opravdu není.“
Compliance si žádá zapálené právníky
Josef Adam ve společnosti Colt, která patří k předním světovým výrobcům zbraní, zodpovídá právě za soulad byznysu s právními předpisy. Z jeho pohledu jde o oblast, která je pro člověka zapáleného pro právo tím pravým hřištěm. Je v tom i dávka hledání možností a cest, a to Josefu Adamovi vyhovuje. „Myslím si, že právníci mají být těmi, kdo podporují byznys, a ne těmi, kdo ho ničí,“ říká.
Toto krédo naplňuje v týmu Josefa Adama šestice právníků, kteří mají na starosti compliance a řízení rizik. Dva působí ve Spojených státech, čtyři v Česku. „V compliance však nejsou aktivní jen právníci, ale i další zaměstnanci, kteří mají na starost například trade compliance, která se výrazně odlišuje od tradiční compliance a zaměřuje se na obchodování s vojenským materiálem, což je velmi specifické. U všech společností naší skupiny je to tak, že se pro určité oblasti musíme specializovat, abychom minimalizovali riziko porušení právních předpisů,“ dodává Josef Adam.
Pokud jde o regulátory, jejichž výnosy se Colt CZ Group musí zabývat, jde o méně obvyklá tělesa než u jiných firem. Důvodem je přítomnost skupiny Colt CZ tam, kde české firmy obvykle přítomné nebývají: na pražské burze a ve Spojených státech. „Podstatným regulátorem je pro nás Česká národní banka, protože z naší přítomnosti na burze plyne řada povinností souvisejících s transparencí a reportingem. A kvůli naší investici v USA jsou pro nás hodně určující americká pravidla, jejichž extrateritorialitu velmi cítíme,“ přibližuje Josef Adam. Kromě amerických autorit je samozřejmě partnerem Colt CZ Group ve věci regulace také Evropská komise.
Jan Kohout přidává, že v souvislosti nejen se zbrojním průmyslem mají své specifické místo v regulaci sankce. To je oblast, s níž v našem prostředí nemáme historicky příliš velkou zkušenost.
„Toto téma se tu dříve neřešilo v takovém detailu. Samozřejmě se dodržovala určitá pravidla, ale před agresí Ruska na Ukrajině se to týkalo většinou vzdálených trhů, kam české firmy obvykle nedodávají. Kvůli tomu, že se válka takto přiblížila, je tím dotčena většina klasických exportérů. A řekl bych, že Evropa není v tomto směru na centrální úrovni schopna pružně reagovat. Na rozdíl třeba od úpravy AML (proti legalizaci výnosů z trestné činnosti – pozn. red.), kde se počítá se vznikem centrálního úřadu,“ říká Jan Kohout s tím, že u sankcí mají do značné míry národní autority volnost výkladu.
Jiná forma dokonalosti
Oba diskutující se trochu rozcházejí v pohledu na míru přísnosti jednotlivých (nad)národních autorit, což může být dáno i specializací Josefa Adama. Podle něj pochází nejpřísnější regulace z Bruselu, a to včetně tvrdosti sankcí za její nedodržení, následovaná americkou legislativou. Jan Kohout však upozorňuje, že zlo nepřichází vždy z Bruselu, ale že se na něj zadělává při transpozici evropských předpisů do tuzemské legislativy.
„Přijde mi, že když přijde regulace z Bruselu a má se promítnout do té lokální, uděláme to způsobem, který ještě ztíží možný výklad. A i když ta úprava zní stejně, následný výklad úřadů či ministerstev je natolik restriktivní, že zablokuje třeba spolupráci výzkumu a byznysu,“ komentuje Jan Kohout.
Josef Adam navazuje s tím, že různé vyznění evropských norem v jednotlivých státech se týká například veřejných zakázek. „Překvapilo mě, jaké principy se u veřejných zakázek uplatňují u nás a jaké v Německu. Přestože vycházejí ze stejné evropské směrnice, dostaly se u nás do jiné formy ‚dokonalosti‘ než v Německu. Přijde mi, že určitá kreativita našich legislativců a promítání politických aspirací do zákonů je u nás někdy prostě větší,“ konstatuje Josef Adam.
Pro právníky tak jde o ošemetnou věc, kdy nemusí být vždy zřejmé, zda se pustit do studia evropského „originálu“, nebo si počkat na lokální úpravu. Co svým klientům doporučují PRK Partners? „Záleží na tom, jak to evropská ‚centrála‘ pojme. Zda je to směrnice, nebo nařízení, protože u směrnice je více možností zpřesnění. Přijde mi, že je tu jistá tradice Rakouska-Uherska, takový ten pozitivistický přístup k výkladu. U nás již naštěstí Nejvyšší správní soud a Ústavní soud také se ve svých úvahách nedrží formalistického přístupu. Ale stále je ta forma u nás hodně zakořeněna, místo aby se řešilo, co je cílem úpravy. Když se podíváte na aktuální regulaci stavebního řízení, tak tam je evidentní, jak na tom jsme,“ uzavírá Jan Kohout.
Nakolik pozměněny vcházejí evropské direktivy do národních legislativ v ostatních evropských státech? Nakolik pravdivá jsou tvrzení regulátorů, že poptávka po regulaci přichází z byznysu? A jak je to s pravidly ESG kolem zbrojního průmyslu? I to se dozvíte v podcastu Právo & Byznys.
